DIVADELNÍ RECENZE: Goldoniho Sluha dvou pánů sklízí ovace ve stoje

Carlo Goldoni napsal svou patrně nejznámější komedii Sluha dvou pánů v roce 1745, dochoval se však pouze text z roku 1753. O napsání hry jej tehdy požádal slavný improvizátor a představitel harlekýna Antonio Sacco. Goldoni vycházel z konvencí žánru komedie dell´arte, přičemž mezi její charakteristické rysy patří zejména improvizace a herecká schopnost rozehrávat situaci. V Goldoniho komedii se tedy objevují tradiční typy postav: lakomý Pantalone, učený, ale vlastně hloupý doktor Lombardi a především vychytralý sluha Truffaldino. Komedie Sluha dvou pánů se hraje po celém světě a symbolizuje stále živý odkaz fenoménu dell´arte.Dějištěm příběhu jsou italské Benátky, kde se obchodník Pantalone chystá provdat svoji dceru Clarice za syna doktora Lombardiho Silvia. Svatební přípravy jsou na spadnutí ve chvíli, kdy se objeví jistý pan Rasponi, kterému byla Clarice původně zaslíbena. Situace se ještě více zkomplikuje příjezdem Florinda, který tvrdí, že zmíněného Rasponiho zabil, kvůli lásce k jeho sestře Beatrice a je nyní na útěku. Každý z pánů se poohlíží po schopném sluhovi, který by mohl být v zamotané situaci prospěšný. Hlavní postava celé zápletky sluha Truffaldino, díky tomu na vlastní kůži poznává, co obnáší sloužit dvěma pánům, kteří se přitom o sobě navzájem nesmí dozvědět.Režisér Nikolaj Pavlov Penev vytvořil skvělou inscenaci, která zachovává Goldoniho původní příběh, včetně gagů a verbálního humoru. Zároveň si však divák musí položit otázku, kdo je vlastně sluha a kdo pán, protože bláznivý sluha Truffaldino se díky svým neustálým komickým lžím a výmluvám stává opravdovým pánem situace. Komedie je tedy divákům blízká nejen stále aktuálním tématem, ale je také plná humorných narážek a typicky českých průpovídek. Jedna komická situace střídá druhou a jejich povaha svým ztvárněním připomíná spíše gagy z filmových pláten. Publikum tak opakovaně propukalo v smích například při zpomalených pohybech herců nebo milostné scéně v hrnci plném špaget nadživotní velikosti. Dojmy jako z animované grotesky pro změnu vyvolávaly krátké scénky utvořené pomocí hry stínů. Dobové kulisy byly ztvárněny zejména v podobě šňůr s prádlem v italských ulicích, ostatně divákům se naskytla příležitost vidět ve spodním prádle i samotné herce. Režisér Penev totiž vycházel z myšlenky, že jediný rozdíl mezi pánem a sluhou je v oblečení, takže ve spodním prádle jsou si všichni rovni. Tato inscenace je plná skvělých improvizovaných komických vložek a nápaditosti.Právě obrovské improvizační možnosti, které inscenace poskytuje, skvěle využil představitel hlavní postavy sluhy Truffaldina Roman Vencl. Roli Truffaldina, známou svou náročností co se množství textu i pohybových scén týče, ztvárnil Vencl zcela bravurně. To bylo vidět i na skvělé kombinaci improvizace a komunikace s divákem. Roman Vencl využil naplno svoji schopnost vtáhnout diváka představení do děje, a to doslova. Jistě v tom hrál roli i fakt, že režisér Penev poskytl hercům prostor k improvizaci a tak si Vencl mohl značnou část textu vytvořit sám. Truffaldino je sice postavou, která si ihned získá divákovu pozornost, avšak představitelé dalších rolí jsou také excelentní. Vojtěch Lipina zazářil jako Florindo ve vtipných a pohybově náročných scénách, Tereza Richtrová coby Beatrice a Jaroslav Krejčí jako Pantalone. Herce na jevišti také doprovázela živá kapela, která se v některých situacích děje přímo účastnila.Sluha dvou pánů

Moravské divadlo Olomouc

Režie: Nikolaj Pavlov PenevDramaturgie: Markéta MachačíkováHudba: Filip TailorObsazení: Roman Vencl (Truffaldino), Tereza Richtrová (Beatrice), Vojtěch Lipina (Florindo), Jaroslav Krejčí (Pantalone), Václav Bahník (Lombardi), Lenka Kočišová (Clarice), Tomáš Krejčí / Ondřej Černý j.h. (Silvio), Vladimíra Včelná (Smeraldina), Jiří Nebenführ (Brighella)