Klaus pohřbil EU, velebí nacionalismus a Bátoru

Klaus v sobě nezapře ekonoma. Vystudoval tento obor na Vysoké škole ekonomické a poté i v Itálii a USA. Posléze se uplatnil jako vědecký pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. A kromě toho již publikoval celou řadu knih. Nejznámější jsou jeho prezidentské soupisy Rok první až Rok osmý, ale vydal i kontroverzní tituly o globálním oteplování (Modrá, nikoli zelená planeta) či publikace ekonomické a naladěné proti Evropské unii. Zřejmým příkladem té poslední je jeho nejnovější kniha.Evroská integrace bez iluzí je tenká knížečka (152 stran) poměrně malého formátu, a tak ji lze i rychle přečíst. Nutno však hned na začátek podotknout, že není pro žádné "vesnické Pepíky". Klaus si zakládá na svém vzdělání, a tak nepoužívá snadný jazyk, ale naopak do textu míchá nepřeberné množství ekonomických pojmů, které když neznáte, ztrácíte se. Nebo si musíte po ruce nechat otevřený slovník.V kontrastu s tím stojí rádoby vtipné ilustrace, které mají doplňovat text. Moc humoru však v sobě nenesou.Hájek a Weigl mají pravdu - Klaus tedy také?Prezident přiznal, že knihu napsal letos mezi zářím až říjnem. Zdá se to neuvěřitelné, ale při bližším pohledu je jasné, že to mohl hravě stihnout. Její velkou část totiž tvoří citace - buď ze samotných Klusových projevů, nebo z jeho dřívějších knih, nebo z jeho článků. Kromě toho využívá i zahraniční euroskeptické autory, z jejichž knih vytrhává myšlenky podporující jeho ideu o špatnosti evropského vývoje.Z domácích autorů na obhajobu své pravdy využívá zejména dva lidi - a to své hradní spolupracovníky, vedoucího své kanceláře Jiřího Weigla a svého poradce Petra Hájka. Vytrhává kusy jejich projevů či článků a čtenářům tím jakoby říká "podívejte se, oni si to myslí taky, tak přece musíme mít pravdu". Pozornějšího čtenáře však napadne, že prezidentovi nejbližší spolupracovníci mu budou těžko odporovat, a je zřejmé, že budou podporovat jeho myšlenky. Proto působí poněkud zvláštně, že se ohání právě těmito jmény.Kniha samotná má být pokusem dívat se na vývoj Evropské unie (minulý, současný i budoucí) bez růžových brýlí, s trochou skepse, bez iluzí, přísně. Nesnaží se však útočit na jednotlivé politiky, což je plus. I když určité narážky na evropské představitele tu také jsou.Klaus neřeší dnešní nejpalčivější téma, řeckou krizi, a tím pádem ani krizi celé eurozóny. Naopak lakonicky konstatuje, že tohle se dalo očekávat, protože celý vývoj směřoval právě k tomu. A on to samozřejmě věděl, že.Integrace je špatná a vede k záhubě státůS kritikou začíná už v první části knihy, kdy se zabývá historií vzniku Evropské unie. Stručně naznačuje a komentuje, jak se kontinent po druhé světové válce začal propojovat, vzniklo Evropské hospodářské společenství a přes další vývoj se změnilo až v EU.Ale kritikou nešetří. Zatímco prvotní nápad ekonomického propojení Evropy se mu zamlouvá, další propojování ne. Nelíbí se mu, že dochází k oslabování národních států a evropští politici se snaží o vznik jakéhosi evropského superstátu, který ovšem občané nemají šanci kontrolovat. Brojí za národní státy, volá po návratu k nim a rozsekání unie a návratu pravomocí státům. Nacionalismus považuje za velmi důležitý a kladný, ne za negativní, jak ho mají lidé často tendenci chápat.Zároveň si neodpustí rýpnout do všech, kteří se zapojili do kauzy kolem Ladislava Bátory a naopak ho hájí - ten také prosazuje nacionalismus.Klaus je skeptický. Varuje, že vždycky, když se Evropa propojila v jeden superstát, skončilo to špatně. Jako příklad uvádí nejprve Říši římskou, která se postupně rozpadla, pak pokusy Habsburků propojit Evropu násilím. Podle něho není řešením ani mírové propojení, protože fakt, že Evropa bude jednotná, podle něho neznamená, že se zabrání válkám. Ale státy přijdou o suverenitu, ekonomika se zhorší, zkrátka všechno "půjde do kopru". A k rozpadu podle této myšlenky stejně jednou musí dojít.Podle něho je obnovení občanských a ekonomických svobod i cestou ze současné krize. Jako argument používá, že v minulosti na tom byla centralizovaná, komunistická Evropa také špatně, zatímco její západní, svobodná část prosperovala. Jaký blázen tedy může po tak kritickém zhodnocení ještě chtít větší integraci a propojování?Klaus je přesvědčen o své pravdě, dokládá ji zahraničními autory (ale opačný názor zaznít nenechá), mnohokrát píše, že někdo třeba může mít opačný postoj, ale že je přesvědčen, že pravdu má on.Kniha se neliší od jeho známých názorů, které zde při každé příležitosti dává najevo. Je vlastně jen souborem jeho projevů a euroskeptických postojů. Mnoho lidí s ní nebude souhlasit, stejně smýšlející občané zaplesají, ale jedno se jí musí nechat - v učitých pasážích člověka donutí k zamyšlení a ten se musí sám sebe zeptat: Skutečně je to tak zlé? Opravdu je integrace cesta do pekel? Odpověď musí hledat každý sám. Řídit se názorem jednoho člověka, ač prezidenta, není nejvhodnější.Hodnocení portálu EuroZprávy.cz: 2