RECENZE: Animovaný Ozzy útočí na dětské city dospělým tématem

Jisté názorové kruhy uvádějí, že animované filmy stále častěji reflektují na běžná témata a transformují je do onoho hravého světa. Může se v tom skrývat určité nebezpečí, protože stále ještě převažuje úzus, že tato kategorie je spíše určená pro děti - tedy pokud už od počátku není avizováno, že byste naopak měli nechat své nedospělé ratolesti doma: viz Buchty a klobásy (recenze zde).

Bígl Ozzy žije svůj spokojený, do jisté míry rozverný a demoliční život v rodině Martinsových. Samozřejmě nejvíc se kamarádí s malou Paulou, která kolikrát dostane pomyslně za uši s ním. Všechno se ale změní, když rodina, v níž otec a matka Martinsovi pracují jako návrháři komiksů, mají odjet na měsíc do Japonska, kde budou prezentovat svou práci. Zásadní potíž je v tom, že Ozzy do země vycházejícího slunce nemůže jet - musel by do karantény a na tu je už pozdě. Martinsovi tedy rozhodnou, že pes stráví onen měsíc v luxusním psím hotelu Blue Creek (Modrá zátoka). Žoviální a usměvavý Nathan Robbins předvede Martinsovým skutečně pohádkové místo, jenže nikdo netuší, že záhy poputuje Ozzy do dodávky a ta ho odveze do skutečného Blue Creeku, což není nic jiného než psí vězení, vedené bernardýnem Gruntem, který má k ruce smečku ostrých dobrmanů v čele se šéfbachařem Deckerem. Tady musí věznění psi pracovat na výrobě létajících talířů a nesmějí udělat jedinou chybu. Ozzy, teď už vlastně pouhé číslo 463, se ocitá v cele s jezevčíkem Fronkym, notorickým útěkářem a postupně se seznamuje s dalšími vězni, Chesterem a Docem, kteří se stanou jeho přáteli a ochránci. Ale Blue Creek má ještě další tajemství, mezi něž patří kápo Vito, záhadná čivava, která má s Ozzym své záměry. Když našemu bíglovi dojde, že ho jeho páníčci nemohou osvobodit, pokusí se zachránit sebe a své přátele psí svépomocí.

Pomiňme nyní fakt, že podobně jako jiné animované snímky, například nedávno recenzovaný hudební Zpívej (více zde), je dopředu jasné, že všechno skončí tak jak má. U filmů tohoto ražení pak mnohem více záleží na provedení, které se stává alfou a omegou. V tomto případě lze říci, že si tvůrci ponechali v rukávu dobrý trumf v tom směru, že důsledně rozlišují svět psů a lidí, byť představa věznice řízené pouze čtvernožci a zastávající klasické "člověčí" funkce spadá spíš do oblasti propojení obou skupin. Tady je to řešeno tak, že v přítomnosti lidí psi skutečně jen štěkají a bavit se mohou mezi sebou. Rozhodně je to příjemné plus, které drtivá většina ostatních filmu blahosklonně pomíjí. 

(zdroj: youtube.com)

Pokud se vydáme po dějové lince a vytáhneme z paměti nebo příslušných databází filmy z vězeňského prostředí, pak tu jsou - pochopitelně v patřičné úpravě - zachovány všechny prvky včetně pečlivě okopírovaného rozvržení věznice. Nechybí dvůr s nutným posilovacím nářadím, klasicky zavírané cely s palandami, typizovaná jídelna s plechovými tácy, agresivní dozorci a lehce sadistický ředitel, který si podobně jako pološílený starosta v Policejní akademii 6 libuje v dřevěných modelech. I čivava zvaná Vito evokuje známou vězeňskou hierarchii nedotknutelného bosse, který řídí chod života mezi vězni a rozhoduje o jejich osudu. Pochopitelně je vše podáno v odlehčeném až hravém duchu, takže i když se občas někdo zřítí z větší výšky, dojde k nějakým ranám nebo hrozí nebezpečí ohrožení života, vše se obejde bez zranění nebo odpisu postav. 

Potíž je někde jinde - ačkoliv se Ozzy tváří odlehčeně a pokouší se tu o jistou nadsázku, onde je zase přísně vážný, ani jedna složka není dostatečně přesvědčivá. Dětské publikum je buď zhýčkané nebo film opravdu není vtipný, určitý reprezentativní vzorek nebyl nikdy donucen, aby třeba v přirozené upřímnosti fandil nebo se spontánně zasmál. Humorné situace působí bohužel dost křečovitě, ani nezbytné demolování některých částí sousedovic domu není bůhvíjak veselé. V tomto směru filmu chybí nějaký originální nápad, vyšperkovaná situace, která je buď natolik depresivní, že děti právem postraší nebo je donutí k ulehčenému chechotu. Jednoduše řečeno, slibně naznačené scény nejsou dotažené do konce.

Snímek vznikl v nepříliš obvyklé koprodukci Kanady a Španělska. To sice neznamená, že bychom se s animovanou tvorbou z těchto zemí nikdy nesetkali, jenom tentokrát budou chybět některé významnější hvězdy, které by propůjčily kresleným kolegům svůj hlas. Takže po už avizovaném Zpívej tentokrát může být dětem i jejich doprovodu celkem jedno, že je Ozzy velice slušně nadabován, protože fanouškům filmových představitelům jména jako Guillermo Romero, Dani Rovira, Michelle Jenner, Luis Bajo, Héctor Cantolla José Mota nebo Juan Fernández zase tolik neřeknou.

Ozzy je příjemnou podívanou, která neurazí, nenudí, ale ani zvlášť nenadchne. Budeme ji vnímat spíš jako jeden z mnoha filmů tohoto provedení, které se kolem nás proženou a nezanechají výraznější stopu. Není to právě onou absencí originality nebo nevyužitým potenciálem, chybí mu ona bezprostřední hravost a atributy, které animovaným filmům propůjčují své kouzlo. A na tom nezmění nic ani typické "pixarovské" provedení, opírající se o dojemně velké psí čumáky a, jak jinak, patřičně dojemné velké oči, lhostejno zda zvířecí nebo lidské.

Celkové hodnocení: 60 %

OZZY

Scénář: Juan Ramón Ruiz de SomavíaHudba: Fernando VelázquezRežie: Alberto Rodríguez

Kanada/Španělsko, 2016, 91 min., animovaný, rodinnýPremiéra: 5. ledna 2017 (ČR)