RECENZE: I malí se mohou zamilovat, jak nám nabízí film Za láskou vzhůru

Všeobecně chtějí ženy urostlého, vysokého partnera. Proč takové klišé, to nyní neřešme. Nejeden vztah ztroskotal na nedostatku centimetrů a zejména dámy vyšší postavy by o tom mohly vyprávět. Jak na to může napovědět letitá píseň Hany Zagorové "Proč nejsi větší", ovšem daleko zajímavější bude shlédnout si nový film režiséra Laurenta Tirarda. 

(zdroj: Bohemia MP)

Diane Duchêne pracuje s bývalým manželem a stále současným spoluvlastníkem Brunem Cassonim v právnické kanceláři. Po jedné hádce zapomene v restauraci mobilní telefon, na domácí linku jí z něj zavolá jakýsi Alexandre a návrat přístroje podmiňuje osobním setkáním. Jeho hlas zní sympaticky, vyjadřuje se s jemným šarmem a příjemným humorem. Diane v situaci, kdy ukončila vztah s Brunem možná v koutku duše počítá s novou známostí, ale když se s tajemným mužem v restauraci Monte Carlo setká, spadne jí čelist. Alexandre, architekt pracující právě na rozšíření slovutné opery v Liége, totiž měří pouhých 136 centimetrů! 

Alexandre žije společně se synem Benjim a bernským salašnickým psem Luchem, který ho neustále pronásleduje nadšenými útoky, Diane se zase musí vypořádat se žárlivým Brunem a všetečnou asistentkou Coralií. Vztah nesouměřitelné dvojice však nabývá na intenzitě, Alexandre představuje Diane nové zážitky v podobě utajené přístavní krčmy nebo tandemového seskoku. Jenže pořád tu jsou ony konvenční překážky včetně Nicole, Dianiny matky, majetnického Bruna a v konečném důsledku i Benjiho, který nechce, aby jeho otec prožil zklamání. 

Snímek má poměrně poklidné tempo a předvídatelný děj - okouzlení, překvapení, další okouzlení, odhodlání, konflikt a závěr. Sympatické je, že nehodlá jednotlivé části afektovaně přepínat a hnát je do krajností, vše se děje s milým šarmem a jemností, ani se diváka nesnaží nijak komplikovaně svádět na vedlejší cestu. Očekávané a nevyhnutelné mravní ponaučení se tu děje v náznacích, konverzačních rovinách a spíše podprahově. Paradoxně není podáváno jako "vždyť je to něco vlastně přirozeného", ale jako handicap, s nímž je nutné se vyrovnat, jak velice trefně v krátkém monologu naznačí Dianin otčím Philippe. Tvůrci se ani příliš nevyžívali v okolních reakcích na nesourodý pár, spíš se snažili, aby si svůj "problém" vyřešili hlavní představitelé sami.

Alexandre si rozhodně nenechá nic líbit, a od Bruna už vůbec ne (zdroj: Bohemia MP)

Nejde i nijak minimalistický film, postav je v něm opravdu hodně, ale v konečném důsledku nakonec příběh stojí jen na osobách, které byste spočítali na prstech obou rukou a ještě by vám nějaké zbyly jako rezerva. Prim pochopitelně hrají Diane a Alexandre, ale také ostatní postavy dostanou své malé profily nebo lépe řečeno drobný sólový výstup. Není ani snaha je nějak povahově škatulkovat, v tomto směru působí velice civilně a nepotřebují si pomáhat přehráváním, jak to v podobných případech je. Z hlediska žánru bychom mohli hovořit o spíše konverzačním filmu a díky zvolenému námětu se nabízí poměrně dost hlášek, z nichž lze vybrat jako klasickou tu v kanceláři opery v Liége, kdy Alexandre ostatním kolegům z úrovně hrany stolu říká, že má na věc správný nadhled. 

Aby té chvály nebylo příliš, divákovi určitě blýsknou do očí dvě věci, které dojem z filmu mohou poněkud snížit. Tou první je obvyklý problém u dějově podobně vystavěných filmů, některé scény jsou možná přespříliš nastavené a protahované, takže onen dobře nastavený spád začíná drhnout. Jako by tvůrci chtěli ještě o něco natáhnout stopáž a nevěděli čím. Naštěsti pro film jako takový to je ještě na snesitelné úrovni. Tím druhým zádrhelem je podvod filmařů na diváka - představitel Alexandra Jean Dujardin totiž v reálu měří 182 cm, takže na scénu museli nastoupit trikaři a pohrát si se záběry, v nichž je herec se svou partnerkou, ve skutečnosti o 7 cm menší. Přestože odvedli vynikající práci, v určitých scénách je vidět určitá disproporce a nepřirozenost, ačkkoliv by se divák měl soustředit na děj, tak si této skutečnosti prostě všimne. Nicméně můžeme tuto námitku schovat pod vysvětlení, že jde o odlehčenou komedii a není třeba být až příliš detailní.

Zajímavé bezesporu je, že snímek, jehož původní název bychom spíše přeložili jako Muž na vrcholu, je v pořadí až třetí. Neboť poprvé se objevil stejný námět před třemi lety ve filmu Corazón de Leon (Lví srdce) režiséra Marcose Carnevaleho, který o dva roky později, ale pod stejným názvem, zopakoval Emiliano T. Caballero.

Vztah otce a syna žádné zádrhely nenabízí (zdroj: Bohemia MP)

Jde o vkusnou zábavu, sice mírně předvídatelný, přesto uvěřitelný a do jisté míry i morální příběh, který splňuje atributy francouzské kinematografie. Můžete u něj zažívat bouřlivé salvy smíchu nebo jemná pousmání, to už závisí na vašem naturelu. A pokud u romantických komedií už dopředu tušíte, jak dopadnou, asi vás Za láskou vzhůru ani nepřekvapí, ale ani nezklame. Jen bych autorům vynadal za to, že nás ochudili o avizovaný zásadní duel ve stolním tenise. Oč se jedná, pochopíte při návštěvě kina.

EuroZprávy.cz jsou mediálním partnerem filmu.

Celkové hodnocení: 70 %

UN HOMME À LA HAUTEUR

Hrají: Virginie Efira (Diane), Jean Dujardin (Alexandre), Cédrid Kahn (Bruno), Stéphanie Papanian (Coralie), César Domboy (Benji), Edmonde Franchi (Monique), Manoëlle Gaillard (Nicole), Bruno Gomila (Philippe).

Scénář: Laurent Tirard, Grégorie VigneronKamera: Jérôme AlmérasHudba: Éric NeveuxRežie: Laurent Tirard

Francie, 2016, 98 min., komedie, nevhodná do 12 letPremiéra: 4. srpna 2016 (ČR)