S herečkou Kikinčukovou o Troškovi, kritikách a tíživé finanční situaci malého plzeňského divadla

Mladá herečka si nemůže vynachválit pohodu, jaká panovala při natáčení: „Se Zdeňkem je pohádka natáčet. Jak řekla Pavla Bečková, je to jako letní tábor, i když pracovní. S celým kolektivem se skvěle spolupracuje."

„Je to jako nebe a dudy, když člověk pozná natáčení, kde je psychický vypětí a režisér je pes, což se mi už taky poštěstilo. Tady to bylo opačné," dodává s tím, že při natáčení filmu Babovřesky 3 je pohoda na place i ve chvílích, kdy se musí záběr opakovat. Sklíčeně proto přemítá, co vlastně bude dělat příští rok v létě, když se třetím dílem příběh o jihočeské vísce zakončí.

Natáčení prosluněné letní komedie mělo pro ni zvláštní nádech, v Babovřeskách hraje společně s celou rodinou. „Strašně mě to baví hrát s celou rodinou, jsem ráda, že nám dal Zdeněk tuhle možnost." A rozesmátá dodává: „I když... občas si připadám jako z Hujerovy rodiny."

Mladá herečka není nadšená jen z kolektivu, který se podílí na natáčení, ale i ze zvolených lokací, které procestovala na kole již rok předtím, než se v Troškově filmu objevila.

Kamila Kikinčuková hraje od druhého dílu ve filmu vnučku Jany Synkové, která se objevuje jako jedna z nesnesitelných vesnických „dam". „Hlavním motivem trojky je to, že se chce starosta zbavit babek," popisuje téma posledního dílu. Babky se tak proletí do Turecka, aby si všichni na vesnici včetně vnuček mohli „odfrknout".

„Nechápu kritiky. Všichni se smáli komediím, které jsou plné fórků, jako Pane, vy jste vdova nebo Což takhle dát si špenát. Ale tato generace tady není a komedie se také posunuly. Teď kritici odsuzují tuhle krásnou komedii, která je lehká a člověk se u ní uvolní. Mně se líbí drama, ale Českého lva dostávají téměř jen psychologická dramata," dodává k hodnocení filmu Bobvřesky ze strany akademiků.

S rodiči se potkává na divadelních prknech Divadla Pluto v Plzni, které vede její maminka, Jindřiška Kikinčuková, která se v Babovřeskách objevuje jako jedna z drben. „V Plutu hrajeme všichni, a na programu máme samé komedie, operety a pořádáme i Švejkiádu. Divákům se u nás líbí a vrací se k nám. Řadu herců, kteří u nás hrají, obsadil Zdeněk do Babovřesk."

Fungování divadla však není jen veselé, ale má i stinné stránky, a to financování. „Je smutné, že jsme od Plzně jako města kultury (pro rok 2015 bude městu Plzni propůjčen titul Evropské hlavní město kultury, pozn. red.) za celých 15 let existence neviděli žádnou dotaci. Teď, aby se neřeklo, divadlu dali k výročí 40 tisíc, což nestačí na jeden měsíční nájem, který je vysoký. Ze strany města je to ostuda. Teď jsme žádali o dotaci na kraji, ale tam jsme také nepochodili. Je to smutné."

Kamila Kikinčuková vidí problém v tom, že pozornost vedení města na kulturu není komplexní, ale směřována pouze na některé kulturní objekty. „Staví se Nové divadlo za osm set milionů. Penízky dostávají stále titíž. Zajímavé na tom je, že o tom, kdo dostane finanční prostředky, rozhodují lidi, kteří se u nás v divadle ani nebyli podívat. Je to Kocourkov."

Kamila Kikinčuková vystudovala dramatický obor na Pražské konzervatoři, kde byla ve třídě například s Terezou Voříškovou. Začínala v činohře plzeňského divadla, kde působila rok. V současné době hostuje externě v operetě a muzikálu. Na jejím repertoáru je například role Káči Maršálkové ve hře Divotvorný hrnec, což má pro ni zvláštní kouzlo, neboť stejnou roli hrála před dvaceti lety její maminka, Jindřiška Kikinčuková. Jejím tatínkem je Pavel Kikinčuk, kterého můžete znát z Babovřesk, řady filmů a seriálů či z prvního dílu Troškovy trilogie Slunce, seno.