RECENZE: Z Pohádek pro Emu lze vytvořit příjemný předvánoční příběh

Roztomilé dítě je polovinou úspěchu, ale do mých filmů se bohužel nehodí. Tuto větu pronesl mistr hororu Alfred Hitchcock a nejeden kritik ho za absenci dítek v jeho perlách oboru pochválil. Oč jednodušší to tedy měli ostatní tvůrci, ale zdání klame. Dětský elemenet (pokud pomineme obtíže s nedospělými herci, i když mnohdy hodně pomůže bezprostřednost) totiž může do jisté eliminovat výhrady naladí na přístupnější a shovívavější notu.

(zdroj: Fénix Film)

Petr Miller pracuje ve Velké Británii u imigračního úřadu, kde má odhalit účelové sňatky lidí, kteří se de facto neznají. Právě po jednom takovém úspěšném "zásahu" obdrží telefonát ze své původní vlasti, že jej jistá Hana Pospíšilová, ležící v kritickém stavu v nemocnici Na Františku, označila za otce své osmileté dcery. Miller hodlá celou záležitost vyřídit co nejrychleji, ale po jednání s kolegyní "od fochu", právničkou Noskovou se rozhodne malou Emu poznat. Vydávají se do hotelu Adria, kde Petr přechodně bydlí. Tam se setkávají s manažerkou Marií Urbanovou, kterou nějak samozřejmě Ema okouzlí. Petr si je vědom složitosti právního systému a evidetně se mu nechce (i kvůli Eminým obavám) umístit dítě do programu sociální péče. Když pak Emina matka zemře, pojme Petr plán, který paradoxně ve své profesi potírá - protože zatím není jisté, zda je Emin otec, rozhodne se pro fiktivní sňatek, aby dostal Emu do opatrování. A jako potenciální manželku si vybere právě Marii. Následuje pečlivá příprava akce, v níž se pár s Emou vydají i za Petrovým otcem, aby pak stačil jeden výstup s odvrženým přítelem Marie a celá pracně vybudovaná konstrukce skončila v troskách. Nesluší se prozrazovat závěr, ale vzpomeňme si na název filmu.

Děj naznačuje, že nejčastěji budou Pohádky pro Emu srovnávány minimálně se dvěma podobnými tématy - první vás zcela určitě napadne Kolja (1996), ale hodně obdobně vyznívá i komedie Petera Weira Zelená karta (Green Card, 1990). Bylo by ale přinejmenším spravedlivé zmínit i český povídkový film Kolik slov stačí k lásce (1961), jmenovitě prostřední části nazvané Dálky. Příběhově je Ema určitou esencí zmíněných snímků - není tu boj o tolik žádané povolení k pobytu v USA, fingovaný sňatek není podmíněn v tomto případě snahou získat peníze, je to všechno obrácené a tudíž i lépe čitelné. Nesnaží se jít cestou zběsilých zvratů, spíš se zaměřuje na každodenní běžný život člověka, který se náhle musí vyrovnat se zcela novou situací, navíc takovou, kterou by měl z principu odmítnout. Dobře si ale uvědomuje, že mu právě to dává větší šanci z ní vyjít s úspěchem.

Pro Emu všechno... i čerta s andělem (zdroj: fenixfilm.cz/Vojtěch Resler)

Ondřej Vetchý pojal Millera jako odměřeného technokrata, jehož projev je účelově strohý a postrádá jakékoli emoce. I do pohádek pro Emu vkládá zpočátku slova vzdálená dětskému slovníku a s určitou nadsázkou by se dalo říci, že je vypráví právnickým jazykem. Obdobně se chová i Marii, jako by se pohyboval v ochranné krustě, pod níž nikdo nesmí. Jeho protihráčka, životem zklamaná žena, jejíž ambicí je konečně najít nezadaného muže, působí pochopitelně otevřeněji, ale velice rychle se poddává úkolu, který na oba čeká, proto počáteční projev začíná tlumit. Na obranu obou osob je třeba říci, že v učení nových životních rolí příliš emocí projevovat nelze. Emin projev sice může na někoho působit tlumeně, potlačujíc živelnost osmileté dívenky, ale nesmíme zapomenout, že ta právě přišla o matku a vnímá boj o svou existenci. Ale nechybí jí osobitý půvab a dokáže vyšperkovat určité situace, zejména výběr vhodné nevěsty se do divácké paměti zapíše. Pak tu je velké množství vedlejších postav, které jako v málokterých případech nejsou jen ozdobou, mají svou svébytnou existenci a z celkového obrazu neční, nýbrž ho příjemně doplňují. 

Kromě dvou epizodních zahraničních sekvencí se podstatná část filmu odehrává skutečně v hotelu Adria (přineseme o něm zvláštní materiál) a zimní část u Petrova otce na Plešivci. Tady film možná maličko laškuje s dalšími sněhovými náměty, ale opět z této pastičky obvyklých klišé dokáže elegantně vyklouznout. Pražští diváci si určitě budou odškrtávat poznané lokality, byť jako u několika podobných v jejich souslednosti drobně nesedí návaznost. Upřímně se však tato poznámka hodí spíš pro zaryté hledače chyb ve filmu, což je na jedné straně důkazem jejich pozornosti, na druhé to dojem nedokáže pokazit.

Tenhle pán může všechno lehce zhatit (zdroj: fenixfilm.cz/Vojtěch Resler)

Lze tedy na filmu, kromě zmíněné podobnosti s výše uvedenými díly, objevit pověstnou pihu na kráse? Pomineme-li některé příliš čitelné scény, kterým se ale těžko vyhne jakýkoli film je snad zbytečná délka. Zhuštění děje o nějakých 15 minut by ještě zvýšilo údernost a spád, takhle se ocitáme občas v pasážích, kdy nám přijde čas poněkud pomalejší. Naproti tomu jako velice odvážné (z pohledu na zavedený stereotyp) lze hodnotit absenci jakékoli erotické scény, byť se prostorů nabízí hned několik. V tomto směru vsadili tvůrci především na problém malé Emy a rozhodně se jim to vyplatí.

Komplot je téměř završen, Vánoce přede dveřmi (zdroj: fenixfilm.cz/Vojtěch Resler)

Jedná se o snímek z kategorie typicky rodinných, myšleno v tom dobrém slova smyslu. Děti budou fandit, kvůli Edovi si možná i popláčou (i když dnešní mládež se zdá být značně otrlá) a dospělí si v předvánočním čase, do něhož je i film časově zasazen, třeba uvědomí, že mají mnohem snadnější pozici. Ale naštěstí pro ně Pohádky pro Emu nepoučují, nekárají, nevarují - jen chtějí pobavit. 

Celkové hodnocení: 70 %

POHÁDKY PRO EMU

Hrají: Ondřej Vetchý (Petr Miller), Anna Geislerová (Marie Urbanová), Ema Švábenská (Ema Pospíšilová), Jiří Dvořák (Jiří Kudrna), Vilma Cibulková (úřednice Nosková), Marek Taclík (David Miller), Jana Bernášková (Magda Millerová), Oldřich Vlach (Jan Miller), Věra Křesadlová (matka Urbanová), Anna Polívková (recepční), Petr Čtvrtníček (kuchař), Joe Riley a Chinwe Nwokolo (imigrační úředníci).

Scénář a režie: Rudolf HavlíkKamera: Václav TlapákHudba: Ondřej Konvička

ČR, 2016, 112 min., rodinný, přístupnýPremiéra: 3. listopadu 2016