RECENZE: Je těžké se rozhodnout? To jste ještě neměli Přání k mání

Pohádkové příběhy má každý spjaté s něčím trochu jiným. Ten si přeje dramatickou podívanou plnou efektů, onen zase kostýmní explozi - těžko se zavděčit všem. Že jde natočit moderní a kvalitní pohádku bez princezen, draků a králů, dokazuje právě Přání k mání. A dalo by se říci, že tvůrci dokázali reagovat na dobu plnou technických vymožeností, aniž by se stali jejich vazaly.

Zdroj: Bontonfilm.cz

Vánoční doba v nejmenovaném městě zasahuje všechny bez rozdílu, právě tak i trojici kamarádů, sourozence Johanu a Emana Baronovy plus Alberta Kozáka. Zapojují se do příprav tradičních oslav na náměstí a právě oni tři přistihnou nenechavého pobertu, jak poctivým občanům pomáhá od jejich hotovosti. Dobrý skutek se v tomto případě dočká odměny - Johanu, Emana a Alberta osloví kouzelný dědeček a za jejich čin jim nabídne doslova dar z nebes - každý si může přát cokoliv, ovšem ono přání je jen jedno a nevratné. Eman se na výbuchu kotle ve škole přesvědčí, že onen čaroděj nelhal, ale stejně jako Johana svou šanci velice rychle ztratí. Teď je na řadě Albert a poučený přáteli nespěchá. Má z čeho vybírat, jeho rodiče Vojtěch a Lída, jinak Duo Miraculos, mají problémy nejen umělecké, ale i osobní, ke kterým přispívá i Vojtěchova nová umělecká asistentka Andrea - takže bude chtít zachránit jejich vztah? On sám se zálibně poohlíží po Johaně, ale ta jím zdá se pohrdá a okatě dává najevo přízeň Vincentovi Bosákovi, synovi všemocného bosse kandidujícího na prezidenta. Tak tedy popostrčit Johanu? Nebo se zachovat ryze materiálně? Možností je mnoho, když do hry zasáhne i Vincent. I on má své důvody a začíná rozehrávat specifickou akci: hodlá právně převést Albertovo přání na svou osobu. Bude to vůbec možné a pokud ano, jak by s touto šancí Vincent naložil? Boj o přání vrcholí a můžeme si být jisti, že v něm nebudou voleny vždy férové prostředky a třináctiletý chlapec asi bude mít - lidově řečeno - hlavu v pejru...

Jak film sledujeme, náhle nám stále intenzivněji dochází, že vlastně pracuje s minimem nadpřirozených prvků, i když ty pohádkové tu jsou (tři přání minimálně). někdo možná s překvapením zjistí, že vlastně všechno je reálné, dokonce i vyplnění prvních dvou přání je voleno tak, že může jít o shodu náhod. Ale na druhou stranu je onen prvek možnosti si říci o všechno, co nás napadne prvkem, který dokáže děj stále více roztáčet. A s hrdiny přemýšlíme, co vlastně sledují a stále více se nám pod kůži vtírá neodbytná otázka - jak bychom jednali my? Byli bychom vstřícní, sobečtí, alibističtí nebo udělali nějakou kýčovitě očekávanou bombu? Jde o polemiku, které budou rozumět všechny generace, navzdory tomu, že ta filmová by mohla být označena za lehce předpubertální, případně už se pohybující už jednou nohou v komplikovaném životním období. 

Podobně přirozené je i prostředí, jehož hlavní dva motivy představují Hotel Bosák a idylické prostředí říčního přístavu. V prvním případě měli tvůrci až neskutečný luxus v podobě karlovarského hotelu Imperial, v němž mohli pracovat v době technické pauzy. Jak uvedl režisér Karas, poprvé za svou kariéru mohl chodit na "plac" v bačkorách. Zvolil i obrat, že pokud se ve filmu mluví o zázracích, pak jedním z nich byla možnost pracovat právě v tomto prostředí. Holešovický přístav a především ruské kolo jsou tak trochu protikladem onomu pozlátku, někdo si při úsměvném pokusu o rande na této atrakci možná vybaví vzdáleně podobnou scénku z filmu Jestli se rozzlobíme, budeme zlí! (... Altrimenti ci arrabbiamo, 1974). Přitom ale Přání k mání pracuje až na jednu výjimku s prostředím takovým, že může být zasazeno do širokého spektra časového pásma a nebude v něm působit cize nebo nepřirozeně. Jediným náročnějším trikem byla visutá rychlodráha, v níž tvůrci vidí typicky politický dar-nedar Bosáka městu. "Přetíná město v půli, hyzdí jeho panorama a obyvatelům přináší jen problémy: když se řítí kolem jejich domů, sype se jim na hlavu omítka, řinčí jim okna a uvnitř bytů není v té chvíli slyšet vlastního slova," přibližuje zvláštní prvek režisér Karas. 

