RECENZE: film Kameny bolesti umocňuje skvělý výkon Marion Cotillard

Téměř každý má nějaký sen a je jenom otázkou jeho vůle a odhodlanosti, zda ho naplní nebo se alibisticky smíří s tím, že "nejkrásnější sny jsou ty, které můžeme snít a nezkazíme je jejich realizací". Když k tomu přičteme určitá specifika doby a prostředí sešněrované tradicemi a zvyklostmi, může z toho vyjít poměrně zajímavé pojednání o jedné lidské touze. 

(zdroj: youtube.com)

Dvacetiletá Gabrielle je ve vesničce, kde žije s rodiči a sestrou Jeannine, považována za "podivnou". Autoritativní matka se to pokouší svést na jisté zdravotní problémy, ale Gabrielle - řečeno hodně přízemně - prostě touží po lásce a naplnění vztahu, prostě chce chlapa. Jenže její přízeň nasměrovaná k místnímu učiteli skončí skandálem, po němž je pozice rodiny vážně ohrožena. Matka se proto rozhodne k zásadní akci: osloví jednoho sezónního dělníka, pracovitého José Rabascalla a nabídne mu svou dceru za manželku. Gabrielle se sice podvolí, ale postaví Josého před svá vlastní pravidla, která například v intimním soužití vyznívají až urážlivě. Pokračují i její zdravotní potíže a po potratu musí kvůli ledvinovým kamenům odjet na dlouhodobou rehabilitaci do švýcarského sanatoria. Zpočátku jediným rozptýlením jsou rozhovory se sestrou Agostine, pak ale Gabrielle poznává francouzského veterána André Sauvagea a rezignovaně se tvářící a málomluvný muž ji doslova uhrane. Pro Gabrielle se stává smyslem jejího pobytu a nadějí pro případný vztah, ale vše hatí sanitní vůz a Andrého náhlý odjezd. Po krátké době se však vrací a Gabrielle je přesvědčena, že jejímu štěstí nestojí nic v cestě. Když se jejich cesty opět rozejdou, upne se žena na korespondenci a Andrému naznačuje, že syn Marc je Sauvageovým dítětem, počatým po jeho návratu. Jenže André mlčí a na záplavu Gabrielliných dopisů neodpovídá...

Základem filmu je co do délky nepříliš dlouhý román italské autorky Mileny Agus, který se na pultech knihkupectví objevil před deseti lety. Režisérka Nicole Garcia, která prožila dětství v Alžírsku pod francouzskou koloniální správou, předlohu značně upravila, vytáhla ho z Itálie do francouzského prostředí (s výjimkou sanatoria) a především pozměnila formu vyprávění. Původní Mal di pietre (Bolavé kameny) jsou předkládány jako "živé a se smyslem pro humor podané líčení života" v podání zasloužilé seniorky, ve filmu se zabýváme podstatně kratší dobou s akcentem na ono snivé plnění sžírající touhy hlavní hrdinky. A právě v tomto odlišném pojetí se nejvýrazněji promítá skutečnost, že snímek natočila žena a ženu jako hlavní postavu hodlá vypíchnout. Gabrielle je proto nositelkou veškerého děje a byť by se mohlo zdát, že chvílemi André získává na převaze, je to jen nástupní prostor pro další zdrcující útok.

Den, který má být životním štěstím, je pro Gabrielle jen nutným zlem (zdroj: StudioCanal)

Potíž je v tom, že dvouhodeinová stopáž nutí tvůrce přejít občas do pozice, kterou bychom nazvali "zamrzlým dějem". Možná bychom mohli diskutovat i o chování samotné hlavní hrdinky, jenže každý člověk je individualita a těžko můžeme jeho chování odpovědně hodnotit. Ona rozpolcenost Gabrielle ale zabíhá možná až do příliš krajních poloh a když se tato oblast vyčerpá, působí další pokračování osudů zmateně, vyumělkovaně a dokonce snad i lacině. Má být asi onou zvratovou bombou, která diváka překvapí, ale v sousedství nekonečných či dlouhověkých seriálových řad to prostě nepůsobí. Je to škoda, protože se tím shazuje pečlivě budovaná konstrukce a výsledek pak vůbec neodpovídá vynaložené snaze.

