ROZHOVOR s dramaturgyní Švandova divadla Lucií Kolouchovou

Lucie Kolouchová (*1978, Praha) vystudovala obor divadelní věda na Karlově univerzitě. Ve Švandově divadle působí od roku 2008 a podílela se například na inscenacích Peníze od Hitlera, Kurz negativního myšlení, Šoa, Gottland, Frankenstein, Parchant Marilyn, Země lhostejnost, Hamlet. Vedle dramaturgie se věnuje také překladům z angličtiny, které hrálo nejen Švandovo divadlo, ale i Divadlo Letí, Divadlo v Dlouhé, Buranteatr nebo Moravské divadlo Olomouc.Trilogii her o prorocích, vizionářích a básnících zakončí inscenace s názvem Možná že odcházíme. Na co se mohou diváci těšit?Těšit se mohou na setkání s Janem Balabánem a jeho dílem, které pro nás celou trilogii završí zase jiným pohledem na nás, naši národní povahu a mezilidské vztahy.Proč jste se rozhodli do trilogie zařadit právě Jana Balabána?Protože je to pro nás další fazeta, protipól ke Krylovi a Bondymu, ale zároveň stejně jako oni vypovídá o odvrácené straně. O druhé tváři života a společnosti. A pak samozřejmě proto, že jeho dílo nás fascinuje, stejně jako světonázor, který je za nimi, pevný a nekompromisní. Překvapuje mě, že po díle Jana Balabána dosud žádní divadelníci nesáhli a zároveň mě samozřejmě těší, že jsme první. Beru to jako velký závazek.A kdo je Váš oblíbený divadelní autor?Jednoznačně William Shakespeare. Měla jsem štěstí, že mě učil profesor Milan Lukeš, jeden z největších odborníků na alžbětinské divadlo a shakespearovský překladatel. To díky jemu jsem Shakespearovi propadla – a na bohužel již zesnulého pana profesora Lukeše jsem si při zkoušení našeho Hamleta (režie Daniel Špinar) mnohokrát vzpomněla. A myslím, že by se mu ten náš moderní Hamlet líbil.Jaká byla spolupráce s režisérem Martinem Františákem?S Martinem Františákem jsem se setkala pracovně už podruhé, minulou sezonu jsme spolu dělali inscenaci Frankenstein. Ten valašský temperament, zaťatost a skryté běsy mě fascinují. Martin Františák je vzdělaný, sečtělý člověk s úplně jiným backgroundem a viděním světa, než je to mé, a tak mě při práci baví a inspiruje. A doufám, že je to aspoň trochu vzájemné.V titulní roli otce a syna uvidíme herce Jiřího a Filipa Čapkovi, skutečný otec a syn spolu vystoupí na jednom jevišti. Vnímáte to jako výhodu při ztvárnění role?To by nám asi lépe řekli pánové, ale osobně to považuji za zajímavý nápad. Inscenace je příběhem složitého vztahu syna s otcem, vlastně hledáním otce, srovnáváním se s ním. A Filip něčím podobným se svým otcem prošel, jejich vztah prošel mnoha peripetiemi. Je zajímavé sledovat, jak se životní zkušenost odráží na jevišti.Jakou událost poslední doby v divadelní, filmové, hudební nebo jiné umělecké oblasti považujete za opravdu zajímavou?V poslední době lehce nestíhám, tak snad dva filmové tipy – August: Osage County (česky jako Blízko od sebe) a poslední film Jima Jarmushe Only Lovers Left Alive s famozní Tildou Swinton. A taky jedna kniha – Murakamiho 1Q84. Vlastně dvě. Ještě Otevřený deník Jana Vladislava.Na co dalšího z programu Švandova divadla byste ráda diváky pozvala?S ohledem na předchozí odpovědi určitě na Hamleta. Na Crash u potoka, to je srdeční záležitost. Dále na Zemi lhostejnost, tedy na Karla Kryla. A také na Parchanta Marilyn, tedy na úžasnou Zuzanu Onufrákovou.Děkujeme za rozhovor.