S ohledem na rozpočet byla přizvána k realizaci filmu, do jehož scénáře se Vít Karas začetl poprvé před čtyřmi lety a dvěma měsíci, také slovenská strana, což umožnilo vedle finanční pobídky obsadit i některé herce našich bývalých federálních spoluobčanů. Největší prostor dostal Ivan Romančík st. a Petra Plesáková, ale ostatní svými malými rolemi dokázali doplnit celistvý obrázek děje. Bezproblémová byla práce s dospívajícími hrdiny, byť i tady tkvělo nebezpečí, že neúprosný čas může leccos zhatit, protože jeden z představitelů jen tak tak stihl postsynchrony, než se mu s ohledem na věk vcelku přirozeně začal měnit hlas. Ostatně stačí se podívat na tři roky starý film Pojedeme k moři a postavu chorvatského chlapce Harise a Vincenta Bosáka a nezbyde nám než si povzdechnout, že ten čas opravdu letí. Duo Miraculos, neboli Jitka Čvančarová a Martin Myšička se odmítli nechat zastoupit profesionály, pouze využili jejich rad při kouzelnickém kursu, aby vypadali maximálně přirozeně. A pokud chcete nějakou tu perličku, tak si dobře všimněte nešikovné dvojice montérů hned na začátku filmu - jedním z nich je Maďar László Nagy, druhým Bulhar Nikolaj Pavlov-Penev. Jejich epizodní role byla vyvážena spoustou humorných chvil za kamerou a režisér by jim dokonce přál vlastní film. A nelze nezmínit sice minimalistickou, ale přesto nádhernou roli právníka v podání nestárnoucího Jana Přeučila.

Kam tedy zařadit tento snímek? Sám Karas ho hodnotí jako snahu navázat na práci režisérů Oldřicha Lipského, Václava Vorlíčka a Jindřicha Poláka, uvedl i příklad v podobě filmu Šest medvědů s Cibulkou. Pro někoho může být tento film příliš chudý, nenápaditý a plný klišé. Je třeba si uvědomit, že většina pohádek z větší či menší části staví na dekoracích a kostýmech, díky nimž je z poloviny vyhráno. Karas a jeho tým si zvolili obtížnější, ale do jisté míry originálnější cestu - věrohodnou za zachování pohádkových aspektů. Jistě, stavět Přání k mání vedle Anděla Páně je naprostý nesmysl, to by bylo jako stavět vedle sebe poslední verzi Bídníků a Perný den Beatles. Karasův film je nejen o vlídném a příjemném humoru, občasném zamyšlení a ohlédnutí se, co vlastně pro nás život a jeho hodnoty znamenají, ovšem bez snahy jakkoli moralizovat. Můžete si vybrat svou cestu, proto pro vás třeba ono poslední přání bude kýčovité, nesmyslné či zbytečné, stejně jako krásné, zapadající do atmosféry filmu.

Celkové hodnocení: 75 %

PŘÁNÍ K MÁNÍ

Hrají: Filip Antonio (Albert Kozák), Michaela Pecháčková (Johana Baronová), Lukáš Březina (Eman Baron), Jan Maršál (Vincent Bosák), Martin Myšička (Vojtěch Kozák), Jitka Čvančarová (Lída Kozáková), Vítězslav Jandák (hoteliér Bosák), Ivan Romančík st. (Jíra), Petra Blesáková (Adriana), Marián Slovák (kouzelný dědeček), Lukáš Latinák (školník), Milan Šteindler (náčelník policie).

Scénář: Miroslav AdamecKamera: Pavel BerkovičHudba: David SolařRežie: Vít Karas

ČR, 2017, 105 min., rodinný, přístupnýPremiéra: 7. prosince 2017