RECENZE: Film Spravedlnost pro mou dceru dokládá, že lze natočit strhující dokument

Milovníci historických událostí dostali šanci shlédnout provedení některých kritických momentů, jen namátkou můžeme zmínit filmy Everest, Sully: Zázrak na řece Hudson, Deepwater Horizon nebo Anthropoid. Ve většině snímku však bylo dané téma do určité míry rozvedeno a přidána mu jistá filmová nadhodnota. Tvůrci si ponechali právo volné ruky a leccos na skutečných událostech pokud ne přímo měnili, tak aspoň přidávali. Jejich argumentem většinou byla skutečnost, že jim šlo o zatraktivnění dané látky pro diváka. Že to jde i bez této berličky dokazuje nový snímek režiséra Vincenta Garenqa.

(zdroj: Bohemia Motion Pictures)

Francouz André Bamberski žije se svou rodinou v Maroku. Zde se prostřednictvím své malé dcery Kalinky setkává v roce 1974 s doktorem Dieterem Krombachem, s nímž později Andrého žena Danièle naváže vztah. Manželství skončí rozvodem a Dany Bamberski se později za Krombacha provdá. V roce 1982 odjíždí Kalinka s bratrem Pierrem do Německa na prázdninový pobyt za svou matkou a dr. Krombachem, krátce po jejím příjezdu volá zdrcená Dany Andrému, že Kalinka zemřela. Zoufalý otec se vydává do Německa a od prvního okamžiku se mu několik věcí nezdá. Kalinka má na ruce zjevný vpich od injekční stříkačky, což Krombach vysvětluje jako povzbuzující injekci, dále se neskutečně protahuje předání záznamů o pitvě. Bamberski zjišťuje další znepokojivé rozpory a žádá jejich prošetření. Tím začíná jeho třicetiletý boj o vyjasnění smrti jeho dcery, kterému obětuje prakticky celý svůj život. Trpí tím jeho vztah se synem Pierrem a přítelkyní Cécile, jediný, kdo vytrvale stojí po jeho boku, je právník Françcois Gibault. André se snaží na případ upozornit, což mu vynese dokonce zatčení v Německu, které rozdává letáky, nenachází ani odezvu u francouzských úřadů. Odmítavě se k věci staví i ministerstva, takže po letech beznaděje volí Bamberski radikální čin. 

Přiznejme si, že tuzemský divák, pokud se vysloveně nezajímá o francouzské události, o případu Kalinky Bamberski neví prakticky nic. Režisér Garenq mu dává vyčerpávající přehled toho, co se v případu děje. Přitom nepostupuje přísně chronologicky, začíná vlastně jedním z posledních incidentů, ale pak se vrací do minulosti a jednotlivé události pečlivě označuje rokem, ve kterých se staly. Neváhá vytáhnout určitý letopočet a pod ním třeba uvést jedinou scénu, která má pro daný případ určitý význam. Přestože jde o pouhé výpovědi nebo posun ve vyšetřování, v jehož světle se dr. Krombach stále více jeví jako osoba zodpovědná za smrt čtrnáctileté dívky, neztrácí tento formát atraktivitu a vtáhne do dění i diváka. Někdo může namítnout, že jde o pouhý zahraný sled jednotlivých událostí, ale právě ono pojetí, ve kterém je čas a prostor i na určité názory, má svou přitažlivost. Bamberski je tu stejně jako ve skutečnosti postaven před obrovské dilema a předkládá divákovi až nepřirozenou houževnatost. Chce pro svou dceru spravedlnost a vyjasnění, co se stalo, od čehož ho nezviklají ani rady jeho blízkých. 

