Neznámá historie Mnichovské dohody: Dělení Československa vyvolalo v zahraničí silnou politickou krizi

„Mír pro naši dobu.“ Tak se o mnichovské dohodě vyjádřil Chamberlain. Britský premiér věřil, že přenecháním československých Sudet německému kancléři Adolfovi Hitlerovi zabránil budoucí strašlivé válce. Později hořce zjistil svůj omyl. Jeho nechvalně známá politika appeasementu však byla kritizována v Británii už před podepsáním Mnichovské dohody.

BBC upozorňuje, že politici často interpretují události podle svých vlastních politických cílů a nejinak tomu bylo i v případě politické krize, kterou v Británii nastolila. Platí to i pro Winstona Churchilla, který byl v té době na okraji politického spektra a jenž se pokoušel kritikou premiéra získat britské voliče na svou stranu.

Totéž měl v mysli i hlavní iniciátor politické krize a vůdčí postava rezistence vůči Chamberlainovi, britský ministr zahraničí Edward Halifax. Zdá se to být poněkud zvláštní, že zrovna on se Chamberlainovi postavil ohledně politiky appeasementu, když po celou dobu s ním ohledně britského stanoviska vůči Hitlerově požadavku připojit Sudety k Německu táhl za jeden provaz.

Halifax se však obával ztráty podpory britské Konzervativní strany mezi britskými voliči, projevující stále větší nesouhlas s britskou zahraniční politikou vůči Německu. Hrdá Británie nesměla prokazovat slabost, a to právě Mnichovská dohoda se zdála vyjadřovat. Churchill jakožto další kritici vlád z řad Konzervativní strany, stejně jako Labouristé, nevynechali jedinou příležitost, aby neupozorňovali na obtíže britské diplomacie v zahraničí.

Britský ministr zahraničí začal tlačit na Chamberlaina, aby ukázal Hitlerovi zuby a varoval jej, že pokud bude pokračovat v jeho krocích vůči Československu, vyhlásí mu Británie válku. Chamberlain to odmítal. Vydal se osobně setkat s Hitlerem a naléhal na něj, aby uspořádal hlasování v Sudetech pro potvrzení toho, že jejich obyvatelé souhlasí s připojením k Říši. Chamberlain přiznal, že mu nezáleželo na tom, kde obyvatelé Sudet budou žít, ale pouze sledoval zabránění válce.

V Británii však sílily hlasy, kterým se nelíbilo zapojení Británie do toho, co začalo být vnímáno jako destrukce demokratického státu. Když však Chamberlain své politické oponenty vyzýval k tomu, aby přišli s jinou strategií, mlčeli. Chamberlain si nicméně uvědomoval, že se mu premiérské křeslo doslova houpe pod nohama. Jeho diplomatická jednání s Hitlerem nevedla nikam. Vůdce nacistického Německa neústupně trval na okamžitém připojením Sudet. Nervózní Chamberlain na něj apeloval, aby myslel na jeho politickou budoucnost, Hitlera to však nezajímalo.

Britské veřejnosti i politické reprezentaci došla s Chamberlainem trpělivost. 22. září, zatímco Chamberlain diskutoval v Německu s Hitlerem, začaly v Británii protesty, v nichž se požadovalo jeho odstoupení. Halifax, do té doby jeden z nejbližších spojenců premiéra, se odhodlal veřejně proti němu vystoupit. Na zasedání kabinetu se vyslovil pro myšlenku, že pokud se Češi rozhodnou bojovat proti Hitlerovi, Británie i Francie by je měly podpořit. Chamberlain vnímal Halifaxovi veřejnou kritiku jeho dlouhodobé politiky, na které se Halifax významnou měrou podílel, jako „hrozivou ránu.“

Chamberlainův pád zachránilo to, kvůli čemu bude jeho jméno později jeho jméno proklínáno – Mnichovská konference. Hitler odstoupil od svých dobyvačných plánů na anexi Sudet bez ohledu na mezinárodní řád a odsouhlasil, že připojí k Německu převážně německy mluvící část Sudet s tím, že mezinárodní komise dohlédne na hlasování o připojení k Německu mezi jejími obyvateli. Chamberlain a Hitler též podepsaly anglicko-německou deklaraci, v níž projevili „přání obou našich národů nikdy již nejít do války jeden proti druhému.“ Chamberlain se domů vrátil jako národní hrdina.

Později však Hitler své sliby porušil a anektoval Československo. Halifax donutil Chamberlaina dát záruky Polsku, Řecku a Rumunsku, že se za ně postaví, pokud dojde k jejich napadení, Když se tak stalo v případě Polska, nešlo už jinak. Británie musela do války. Chamberlainovův sen o míru v Evropě byl rozdrcen a jeho později následoval politický pád a smrt.