RECENZE: Muzikál Rocketman barvitě ličí život Eltona Johna. Nevýhýbá se realismu ani zajetých klišé

Snímek začíná v momentě, kdy Elton John (Taron Egerton) v kostýmu ďábla vstupuje do léčebny a zpovídá se skupině na odvykací terapii. “Jsem závislý na alkoholu, kokainu a sexu,” říká svým spolupacientům. Následně se děj přesouvá do jeho mladých let, kde přehlížený kluk s nadváhou a brýlemi objevil lásku k pianu a rokenrolu. Sledujeme jeho koncertní začátky a osudové setkání s nadaným textařem Berniem Taupinem (Jamie Bell), který mu otevřel vrátka k počátku hvězdné kariéry. Pak se veškeré tempo filmu udává pompézním až výstředním způsobem přes bujaré koncerty či večírky s neutuchající konzumací alkoholu a drog.

Příběh Rocketmana má jasně daný rámec. Nejedná se o pomyslný pomník hudební legendy (Elton John narozdíl od Freddieho Mercuryho je stále naživu), ale o originální životopisný film složený s útržkovitých vzpomínek ústřední postavy. Proto čas nehraje příliš velkou roli, ostatně zde není ani uveden.

I když John a Mercury vedli obdobný život, samotné pojetí obou filmů se zásadně liší. Zatímco Bohemian Rhapsody těží především z již mrtvého frontmana a legendárního vystoupení na koncertu Live Aid, Rocketman jde svojí cestou v kombinaci volnosti oproštěné od reality a schopnosti upoutat vizuálně, ať už režií, tak mixováním hudby.

Obdobně jako u BR měl i Elton John vliv na to, co se na plátně objeví a co nikoliv. Nutno uznat, že Rocketman jde daleko více na dřeň a nevyvaruje se nepřístupnosti jako nadávkám, drogám či dost explicitní gay scéně. Zachycení těchto záležitostí napomáhá autentičnosti filmu a nepůsobí tak plasticky jako u BR. Režisér Dexter Fletcher měl před sebou náročnou výzvu. Už při Bohemian Rhapsody převzal na konci natáčení žezlo po Brianovi Singerovi, který se neměl k dokončení práce. Fletcher se prostřednictvím Rocketmana pokusil vybudovat jiný film, jenž by tolik netáhnul k přirovnání s BR. Podařilo se mu nápaditě a výborně řemeslně zpracovat životopisný film, v němž jsou pocity vyjádřovány častěji hudbou než slovy.

Právě díky tomu, že je film poskládán z mozaiky útržkovitých vzpomínek vzniká volnost. Na plátně třeba zazní jakákoliv píseň, aniž by se vázala ke konkrétnímu roku, kdy byly složena. Časoprostor je tedy poměrně otevřený. To samé platí i pro postavy, které prostřednictvím digitálních triků létají ve vzduchu nebo provádí nereálné absurdnosti.

Veškerá síla filmu leží na bedrech Tarona Egertona, jehož výkon je po celou dobu úžasný. Nepokouší se po fyzické stránce napodobit Eltona Johna, ostatně je pořád o trochu více svalnatý, než byl Elton v té dané době. Na sobě má extravagantní plejádů kostýmů a brýlí včetně postupně plešatějící hlavy. Důležitým prvkem ve filmu je zpěv. Egerton narozdíl od Maleka nazpíval všechny písně sám. Když zpívá, není to alespoň na prázdno.

Obdobně jako u BR jsme nuceni se zamyslet nad věrohodností daných momentů a také nad tím, co Elton John (i jako koproducent filmu) do Rocketmana vlastně pustil. Je nám totiž jasné, že na to, co se díváme, prošlo nějakou cenzurou. Například snímek ignoruje posledních 30 let Eltona života, v němž se stal výrazným aktivistou v boji proti AIDS a založil nadaci Elton John AIDS Foundation. Podtrženo, sečteno Rocketman je příjemně koukatelným mixem životopisného filmu s muzikálem. Oproti Bohemian Rhapsody není tolik orientovaný na fanoušky, proto si Eltonovu hudbu mohou užít posluchači, jimž je jeho tvorba naprosto volná. Je zajímavé, jak se dva tématicky podobné filmy od sebe liší.

Celkové hodnocení: 70 %

Rocketman (2019)

Hrají: Taron Egerton, Richard Madden, Bryce Dallas Howard, Jamie Bell, Steven Mackintosh, Gemma Jones, Kamil Lemieszewski, Luke White, Stephen Graham, Harriet Walter, Tate Donovan, Charlie Rowe

Režie: Dexter FletcherScénář: Lee HallKamera: George RichmondHudba: Matthew Margeson

Velká Británie / USA / 121 minut / Životopisný / Drama / Hudební