ROZHOVOR Jiří Mádl: Piráti zabili kinematografii v Česku

Co vás vedlo k tomu, že jste vyměnil herectví za psaní scénářů a režírování?Herectví jsem nevyměnil, spíš jsem k tomu něco přidal. Ale abych řekl pravdu, psát jsem chtěl vždycky a věděl jsem, že až přijde čas, tak to dám i někomu přečíst. To že mě to hodí k režii jsem teda netušil. Ale proč ne.Plánujete se věnovat režii a scénářům i nadále, nebo je tento počin ojedinělý?Chytlo mě to, takže bych moc rád. Scénář dalšího mám a pracuje se na tom. Uvidim, jak se bude líbit Pojedeme k moři, podle toho se to odrazí.Je jednodušší být hercem, režisérem či scénáristou. Co vás osobně baví nejvíce?Asi nejjednodušší je být hercem. Ale neni to tak, že ta práce by byla nejlehčí. Jen je u ní menší zodpovědnost. Jinak si myslim, že nejtěžší je ten film dobře napsat.Kde jste čerpal inspiraci pro film Pojedem k moři?Čerpal jsem jí ze života a věcí kolem sebe. Rozhodně ale není mojí autobiagrafií, přestože se mi to pořád snaží někdo podsunout. Inspirací je několik, film nemusí být odrazem skutečnosti. Je to spíš taková metafora žití, v který autor věří. A je uplně jedno, co to je za žánr a jestli je hlavní postavou zotročenej černoch nebo animovanej mořskej koník.

Jak jste vybíral herecké obsazení?Začal jsem taťkou a na toho jsem chtěl v podstatě od počátku Ondru Vetchýho. Zvažoval jsem na nápady spolupracovníků i jiný varianty, ale vždycky mi z toho Ondra vyšel jako nejlepší volba. Kluky do hlavních rolí jsem hledal skoro půl roku. Pak jsem našel na babičku Jaroslavu Pokornou a na mamku Lucii Trmíkovou. K mýmu potěšení vzal menší roli ve filmu i Mirek Táborský.Je známo, že Ondřej Vetchý je velmi uznávaný český herec. Přijal vaši nabídku role ihned, nebo se rozmýšlel?Dal jsem mu scénář do ruky, když jsme spolu točili Colette. Měli jsme spolu šatnu. Řekl, že si to přečte. Nechal mě čekat 14 dní a přestože mi taky trvá dlouho než se k nějakýmu nabídnutýmu scénáři dostanu, bylo těch 14 dní k nepřežití. Pak mi napsal, že do toho jde. Samou radostí jsem šel vzbudit svoji Evičku. To byl základní stavební kámen.Jaké to bylo během natáčení? Respektovali vás starší a zkušenější herci? Jaká byla obecně spolupráce s nimi?Nenarazil jsem na sebemenší problém. Celej tým fungoval skvěle.Stalo se během natáčení něco neočekávaného? Překvapilo vás něco mile či naopak?Překvapil jsem sám sebe tím, jak moc jsem vnímal ten tlak na sebe. Bylo to k nepřežití, ale většinou mi všichni tvrdili, že to není poznat. Což asi opravdu nebylo, dusil jsem to v sobě a motivovalo mě to bejt každej den stoprocentně připravenej. A když skončilo natáčení, tak jsem tejden spal.Jak byste divákům přiblížil Váš film? Na co se diváci mohou těšit?Je to film o dospělých věcech vyprávěný očima dítěte. Pobaví, dojme a hlavně překvapí. Jestli něco nemám rád u filmů, tak je to předvídatelnost. Ten náš je navíc natočenej „jakoby" dítětem. V tom jsme první na světě.Uvažoval jste, o přizvání Vojty Kotka ke spolupráci na filmu? Je známo, že se v minulosti také pouštěl do režijních počinů?Vojta je mnohem víc režisér než jsem já. Je to už zkušenej reklamní matador a má za sebou i televizní film. Zároveň nevím, jak bych ho mohl přizvat. To by bylo jako mít v bráně dva brankáře.Máte do budoucna rozmyšlené další projekty, kterým se budete věnovat?Mám, ale uvidíme, jak to bude s realizací. Kinematografie v Čechách končí. Všichni to vědí, jen se o tom nemluví. Pirátství ji zabilo. Jsem vlastně rád, že jsem ještě stihl natočit film a snad stihnu ten druhej. Pak se všichni tvůrci odeberou do televizí, možná do divadel. A budeme vzpomínat.