Populárnější než Stalin? Vražda Sergeje Kirova je dosud záhadou, rozpoutala brutální čistky

Podobně jako jiní proletářští vůdci, pocházel Kirov z velmi nuzných poměrů. Narodil se v chudé vesnici na Urale a ještě k tomu přišel o své rodiče, tudíž ho čekala bída života v sirotčinci. Ovšem usmálo se na něj štěstí. Získal stipendium na studium v Kazani. Přes tamější průmyslovou školu to dotáhl až na inženýrský diplom, nicméně kariéra technika ho nečekala. Vzhlédl se v marxistických myšlenkách a započal se výrazně politicky angažovat v socialistických stranách, které se rozvíjely právě na přelomu 19. a 20. století, kdy se k této politické ideologii začal hlásit i Kirov.

Zatčení za nelegální politickou činnost na sebe nenechalo dlouho čekat. Po propuštění se začaly jeho postoje čím dál více radikalizovat, až se přidal k bolševikům, nicméně až do pádu vlády Mikuláše II. musel zůstat na Kavkazu. Zde si vymyslel i svůj pseudonym Kirov. Původně se jmenoval Kostrikov, ale podobně jako Stalin se prezentoval přezdívkou. Aktivně se účastnil bojů s bělogvardějci po celou dobu občanské války v letech 1917-1920, posléze se angažoval v utváření stranické organizace v Ázerbájdžánu a následného připojení této země společně s Arménií a Gruzií k Sovětskému svazu.

Oblastní tajemníci vpřed!

Kirovova cesta k moci byla lemována krvi (např. v Astrachani nechal povraždit 4000 civilistů včetně tamějšího arcibiskupa), nicméně jeho hvězda stoupala a roku 1926 se stal 1. tajemníkem leningradského oblastního výboru. Titul může dnes čtenáři znít směšně, ale právě pozice tajemníka stranického výboru se ukázala jako klíčová při utváření komunistické diktatury. V Kirovově době byl Leningrad (bývaly i současný Petěrburg) stále ještě nejdůležitějším městem v Rusku. Z této pozice byl druhým nevlivnějším mužem hned po Stalinovi v celém Sovětském svazu.

Promyšlený atentát

Nicméně životnost Stalinových spoluhráčů nebyla nikdy dlouhá a to platilo i pro Kirova. Kulka si našla nic netušícího 1. tajemníka leningradského oblastního výboru na chodbě při cestě do vlastní kanceláře ve Smolném institutu v Leningradu 1. prosince 1934. Atentátník Leonid Nikolajev zastřelil jednoho z nejmocnějších komunistů přímo v centru sovětských aparátčíků, kde byli přísně střeženi. Ovšem Nikolajev si přesně počkal na okamžik, kdy byl Kirov bez bodyguarda. Atentátník musel být důkladně informován o podobě sídla i bezpečnostním protokolu komunistického lídra, což vyvolává dodnes nevyjasněné otázky.

Stalin vrahem? Tentokrát nevíme

První, kdo zareagoval, byl pobouřený Stalin. Osobně se ujmul vyšetřování, prohlásil, že za smrtí populárního komunisty stála trockistická kontrarevoluce a zahájil čistky v řadách svých oponentů. O tom, že Stalin využil události k upevnění své moci, není pochyb. Pravděpodobně nechal Kirova sám zavraždit, což by odpovídalo Stalinovu stylu. Nikdy totiž neváhal odstranit i ty nejbližší a nejvěrnější spolupracovníky při sebemenším podezření. V případě Kirova se však Stalin choval odlišně. Jakkoliv se to může zdát podivné, nikdy se příliš netajil tím, že se někoho zbavil, mělo jít totiž o odstrašující příklady. V případě Kirova však sám Stalin nesl rakev a tvářil se jeho smrtí pohnutý. Ovšem kdo ví, jestli toto divadlo nesehrál kvůli Kirovově popularitě, která byla daleko větší ne Stalinova.