RECENZE: Jack staví dům, moralistům vstup zakázán. Nejskandálnější film roku pobaví a znechutí

O natáčení filmu Trier informoval média ještě v roce 2016, kdy řekl, že tenhle film „nebude rock´n´roll, ale genocida“. Ani po skandálních událostech v roce 2011 v Cannes, Trier s provokativními tvrzeními neskoncoval. Režiséru tehdy zakázali účast v hlavní filmové soutěži poté, co Trier prohlásil, že Hitlerovi nejspíš rozumí.

„On to ale myslel dobře,“ takhle se dají popsat všechny jeho filmy. Myslí to dobře i sériový vrah Matt Dillon (Jack) – pro štěstí potřebuje jenom dům. Dům a zabíjet. Každý máme negativní stránky, Jackovou negativní vlastnost představuje touha zabíjet lidi. Ani ta není až tak negativní, pro Jacka je to totiž umění a umění je vždycky neutrální.

Trier servíruje divákům násilí s překvapivým sebevědomím, jako kdyby se jednalo o zcela běžné věci. Režisér zde nevystupuje ani jako soudce ani jako obviněný a umění tvoří identicky maniakálním způsobem jako jeho hrdina Jack.

V průběhu 12 let Jack vraždí lidí s neměnným lhostejným výrazem, liší se pouze situace a lidské tváře. Přitom je Jack opatrný, své kroky dokáže dokonale přepočítat a kvůli „umění“ je schopen podniknout cokoliv. Pro Jacka je vražda způsobem sebevyjádření a kreativity, s každou novou obětí se jeho schopnosti zdokonalují a hlad roste. Jeho duše prahne po pestřejších a zajímavějších zážitcích, zatímco led, na kterém Jack stojí je tenčí a tenčí.

Samozřejmě zde nesmí chybět ani hluboký intelektuální podtext, který by posloužil jako výmluva pro násilí a vraždy. Ve filmu se periodicky vyskytují různé narážky na další literární díla, a to zejména Božská komedie, na kterou tak rádi odkazují všichni dnešní intelektuálové. Jacka na jeho cestě doprovází Verge (Bruno Ganz), který je prototypem slavného římského básníka Vergilia. Dvojsmyslnost témat a postav se prolíná celým filmem, je pouze na divákovi, jaký způsob intepretace si vybere. 

Aby film přiblížil běžnému divákovi, pracuje zde Trier s humorem a nadsázkou, což způsobuje dojem, že režisérova podstata je ještě víc zvrácenější, než jsme mohli doufat. Zdá se poněkud, že sám Trier stárne a bez pořádné dávky alkoholu jeho nápady jsou pouhým pokusem o ještě brutálnější provokaci. Trierův pokus natočit opravdovou genocidu zůstává nepochopen a riskuje se tak dostat do určité skupinky filmů, jejichž hlavním účelem je zmíněný hype. 

Tak nebo onak Trier není Trier bez nadbytečné mediální pozornosti, díky které jeho filmy vydělávají neuvěřitelné částky již v prvních dnech promítaní. Jack staví dům je pouze dalším filmem, který režisér natočil s cílem uspokojit nenasytný divácky požadavek o chléb a hry.  

O jeho stárnoucích ambicích svědčí časté opakování scén z předchozích filmů, a hlavně banálně zvolená symbolická linie, která příliš očividně naráží na již dávno všemi otřepanou Božskou komedii. Ano, starý provokatér ztrácí bývalý zápal, nicméně je to stále ten Trier, který dokáže šokovat publikum mistrovským způsobem, a to nehledě na jeho neustálém balancování nad propastí rozčilených moralizátorů a novinářů.  

The House That Jack Built (2018)

Celkové hodnocení: 75%

Režie: Lars von TrierScénář: Lars von TrierKamera: Manuel Alberto ClaroHudba: Víctor ReyesHrají: Matt Dillon, Bruno Ganz, Riley Keough, Jeremy Davies, Uma Thurman, Sofie Gråbøl, Siobhan Fallon Hogan, David Bailie, Ji-tae Yoo, Osy Ikhile, Ed Speleers, Marijana Janković, Christian Arnold, Jerker Fahlström, Ola Normelli

Dánsko, Francie, Německo, Švédsko / 155 min / Drama, Horor, Thriller