RECENZE: Druhý Jack Reacher povyšuje akční podívanou na jinou úroveň

Skalním fanouškům Jacka Reachera především vadilo, že ho hraje Tom Cruise, který je oproti téměř dvoumetrové románové postavě o 25 cm nižší. Proto někteří odmítali vůbec první film vidět. Čas ale hojí všechny rány a vůbec není vyloučeno, že po druhé adaptaci už si dají říci.

(zdroj: CinemArt)

Reacher při jedné akci proti zkorumpovaným policistům ohledně ilegálních přistehovalců dostane podporu ze strany vojenského velitele. Je pak překvapen, že major Turner je ve skutečnosti energická majorka Susan Turner, ale když jí chce osobně poděkovat, najde za jejím stolem podstatně méně sympatického mjr. Morgana, který mu sdělí, že dotyčná byla uvězněna kvůli podezření ze špionáže v oblasti Blízkého Východu. Není to jediný šok, který Jack prožije, vyšetřovatel mu rovněž sdělí, že na nej jeho bývalá přítelkyně Candice Dayton podala žalobu o alimenty, protože Jack s ní měl dceru Samanthu, které je v současnosti patnáct let. Reacher záhy zjistí, že kolem majorky se děje něco podivného a postupně umírají lidé, kteří měli s jejím případem co do činění, navíc v oblasti akutního ohrožení se ocitá nejen samotná Susan, ale i Reacher a Samantha, kterou chtějí protivníci použít jako výhrůžný argument. Přesto se s typickou buldočí urputností blíží dvojice Jack a Susan k poznání, co stálo za záhadným úmrtím dvou majorčiných spolupracovníků a jak vysoká je hra, do které Reacher s oběma ženami vstoupil.

Filmů o korupci v armádě a nepřehledné spleti sítí mezi ziskuchtivými a čestnými jedinci jsme viděli hodně. Britský spisovatel Jim Grant (coby autor knih s Reacherem známý jako Lee Child) zatím věnoval svému hrdinovi dvacet publikací - ta jedenadvacátá s názvem Noční škola (Night School) vyjde 8. listopadu letošního roku. Předchozí Jack Reacher: Poslední výstřel vyšel v roce 2005 a byl devátým příběhem, román, jehož název posloužil jako podtitul filmu - Never Go Back - byl osmnáctým v pořadí a na plutech knihkupectví se objevil před třemi lety. Představuje nám Jacka nikoli jako bezmyšlenkovitého jedince, za nímž zůstávájí fraktury končetin, proděravělá těla a zdemolované budovy, nýbrž jako soustředěného stratéga, který kalkuluje s kroky nepřátel a sám se pokouší dosta o krok napřed. Snaží se využívat i jiné možnosti než jenom palné zbraně, pěsti a kopance. Posouvá se tak do jiné roviny a diváci tím pádem mají možnost se zamyslet nad tím, pro to které rozhodnutí udělal, protože titulní postava toho namluví opravdu jen tolik, kolik je bezpodmínečně nutné.

Zásluhu na této proměně oproti prvnímu Jacku Reacherovi, u nás distribuovaného jako Poslední výstřel (2012, režie Christophe McQuarrie) má do značné míry režisér Edward Zwick, jehož přítomnosti na tvorbě scénáře je znát. Při pohledu na jeho dřívější kinematografii, ať šlo o Legendu o vášni, Zamilovaného Shakespeara, Krvavý diamant nebo výborné drama ze šachového prostředí Tah pěšcem je zřejmé, že se nejedná o vyznavače dlouhých akčních scén, ale snaží se do nich vložit i jiný náhled. To neznamená, že se zcela obejdeme bez střelby a Reacher se stane konverzačním dramatem, ale Zwick není na výměnách brutálních úderů a ostřelování pozic závislý a může s nimi nakládat dle vlastního uvážení. Milovníci takových řezničin, mezi něž patří třeba Postradatelní 3 (Expendables 3, 2014) budou dozajista zklamáni, ale fanoušci žánru spojeného s příběhem si snímek skutečně užijí. Vždyť i scéna odhalení prapůvodu celého podvodu se odehraje bez menší zbrojní apokalypsy a víceméně na velmi vypjaté, ale konverzační úrovni.

