RECENZE: Ryzí návrat k přírodě nám přinášejí Králové hor

Letošní závěr roku bude v intencích přírodních scenérií, ačkoliv různí tvůrci je pojali odlišně. Zatímco chystaný remake Bod Zlomu je využije ryze k akčním účelům a domácí Padesátka oblékne do horsky humorného hávu, rakousko-španělská spolupráce přináší mnohovrstvenný příběh, který poskytne mnohá poznání nejen ve vztazích mezilidských, ale i v těch k přírodě jako takové.

Ocitáme se v alpských masivech a je celkem lhostejné, zda se pohybujeme po svazích německých, rakouských, italských či francouzských. Průvodcem a částečným vypravěčem je nám lesník Danzer a i tady je v podstatě nedůležité, ve které době se náš příběh odehrává. Může to být první polovina minulého století stejně jako doba současná. Je totiž prostá jakékoli techniky, civilizačních vymožeností nebo komunikačních prostředků. Zachycuje příběh dospívajícího Lukase, jehož soužití s otcem Kellerem nese nelibý punc v podobě tragicky zahynuvší matky. Paralelně s ním se odvíjí i osud jedné orlí rodiny, jehož kroky se nutně musí protnout s těmi lidskými. Přírodní zákonitosti tu platí bez slitování - po smrti orlího samce je dvojice mláďat nucena vybojovat mezi sebou právo na přežití, ale to slabší, vyhozené starším bratrem z hnízda, najde díky Lucasovi útočiště v jeho původním, poloshořelém domě.

Lucas nachází i jiné formy poznání, Danzerovu moudrost a pochopení (zdroj: Bioscop)

Nastává těžké období, které však pro chlapce má nádech naděje a tajemství. Za Danzerovy pomoci se mu daří mladého orla, kterému podle biblického příběhu začne říkat Ábel, udržet nejen při životě, ale také ho začlenit zpět do volné přírody. Přesto Lucas, jehož vztahy s Kellerem se nadále vyhrocují, stále věří, že orel nezapomene na toho, kdo mu zachránil život. Do hry však vstupují i další okolnosti, protože samotné prostředí hor si vybírá svou obvyklou daň.

Při pohledu na dechberoucí panorama alpských velikánů a velké množství zástupců fauny nás jako první napadne, jak byl film vlastně natočen. Vězte, že to trvalo dlouhých osm let a tvůrci, zejména pak neúnavný Otmar Penker, jehož nápadem celý příběh byl, vyráželi nespočetněkrát s kamerou na "číhanou". Drtivý počet nehereckých, tedy ryze přírodních záběrů, představují syrové a nijak nekašírované scény režírované samotným životem. Nelze tedy napsat, že při natáčení filmu nebylo žádné zvíře zraněno nebo usmrceno. Nikoli však z rozmaru tvůrců, ale protože tak kázal běh událostí. Režijní dvojice, vedle Penkera i Španěl Gerardo Olivares (mající bohaté zkušenosti s dokumentární tvorbou), udělali jen jednu občasnou úpravu - ty nejpůsobivější scény zpomalili, aby vynikla jejich realita a jedinečnost.

Pozice otce a syna je v tomto případě krajně složitá (zdroj: Bioscop)

Z výše uvedených řádků se dá lehce odvodit, že lidský faktor ve snímku je spíše potlačen, i když vztah Lucase k oběma dospělým mužům hraje nezastupitelnou roli. Spíš tušíme, než se dozvíme o osudové tragédii, která Kellerovu rodinu postihla, ale její přesné vylíčení není nutné k pochopení. Jean Reno se dostává na další zajímavý herecký post vlídného a moudrého horala, předávajícího své znalosti a zkušenosti volným, nenásilným tempem, věříme mu každý pohyb a slovo, přitom dokáže splynout s okolím a nestrhávat na sebe zbytečnou pozornost. Tobias Moretti pro fanoušky Komisaře Rexe už dávno shodil nálepku Richarda Mosera a v minietudě tvrdohlavého, nikoli však necitelného otce vytváří Danzerův přirozený protiklad. Patnáctiletý Manuel Camacho už se s režisérem Olivaresem setkal v dalším snímku podobného ladění Mezi vlky (Enterlobos, 2011), má na svých bedrech největší část lidského faktoru, možná má v některých scénách sklon k přehrávání, ale naštěstí pro celý film jich není mnoho a dokáží splynout s celkovým vyzněním.

Po stránce dějové nejde o příliš objevnou záležitost, nepřekonává klasiku Volání divočiny (Born Free, 1966), Běž si a dováděj! (Run Wild, Run Free, 1969) nebo méně známý, ale u nás uváděný a tomuto tématu podstatně bližší film Pim, Pam a Pumíček (Pim, Pam und Pumelchen, 1970), zachycující peripetie přeživších labutích mláďat. Z hlediska obvyklých vztahů "nechápající a zatvrzelý otec versus přátelský přítel" také nejde o nic objevného, rýpalové by dokonce mohli hovořit o velmi předvídatelném ději. Ten ale v tomto případě opravdu není tím hlavním. Co zcela určitě nadchne rodinné návštěvy kin, pro něž je přednostně určen (vzhledem k premiéře by mohlo jít o zajímavý a originální dárek) je několikrát připomínaná nenarušená přírodní kulisa, stírající jakékoli časové roviny. I kdyby příběh sám byl velmi jednoduchý až triviální, dává štábu do rukou obrovské trumfy a divákovi umožní jen sedět a tiše vnímat skutečnou krásu, která si vystačí velice uvážlivým užitím speciálních efektů a bez náročných digitálních triků.

(zdroj: Bioscop)

Jen poznámka závěrem - Králové hor se v originále jmenují, i s částečným odkazem na biblický epos o Kainovi a Ábelovi, Bratři ve větru (Brothers In The Wind). V tomto směru jde o rozhodně výstižnější titul, protože o vládcích horských masivů se rozhodně mluvit nedá, snad jen částečně a ve skrytém významu, který ne každý dokáže nalézt a především pochopit.

Celkové hodnocení: 85 %

BROTHERS IN THE WINDHrají: Jean Reno (Danzer), Tobias Moretti (Keller), Manuel Camacho (Lucas), Eva Kuen (Maria).

Kamera: Otmar Penker, Óscar DuránHudba: Sarah ClassRežie: Gerardo Olivares, Otmar Penker

Rakousko, 2015, 97 min., rodinný/drama, přístupnýPremiéra: 24. prosince 2015 (ČR)

EuroZprávy.cz jsou mediálním partnerem filmu