Z výše uvedeného je jasné, že dominantní je hlavní ženská role - v tomto směru byl výběr Marion Cotillard opravdu šťastný a její výkon dává na některé nedostatky zapomenout. Má bezkonkurenčně největší prostor předvést různé polohy chování své postavy, ale i když dokáže zahrát cituprostou manželku, nemocí sužovanou ženu a bláznivě zamilovanou osobu dychtící po naplnění vztahu, právě ony dlouhé sekvence nedovolí popustit ještě více emociální projev a s Gabrielle více pracovat. Je to do jisté míry dáno tím, že hlavní část snímku se odehrává v sanatoriu, kde se sice podařilo navodit onen tísnivý pocit, vyplývající téměř z každého zařízení tohoto typu, ale ubrala se tím protiváha v podobě živelných radostí i strastí. Každopádně Marion dokázala svým projevem film obohatit o takových 20 %. Bohužel na koncepci doplácejí i oba mužští herci, osudoví to partneři Gabrielle. Právě ono ořezání jejich postav nedovoluje adekvátní srovnání, zda je lepší zasmušilý a tajemný Louis Garrell, nebo zdánlivě prostý a trpělivě rozmarům Gabrielle odolávající Àlex Brendemühl - jejich setkání na filmovém plátně, přes zdánlivou banálnost, považuji za jeden z nejsilnějších momentů filmu. 

Korektní manželský vztah, bez emocí a radosti (zdroj: StudioCanal)

Pokud se bavíme o střídmém pojetí, platí to i pro lokality. Ono dominantní švýcarské sanatorium nalezl štáb skutečně v zemi helvétského kříže, konkrétně v Davosu, několik "současných" scén se odehrává v Lyonu. Ke slovu přišlo i Côte d'Azur a vesničky Puimoisson a Valensole v oblasti Provence. A nelze ještě pominout jednu poznámku - do role Josého byl původně zvažován Javier Cámara, ale těžko odhadovat, zda by tato postava doznala nějakého zásadního rozdílu.

Kameny bolesti s ohledem na časový odstup (snímek se odehrává zhruba v 50. a 60. letech minulého století) nemusí působit jako zajímavý počin, rozhodně ale řeknou víc Francouzům, protože reflektují na jejich prožitky a tradice, postihují onen venkovský kolorit a zvyklosti s tímto prostředím spojené. Není proto divu, že snímek, zařazený na Festivalu v Cannes do hlavní soutěže sklidil po promítnutí aplaus v délce sedmi minut.

Celkové hodnocení: 65 %

MAL DE PIERRES

Hrají: Marion Cotillard (Gabrielle Rabascall), Louis Garrell (poručík André Sauvage), Àlex Brendemühl (José Rabascall), Brigitte Roüan (Adèle, matka Gabrielle), Daniel Para (Martin, otec Gabrielle), Victoire Du Bois (Jeannine, sestra Gabrielle), Aloïse Sauvage (sanatorní sestra Agostine), Jihwan Kim (Blaise, poručíkův ordonanc), Ange Black-Bereyziat (sedmiletý Marc Rabascall), Victor Quilichini (čtrnáctiletý Marc Rabascall).

Scénář: Nicole Garcia, Jacques FieschiKamera: Christophe BeaucarneHudba: Daniel PembertonRežie: Nicole Garcia

Francie, 2016, 116 min., romantické drama, do 15 let nevhodnéPremiéra: 1. prosince 2016 (ČR)

Pozn.: Snímek byl uveden před premiérou v rámci 19. ročníku Francouzského filmového festivalu 2016