Český lev zařval poněkud falešně. Komu to mělo prospět?

Jen málo událostí rozvířilo kulturní hladinu více než udílení prestižních cen Český lev. Zdá se, jako by se i malá země v srdci Evropy chtěla nějak proslavit, i když do přehmatu, jaký se povedl při předávání Oscarů má pořád ještě daleko. Odhlédněme nyní od názorů, že ceny Český lev jsou stejně zbytečné jako nespravedlivé a zkusme se zamyslet nad několika aspekty. 

V první řadě je třeba si uvědomit jednu věc - tolik diskutovaný film Masaryk získal své ceny na základě pravidel, která jsou nějakým způsobem nastavena. Co na tom, že byl uveden do kin tři měsíce před premiérou takřka v minutě dvanácté, tedy v období mezi vánočními svátky? Pokud je v regulích tato podmínka pro nominaci a film ji naplnil, nemá význam o jeho zařazení do nabídky polemizovat. 

Spíš se nabízí otázka samotné prezentace. Podívejme se do historie české kinematografie a zejména na filmy, které měly čáku na to zabodovat v Českých lvech - kolik z nich mělo de facto tři premiéry? A který z nich se při jedné z nich prakticky v předvečer důrazně připomenul? Není pak divu, že se vedou živé dohady, komu to vlastně mělo prospět. Ti, kteří už film viděli, navíc dodávají, že Masaryk naplňuje bezezbytku vize slavných fotbalových týmů - hráčů ze země, ve které mužstvo působí, je tam většinou hodně poskrovnu. Ozvou se pochopitelně hlasy, které budou velebit bohaté zastoupení různých národností, nicméně pak by bylo smysluplnější udělat kategorii "mezinárodní film", abychom se nemuseli dohadovat, kam co patří. On to není problém jenom Masaryka, máme tu i velmi nákladný a stejně tak rozpačitý Anthropoid, který je dokonce označen jako film britský, ale opět v souladu s pravidly se bitvy, která se podle médií jevila jako předem daná, rovněž zúčastnil.

Je to dilema. Spekuluje se o tom, že podobný formát je velice neprůhledný a komu vlastně prospívá. Můžeme se dohadovat o výběru těch, kteří o Českých lvech rozhodují, kdo je přizván a proč, kdo není a z jakého důvodu. Oceněný film samozřejmě není automaticky oblíbený, už i to se několikrát stalo, ale zcela jinak se prodává, když má nálepku vítěz Českého lva. Maně nás může napadnout třeba souvislost se slavnou námořní trofejí Modrá stuha (Blue Ribbon) - parník, který se honosil jejím držením, byl považován za vysoce prestižní, třebaže byly lepší, luxusnější a potažmo někdy i rychlejší. Masaryk (rezenci přineseme v nejbližší době) se dočkal odměny ještě předtím, než skutečně vyrazil do boje. 

Že nezbytný a všudypřítomný marketing musí mít hlavní slovo, to je evidentní. Že tím vytvořil situaci, která nepůsobí čestně, dnes nemusí nikoho zajímat, doba Mirků Dušínů a "Jestřábů" Foglarů je dávno pryč. Zůstává jen onen klasický výraz z jedné velice moudré a nadmíru vtipné knihy: "dotyčný se tváří, že všechno chápe a přitom netuší, že naň byla vystavěna chatrč". Zda ona bouda Masarykovi prospěje nám nejspíš ukážou příští dny.