Signifikantní pro snímek, jehož originální název - Jménem mé dcery - je rozhodně výstižnější a lépe postihuje Andrého snahu, je skutečnost, že v roce 2014, kdy se začal realizovat, ještě případ Kalinky nedospěl do úplného konce, protože směřoval k nejvyššímu soudu pro lidská práva. Po snesení všech důkazů se nad tím můžeme jenom pozastavit a zároveň si povzdechnout, že ona dáma se zavázanýma očima a s mečema a vahami v rukou někdy až příliš vyčkává. Nabízí se tím i souvislost s některými případy válečných zločinců a člověk si nutně musí položit otázku, jaký má smysl usvědčit pachatele až po třiceti letech, ve kterých se dopustil dalších, i když méně závažných činů. I tuto pozici film nabízí, ale servíruje ji nenápadně, téměř podprahově, ale natolik účinně, aby si ji divák všiml. 

Začátek celého neštěstí - milostný trojúhelník André, Dany a Dieter (zdroj: LGM Cinema)

Z výše uvedeného nástinu je jasné, že snímek bude něčím jako one man show. Daniel Auteuil je skutečně vynikající zejména v tom, že pojal roli André Bamberskiho velice civilně. Nestrhává na sebe pozornost, pečlivě informuje a snaží se zachovat onen střízlivě demonstrativní tón. Postupně přerůstá ze zlomeného otce v odhodlaného muže, který ale zažívá i pocity bezmoci a rozčarování zejména v osobním životě. Dokáže ale postihnout onu buldočí vytrvalost, s níž se vrhá do dalších kol zdánlivě nerovného souboje. Jeho protivník Sebastian Koch nemá tolik prostoru, ale dokáže na něm rozvinout svou postavu stejně dobře, přitom se mu daří, aby u diváka nezískal antipatii hned od první chvíle. Střídá polohy od důstojného odborníka až po neurotického jedince, který vidí nebezpečí naprosto všude. Protože je snímek z větší části duelem těchto mužů, v jejich stínu jsou všichni ostatní přítomní, ať jde o Dany Bamberski, Cécile či právníka Gibaulta, což ovšem neznamená, že nemají své významné posty.

Tento film je zvláštní tím, že ačkoliv se jedná "jenom" o případ nezletilé dívky a jejího záhadného úmrtí, tedy žádné masové vraždy ve stylu amerických pomatenců, teroristů ve Francii nebo čin Anderse Breivika. Nejde o globálně medializovanou kauzu, je to skutečný příběh nešťastného otce, který se nechce smířit s fakty, které mu byly předloženy a odmítá se s dcerou rozloučit slovy: Je mrtvá a nic už jí nepomůže, nechte ji v pokoji odpočívat. Jeho vytrvalost je obdivuhodná a právě proto byl jeho čin po zásluze zvěčněn i ve filmové verzi. Není to lacině skandální podívaná, ale poctivě realizovaná událost, ve které není prostor na pochybné spekulace a zbytečně efektní záběby, vše se odehrává tak, že máte pocit, že po celou dobu stojíte Bamberskimu za zády a vnímáte jeho snahu. Právě kvůli tomuto provedení se jedná o jednu z nejlepších adaptací skutečné události za poslední roky, dost možná i vůbec nejlepší. Při vší úctě ke Clintu Eastwoodovi a jeho kapitánu Sullenbergerovi.

Celkové hodnocení: 100 %

AU NOM DE MA FILLE

Hrají: Daniel Auteuil (André Bamberski), Sebastian Koch (dr. Dieter Krombach), Marie-Josée Croze (Danièle Bamberski/Krombach), Christelle Cornil (Cécile), Serge Feuillard (François Gibault), Lila-Rose Gilberti (Kalinka - 6 let), Emma Besson (Kalinka - 14 let), Fred Personne (otec Bamberski), Thérèse Roussel (matka Bamberski), Antoine Milhaud (Pierre - 12 let), Tom Hudson (Pierre - 20 let), Smira Hchaika (Fatma).

Scénář: Julien Rappeneau, Vincent GarenqKamera: Renaud ChassaingHudba: Nicolas ErrèraRežie: Vincent Garenq

Francie, 2015, 87 min., hraný dokument, do 12 let nevhodnýPremiéra: 1. prosince 2016 (ČR)