Daleko častěji se Reacher rozhlíží než jenom mlátí kolem sebe (zdroj: Paramount Pictures)

Není třeba zvlášť vyzdvihovat, že role stojí a padá na Tomu Cruisovi. Jeho Reacher splňuje nároky na odtažitého, soustředeného a emocemi šetřícího muže, jehož mimika se omezuje na občasné zatnutí čelistních svalů. Dokonce s ním příliš nezamává ani případná vyhlídka na prokázané otcovství, i k této otázce se dokáže postavit pragmaticky. Účelově úsporný projev pak jenom postavu bývalého vojenského vyšetřovatele umocňuje. Jeho důstojným protějškem je bezejmenný zabiják, ztělesněný vynikajícím způsobem Patrickem Heusingerem. Nebudeme daleko od pravdy, když je nazveme téměř identickými, ale přeci jenom v druhém případě si tvůrci dovolili občas hodně černý humor a osobní pocity proniknuvší na povrch. Cobie Smulders naštěstí pro kritiky výběru herce pro Reachera během celého filmu nemá vysoké podpatky, nýbrž pro majorku US Army odpovídající obuv, jinak by opravdu Toma o půl hlavy trumfla. Je-li v promo materiálech nazývána kráskou, pak bychom měli spíš místo tohoto slova až příliš nadměrně používaného většinou v případech, kdy by se mělo zaměnit na známá, nahradit termínem přitažlivá. Nejenže dokáže působit věrohodně jako velitelka a osoba evidentně zocelená patřičným výcvikem, umí se z této skořápky vyprostit a ve vztahu k potenciální Reacherově dceři přistupoval i jako žena. Samathu si zahrála Danika Yarosh a jak už jméno napovídá, její rodinné kořeny sahají na pomezí Ukrajiny a Ruska, ale také má co do činění s Dánskem a Švédskem. Je vlastně o její první "dospělý" film, tak můžeme pouze odhadovat, jak se bude kariéra osmnáctileté dívky dále vyvíjet. Ve filmu si udržuje podobně jako její kolegové svůj styl, nepřehrává a nevyčnívá, ovšem dokáže vystoupit do popředí, když je to třeba. A bylo by nespravedlivé nezmínit i dvě vedlejší role, které jenom dokazují, že i na malém prostoru se dá předvést kvalitní výkon - je to případ Aldise Hodgea a Madalyn Horcher. Každý to předvádí jiným způsobem a oba dosahují jednoznačného výsledku, že si jich určitě všimnete.

Je tedy otázkou, proč nedostává druhý Reacher absolutní hodnocení. Pořád nese prvky akčního syžetu, kdy se protivníci častují ranami, které by vybily středně početné stádo skotu, případně převrátily autobus MHD, hrdina se opět dočká řádné nakládačky od zlotřilého padoucha, aby ve chvíli, kdy už to s ním vypadá opravdu zle, provedl dokonalý obrat a lumpovi připravil hodně krušný konec. To není žádný spoiler, ale fakt, se kterým se počítá od první minuty filmu. Také nenápadné poučení nezkušené osoby se zcela jistě bude hodit, ale na druhou stranu si Zwick nehraje s postavami zázračných amatérů, kteří záhadně zdrtí přispěním čehokoliv zkušené profesionály.

Blíží se rozuzlení, na které čekají Reacher, Espin i obviněná majorka (zdroj: Paramount Pictures)

Jack Reacher: Nevracej se zpátky postoupil o hodný kus kupředu a pokud nejdete do kina na ryzí vyvražďovačku jako v případě Johna Wicka (2014), ale na kvalitní a ještě lépe zpracovanou literární předlohu, vůbec vám absence záplavy střelby a pěstních kontaktů nebude chybět. Dá se očekávat, že se Reacher na plátna kin ještě vrátí, i když... záleží na tom, jestli Tom Cruise ve svém nabitém diáři najde čas. Šesté pokračování Mission: Impossible a návrat do opojných vod leteckého dovádění, což není nic jiného než Top Gun, může i takového Reachera na nějaký čas, nebo dokonce docela vyřadit ze hry.

Celkové hodnocení: 80 %

JACK REACHER: NEVER GO BACK

Hrají: Tom Cruise (Jack Reacher), Cobie Smulders (mjr. Susan Turner), Patrick Heusinger (nájemný vrah), Danika Yarosh (Samantha Dayton), Holt McCallany (mjr. Morgan), Robert Knepper (gen. Harkness), Aldis Hodge (kpt. Espin), Austin Hébert (Prudhomme), Madalyn Horcher (sgt. Leach).

Scénář: Richard Wenk, Marshall Herskovitz, Edward ZwickPředloha: Lee ChildKamera: Oliver WoodHudba: Henry JackmanRežie: Edward Zwick

USA, 2016, 116 min., akční, do 12 let nevhodnýPremiéra: 20. října 2016 (ČR)