Země, ve které nacistické řádění přežili takřka všichni Židé. Dánsko bylo pro nacisty "modelovým protektorátem"

Dánsko jako malá země bez zdrojů vhodných pro válečnou mašinérii představovalo pro nacisty poměrně nedůležitý stát. Odpovídalo tomu i poměrně malá posádka, kterou Němci do okupované země poslali. Dánsko se ukázalo být též diplomaticky schopné a vyjednalo si se jistou formu nezávislosti. Němci nechávali Dány, ať si spravují své věci. Samotný Adolf Hitler, se o Dánsku vyjadřoval jako o „modelu okupace“ a chtěl jeho příklad zavést i v Západní Evropě.

Dánové nicméně nebyli nacistickými přisluhovači. Naopak vůči jejich ideám, které se uchytili v jiných okupovaných státech a které značnou mírou přispěly k likvidaci židovského obyvatelstva, byly vysoce rezistentní. Ačkoliv dánský král Kristián X. nenosil na klopě svého oblečení Davidovu hvězdu při svých vyjížďkách, jak zní populární mýtus, „ své“ Židy považoval za občany Dánska a jako takové se je snažil chránit před německou zvůlí. V jeho postoji se zrcadlily názory většiny Dánů.

Když Němci se rozhodli v roce 1943 zahrnout i dánské židy do svého zrůdného plánu konečného řešení židovské otázky, Dánové zakročili. Zatímco dánská armáda a policisté varovali židovské uprchlíky před nacistickými kontrolami, dánští rybáři a loďaři je začali převážet do nedalekého Švédska.

„Věděl jsem, že nacisté jdou po nás, ale neměl jsem strach,“ řekl izraelským novinám Jerusalem Post 80letý Bent Lewinsky, kterému bylo 5 let, když se s rodiči přes Baltské moře putoval do Švédska. „Byla to vzrušující jízda lodí, kterou jsem uskutečnil, chráněn svými rodiči. Jsem velmi vděčný tomuto národu."

Plavba nicméně nebyla vždy zadarmo a často za ní rybáři vyžadovali značné částky. 79letá Annelise Tcherniaová však kvůli tomu necítí hořkost a plně to chápe. „ Rybář, který nás vzal byl tak vyděšený, že Němci za ním přijdou, jakmile zjistí, že Židé jsou pryč, že zůstal ve Švédsku. Potřeboval nějaké peníze aby taktéž prošel,“ sdělila novinám Times Of Israel. 

Tcherniaová si též vzpomíná, že když se vrátila do Dánska, jejich dům byl netknutý. Že Dánsko se chovalo vůči Židům úplně jinak než tomu bylo ve zbytku Evropy, si myslí i jiná účastnice nedávných oslav ve Velké synagoze v Kodani, Helle Frombergová. Podle ní „je zde zcela jiná zkušenost než ve zbytku Evropy pro Židy. Vyšší pocit bezpečí a náležitosti."

Dánská akce pomohla přežít 7 742 Židům, kteří byli převezeni do Švédska. Zde dostali státní podporu, pokud jí potřebovali. Samotné Dánsko ale v záchranných akcích nekončilo. Povedlo se mu v roce 1945 osvobodit z terezínského koncentračního tábora 423 Dánů. Celkově tak nacistická éra stála život jen okolo 70 Židů, jedno procento židovské populace v zemi v tu dobu.

Podle dánského historika Bo Lidegaarda nacistům neušli masivní záchranné operace, které Dánové prováděli. Nechali to ale být, protože věděli, že Dánové se ochrany Židů nevzdají a koncept Dánska jako modelového protektorátu byl pro ně příliš hodnotný, než aby se ho pokusili znehodnotit přílišnou vojenskou akcí proti Dánům.

Velkou zásluhu na záchraně dánských Židů měl dle Lidegaarda německý diplomat, Georg Ferdinand Duckwitz. Německý atašé v Dánsku byl původně přesvědčeným nacistou a antisemitou, postupně si však vyvinul odpor vůči nacistické krvežíznivosti a barbarství. Měl dobré vazby s Berlínem, které zdatně využil k tomu, aby varoval dánské Židy před gestapem. Duckwitz využil své odpovědnosti za dohlížení nad námořní dopravou v Dánsku k vyjednání přesunu Židů do Švédska. V roce 1971, dva roky před svou smrtí, obdržel od Izraele čestný titul „Spravedlivý mezi národy.“