RECENZE Film MY 2 dosahuje dokonalosti citlivým přístupem

Potemnělou noční Prahou utíká Ema (Jana Plodková) od svého agresivního a záletného manžela (Jiří Vyorálek) a nachází útočiště u svého kadeřníka Tonyho (Ondřej Nosálek), který z nočního „vetřelce" nijak zvlášť nejásá, neboť se s třicetiletou, ale nedospělou Emou téměř nezná. I přesto jí poskytne ve svém naparáděném bytě azyl, který se po několika týdnech proměňuje z parazitismu na symbiózu. Jejich vztah se nemůže z přátelství přehoupnout do mileneckého. Oba dva totiž přitahují muži.

Kontakt Emy a Tonyho je střetem naprosto rozdílných pohledů na vztahy. Tony si libuje v nezávazném sexu a seznamování se s novými a novými lidmi. Oproti tomu Emu nejlépe vystihuje věta, kterou v rozčarování pronesla: Všichni mi hrozně lhali, když tvrdili, že nemůžu být sama. Celý život byla na někom závislá. Nejprve na rodičích (Milena Steinmasslová a Luděk Sobota), kteří ji nedali moc volného prostoru k vlastnímu názoru, posléze na partnerovi, který ji chce vlastnit. Jejich přístupy ke světu se postupně sbíhají, protože vzájemná náklonost sbližuje charaktery.

Z takových vztahů vzešla dospělá nedospělá žena, která je zmatená v životě a neví, kudy se vydat. I proto jedná Ema impulzivně a je přes svoji nízkou sebedůvěru hodně sobecká, což ji přivede uprostřed noci ke dveřím takřka neznámého muže, kterému nabourá celý život. Díky tomuto rozhodnutí se však nadechne a najde sebe samu.

S postavou Emy se Jana Plodková dlouho srovnávala, jak sama řekla: Nejprve ji vyloženě štvala, potom ji pochopila a následně jí Emy bylo líto. I přes tyto rozpory a složité sbližování se s rolí, zahrála Jana Plodková velmi citlivě křehkou porcelánovou panenku, která jako by do tohoto nepřátelského světa nepatřila.

Kolem homosexuálů se točí hromada předsudků. Se stejnými předsudky jsou často představováni ve filmech. Málokdy narazíte na gaye, který svoji orientaci dává svými gesty a mimikou tak okatě najevo, jako jsou ve filmech parodováni. Ondřej Nosálek se „filmovému" gayovi přiblížil jen ve chvílích, kdy se jednalo o vtip, a jindy zůstal zcela přirozeným, což byla příjemná změna.

Jiří Vyorálek z negativních postav asi nevyjde. Nejdřív postava Gottwalda v Českém století, následně role v První republice, v Nevinných lžích a teď podvádějící a agresivní partner ve filmu MY 2. Ne, že panu Vyorálkovi „záporáci" nešli, jen se obávám, aby mu už nezůstali.

Dramatický příběh je natočený velmi emotivně, avšak nenutí vás postavu Emy, která je ze svého rozhodnutí nešťastná. Přesto si k ní nějakým podivným způsobem přeci jen najdete cestu, i když i Plodková označuje Emu za „ufona". Stejně jak citlivě je napsaný scénář a jednotlivé postavy jsou precizně zahrané, stejně kvalitní je kamera Jiřího Málka.

Pod hudbou k filmu je podepsán Jan P. Muchow, který je přední osobností české hudební scény. K filmu byla použita existující hudba, která svými především lehkými tóny příběh jemně dokresluje a patří k tomuto filmu tak, jako by byla pro něj přímo složena. Je však jedna skladba, kterou v jiné souvislosti neuslyšíte, a to skladbu složenou i nahranou významným anglickým režisérem, spisovatelem a skladatelem Mikem Figgisem.

Téma filmu není v reálném životě nikterak neobvyklé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Hlavní hrdinka filmu MY 2 není jedinou ženou, která po nepříjemných partnerských zkušenostech bydlí raději u muže jiné orientace – nejsou samy, zároveň se vždy bude jednat o přátelství, kde jeden druhého vyslechne.

Autorky scénáře si rozdělily úlohy. Slobodanka Radun je více podepsána pod filmovým zpracováním, zatímco Radka Denemarková pod knihou, která s filmem vychází. Ve filmu a knížce tak naleznete dva rozdílné pohledy na příběh Emy a Tonyho.

Film MY 2 vstoupil do kin ve čtvrtek 20. listopadu.