Stubby a Rags. Psí hrdinové první světové války

Využití psů ve válkách

Psi mají bezpochyby výborné vlastnosti, které mohou ve válce uplatnit. Disponují skvělým čichem a sluchem, jsou to zvířata vytrvalá a odvážná. Do bitev následovali psi své pány již ve starověku! Doklady o využití psů ve válkách pocházejí od starých Řeků, Římanů a Asyřanů.

Také později, v moderní době, sloužili psi jako pomocníci vojáků i jako jejich maskoti. I pes mohl být skvělým vojákem a hrdinou! Je nejen věrným a oddaným společníkem člověka, ale také vyniká vytrvalostí a odvahou. Snadno se přizpůsobí nejrůznějším podmínkám a poslechne na slovo. Navíc má výborný čich a sluch. A válka je náročnou situací na psychiku vojáka, kterému mohl být pes i přítelem v těžkých časech.

Výcvik psů-vojáků začal v Evropě někdy na konci 19. století. S vypuknutím první světové války se využití psů pro bojové účely rozšířilo i mimo evropský kontinent. Psi měli za úkol hledat padlé a zraněné vojáky, varovat před nepřítelem, přenášet zprávy, vycítit bojové plyny a podobně. Někteří psi se stali ovšem hrdiny i bez speciálního výcviku!

Pitbul Stubby

Americkým psím hrdinou první světové války byl bezpochyby pitbul jménem Stubby. Toho se ujal v létě roku 1917 desátník Robert Conroy, když ho našel opuštěného na ulici. Stubby se stal jeho věrným a oddaným psím přítelem. Roberta Conroye doprovázel na základnu a v roce 1918 i na francouzskou frontu, kde nakonec absolvoval celkem 17 bitev.

Stubby měl výborný čich a sluch, a díky tomu zachránil nejednou vojákům život. Svištící granáty slyšel mnohem dříve než lidé, a tak rychle utíkal do bezpečí. Vojáci se ho při tom naučili následovat, a proto bitvy přežili. Díky svému skvělému čichu dokázal Stubby velmi brzy ucítit bojový plyn a vojáky před ním varovat. Také včas upozornil na případné nepřátele a neváhal proti nim ani sám zaútočit.

Psí hrdina utrpěl několik zranění. Nadýchal se bojového plynu, byl zasažen kulkou i střepinou z granátu, což ho málem stálo život. Již za šest týdnů se však dokázal zotavit a vrátit se k americkým vojákům na frontu.

Stubby nebyl pouhým pomocníkem amerických vojáků, ale i jejich přítelem a maskotem. Byl vyznamenán medailí Za vítězství, kterou nosil na obojku. Oblibu našel i mimo bojiště. Lidé ho začali brzy nazývat psím hrdinou, francouzské ženy mu prý ušily i speciální obleček. Nezachraňoval životy jenom vojákům, před sražením autem uchránil jednu francouzskou dívku.

Když se Stubby vrátil se svým pánem roku 1919 do Spojených států amerických, byl zde vyznamenán celou řadou ocenění. Roku 1921 doprovázel svého pána na studium práv do Georgetownu, kde z něj později udělali maskota místního fotbalového týmu.

V roce 1926 psí hrdina zemřel. Jeho tělo bylo uchováno a vystavováno téměř 30 let v Muzeu amerického Červeného kříže.

Voříšek Rags

Stejně jako Stubby, i další psí hrdina jménem Rags, byl zachráněným psem z ulice. Ragse se ujal vojín James Donovan v létě roku 1918, kdy ho našel na jedné pařížské ulici. A od té doby se od něj pes nehnul na krok.

Později se Rags osvědčil především jako posel zpráv. Z Ragse se pak stal hrdina, když právě díky úspěšnému doručení zprávy zachránil život několika desítkám zraněným vojákům. Také dokázal varovat před dopady granátů i před bojovým plynem.

V jedné z bitev byl spolu se svým pánem těžce zraněn. Pán i pes se zotavovali spolu. Rags nakonec přišel o jedno oko a na jedno ucho přestal slyšet. Ovšem jeho pán, James Donovan, svým zraněním v roce 1919 podlehl. Po dlouhou dobu na něj Rags marně čekal před ošetřovnou. Psa si tehdy vzal k sobě major Raymond W. Hardenberg.

Psí hrdina Rags se dožil úctyhodných dvaceti let. Když v roce 1936 zemřel, psalo se o tom dokonce i v New York Times.