RECENZE: Jiří Kratochvíl oslavuje Paříž a Milana Kunderu. Bez něj by byla jeho tvorba poloviční

Brněnský rodák Jiří Kratochvíl je autorem řady románů, novel, povídek či divadelních her. Na svém kontě má více než třicet knih, naposledy román Liška v dámu (2019). V jeho knihách se kromě literárního experimentu a postmoderních prvků objevuje také brněnské genius loci. Na Brno se nezapomíná ani v Je suis Paris, kde je stavěno jako bod A, odkud postavy povídek či sám autor míří do Paříže, bodu B. Je suis Paris je knihou žánrově velmi otevřenou. Kratochvíl ji naplnil texty, jež převzal ze svých předchozích knih. Ty podle potřeby pozměnil. Čtenář se tak setkává s analýzou práce Milana Kundery, pařížským cestopisem, povídkami nebo fragmenty. „Neumím si představit svou knihu o Paříži bez textů o Kunderovi. Kunderovou zásluhou totiž Paříž i nadále zůstává hlavním městem literatury.“ [str.20]

Pro Kratochvíla je Kundera velký vzor a nedosažitelný literární mistr. V jednom z textů píše, jak si na konci sedmdesátých let vzal na dva dny dovolenou, aby si mohl přečíst torontské vydání románu Život je jinde nebo jak v devadesátých letech inkognito poobjedval s manžely Kunderovými v jednom brněnském hotelu. V tomto období rovněž začaly vycházet Kunderovy romány na český knížní trh a Kratochvíl jim dělal jakéhosi, troufnu si tvrdit, recenzentského advokáta. [str. 96] Není se proto čemu divit, že jeho postřehy ke Kunderově dílu mnohdy přesahují literání teoretiky. Pohlíží na ně optikou zarytého čtenáře a spisovatele praktika. V textech otevírá nové možnosti nahlédnutí tak, jak to zatím nikdo neučinil – například hledět na Kunderovy romány prostřednictvím jeho ženských postav. „Soustředit se na porozumění ženským rolím v Kunderových příbězích, to je dosud nepoužitý, a přitom důležitý klíč k jeho románům.“ [str. 118] Na knize je zajímavá žánrová neurčitost. Ať už jde o osobní prožitky Kratochvíla či o povídky mísící Kunderu, Viana nebo Gombrowicze. Texty jsou plné imaginace a jsou čtivé od začátku do konce. Čtenář se doslova potkává s autorem na každé stránce. Do toho se velmi často objevují kunderovské motivy zakončené dotykem imagologů zachycujícím věčný obraz známých osobností jako Hemingway a jejich „hříchy“.

Z knihy Je suis Paris je cítit autorův osobní vztah k tématům, jež si vybral. Paříž pro něj není jen nejvýznamnější metropole literatury, ale také místem, které jeho předci navštívili ještě předtím, než se v něm začali psát dějiny. Ostatně, kde jinde by se mladík, co četl Sartra mohl cítit jako doma. Kundera je pak ctěný spolubojovník, jenž odmítl podobně jako on sám vystupovat na veřejnosti. Nebýt jeho příkladu, setkávali bychom se s Kratochvílem i někde jinde než jenom v knihách.

Je suis Paris je poctou, jak má být a zároveň menší odchylkou od toho, na co jsme u Kratochvíla zvyklí.

Je suis Paris (2018)

Autor: Jiří Kratochvíl

Počet stran: 124 stran

Vydáno: 1. vydání 2019, Větrné mlýny