KOMENTÁŘ | Česko bude podvacáté hledat talent. Další vlna trapných soutěží, jejíž vítězové nikoho nezajímají

K dnešnímu dni má Česká republika za sebou sedm řad soutěže Česko Slovensko má talent, dvě řady soutěže Hlas Česko Slovenska, třikrát Česko hledalo SuperStar, pětkrát ji hledalo v kooperaci se Slovenskem, nesmíme ale zapomenout ani na X Factor, Talentmanii a další.

Česko (i Slovensko) vyjma prvních dílů SuperStar posledních osm let žije, či spíše umírá ve víru talentových soutěží. Každý rok se dozvíme, že zrovna tohle je nejlepší zpěvák, tanečník, bubeník, artista, showman... Každý rok se obměňuje porota, aby byla co nejdrsnější, každý rok se mění moderátoři, aby byli co nejzábavnější, a vůbec vše se přizpůsobuje tomu, aby televize vytřískaly co nejvíce peněz z reklam a diváků.

O tom ostatně svědčí i například dvojí hlasování při poslední talentové soutěži. Producenti si zkrátka dali tři minuty navíc, po které jim diváci mohli sypat peníze na vítěze, který za chvíli nebude vůbec nikoho zajímat. Ostatně ani finále soutěže nebylo bůhvíjak lákavé.

Pro porovnání, finálový večer Česko Slovensko má talent na Primě vidělo podle statistik MediaGuru 592 tisíc lidí. Oproti tomu obyčejný soutěžní večer už deváté řady StarDance, která je prakticky každý rok stejná, vidělo třikrát tolik lidí. Talenty už zkrátka nefrčí.

A není se čemu divit. Na Českých obrazovkách jsme jich za poslední roky viděli desítky a všem je jasné, že kdo skutečný talent má, už dávno se živí tím co mu jde a nemá potřebu do podobných soutěží chodit. Stát se zpěvákem dnes lze i na kterémkoliv konkurzu na muzikál, a člověk se kvůli tomu nemusí natřásat před televizními kamerami.

Je pochopitelné, že člověka v účasti na soutěži může zlákat vidina televizní slávy, ale ruku na srdce, vzpomenete si ještě, kdo to byl například Stanislav Dolinek? Jeden z předních účastníků první řady SuperStar vydal po skončení soutěže album a teď dělá v Ostravě ve finančnictví. Na facebooku má necelých 400 sledujících.

Pojďme ale blíže do současnosti. Vítězem Československého X Factoru se stal Peter Bažík, který vydal dvě alba. Jedno šest let před tím, než soutěž začala. Čtyři roky před tím také Slovensko reprezentoval na Eurozivi. Dnes, čtyři roky po soutěži, má na facebooku 6 tisíc sledujících. Více má i podprůměrný youtuber.

Vzpomenete si ještě, kdo vyhrál Talentmanii? Nebo kdo je Gyöngyi Bodišová? Vítězka páté série Česko Slovensko má talent (a na dlouho poslední odvysílané v Česku) se už rok neobjevila v médiích a na sociálních sítích ji sledují asi čtyři stovky lidí.

V Česku je zkrátka přetalentováno a tvůrci těchto soutěží (či spíše nákupčí, ani jedna ze soutěží není původní) jsou si toho sami vědomi. Proto se příští rok vrací například dávno mrtvý Hlas. Aby to chvíli vypadalo zase jinak.

Princip ale zůstává pořád stejný. Tuzemské televize nakoupí nějaký zahraniční formát soutěže a vyjdou s ním v hlavním vysílacím čase. Další televize nechce být pozadu, a tak nakoupí zase jiný formát. Vlastní formát soutěží se v Česku neobjevuje, Od dob Vyvolených jde pouze o převzaté náměty, které ve svých domovských zemích fungovaly. Chvíli. V některých případech se ale už tam dávno nevysílají, zatímco u nás jedou takřka každý rok.

To je bohužel vizitka českého televizního konzumenta, ale i člověka, který se do podobné soutěže rozhodne přihlásit. Nejzábavnější je na podobných soutěžích sledovat první kola, která už roky jedou přesně podle nalajnovaného scénáře a na jednoho dobrého zpěváka či jiného umělce připadá několik, kteří se do televize přišli pouze ztrapnit před národem a nemají nikoho, kdo by jim řekl, ať tam nechodí.

Toto střídání lidí bez špeky soudnost se sem tam kvalitním umělcem je věc, která i v dřívějších dobách dokázala nadělat na českém showbyznysu divy. Od dob Stávky dýdžejů ale už ani ti neúspěšní nikoho netáhnou. K čemu je ale potom soutěž, kde po jejím skončení nikoho nezajímají vítězové ani poražení?