Poslední sbohem. S výtvarníkem Smetanou se přišla rozloučit i Bohdalová

Komorní obřad zahájila znělka z večerníčku o Rákosníčkovi a protože Smetana si nepřál při pohřbu dlouhé projevy, nadále zněla také už jen hudba, Dvořákova, Handelova a Beethovenova. Závěr patřil hudbě k seriálu Pohádky z mechu a kapradí s textem zpívaným Karlem Gottem.

Smetana začínal u Jiřího Trnky v ateliéru Bratři v triku, kde si vyzkoušel řadu profesí. Nastoupil k němu v roce 1946. Začínal agitkami a reklamami, ale už tam se objevovaly pro něj typické umělecké výrazové prostředky: nadsázka, humor, metafora.

Smetanovy filmy na motivy rozprávek J. Š. Kubína (Drátovat, flikovat nebo Všehochlup) pak už předznamenávají jeho pozdější příklon k tvorbě pro děti. Ta je asi nejznámější a divácky nejoblíbenější, ať už jsou to třeba Pohádky z mechu a kapradí, cyklus večerníčků o Rákosníčkovi, Malá čarodějnice nebo Radovanovy radovánky.

Svou stopu zanechal třeba i ve slavném Stvoření světa (1957), pro které animoval třeba působivou scénu, v níž ďábel tančí s Evou rokenrol.

"Zpočátku jsem tvořil díla pro dospělé publikum, které mě někdy poplácávalo po zádech. Ale větší cenu pro mě měl úsměv dětí, který byl tím nejupřímnějším hodnocením toho, zda se mi něco povedlo," řekl nedávno výtvarník.