Muslimská divize SS byla založena samotným Himmlerem. Nacisté měli s islámem velké plány

Špičky nacistické Třetí říše, včetně Adolfa Hitlera, příležitostně vyjadřovali pozitivní náhled na islám. Hitler jej srovnával s „slabým“ katolicismem a vyzdvihoval jej pro jeho údajnou mužnost, agresivnost a vojenskost. Velitel SS, Heinrich Himmler, se o islámu vyjadřoval jako o dokonalém náboženstvím pro vojáky, protože sliboval ráj pro ty, kdo padnou v boji.

Podle historika Davida Motadela, autora knihy Islam and Nazi Germany's War (Islám a nacistická německá válka) však nacistický zájem o islám byl v prvé řadě především pragmatický. Během války s Velkou Británií a Sovětským svazem, při okupaci území s většinovou muslimskou populací nacisté ze strategických důvodů se pokoušeli vystupovat jako ochránci muslimů a poštvat je proti jejich nepřátelům.

Už v roce 1941 začal Wehrmacht distribuovat vojenské příručky nazvané „Islám“, které učily německé vojáky, jak se náležitě chovat k muslimské populaci. Na východní frontě nacističtí okupanti začali stavět a obnovovat zničená modlitební a posvátná místa tamních muslimů a zaváděli náboženské rituály, které byly zničené a zakázané Sověty.

Nacisté aktivně usilovali o vyburcování muslimské populaci k zahájení náboženské svaté války, džihádu, proti jejich nepřátelům. Přijímali muslimské bojovníky do svých armád, přičemž přehlíželi i některé jejich dle nacistické ideologie nepřípustné praktiky, jako např. rituální zabíjení zvířat, které bylo v Německu z antisemitistických důvodů zakázáno Hitlerem v roce 1933.

Muslimští spojenci nacistů jako „čistí Árijci“

Dokonce první neněmecká divize SS, 13. horská divize SS „Handschar“, sestávala především z bosenských muslimů. Podnět k jejímu vytvoření ní dal přímo Himmler. Úkolem divize bylo vést válku s komunistickými partyzány Josipa Broze Tita. Divize se též podílela na likvidaci židů, kteří byli jejími členy vnímáni jako úhlavní nepřátelé islámu. Nacisté se svými bosenskými spojenci zabili 12 000 z 14 000 bosenských Židů.

S divizí Handschar je spjato jméno jednoho z nejdůležitějších představitelů muslimské kolaborace s nacisty. Velký jeruzalémský muftí Amín al-Husajní, vůdčí postava arabského odporu proti sionistickému projektu vytvoření samostatného židovského státu, byl Hitlerem prověřen, aby pomohl s aktivací bosenských muslimů proti Židům a komunistům.

Al-Husajní sdílel s nacisty obrovskou nenávist k Židům a též despekt k Britům a Sovětům, které považoval za hlavní nepřátele Arabů. Hitler mu řekl, že má „více než jednoho Árijce mezi svými předky“ a prohlásil jej za čestného Árijce. Bosenští muslimové byli též prohlášeni za čisté „Árijce“.

Nacisté se zcel cíleně pokoušeli antižidovské sentimenty mezi muslimskou populací co nejvíce rozšířit a stavěli na nich svou propagandu. Podle Motadela však většina muslimů, co se přidala k nacistům, tak učinila spíše z pragmatických důvodů nežli kvůli společné protižidovské ideologii. Mnozí tito muslimové měli za to, že Německo je nová světová velmoc, s kterou je třeba se mít zadobře a že jim může pomoci se osvobodit od britské či sovětské nadvlády. Mnozí muslimové na územích též pomáhali Židům uprchnout před nacisty, zvláště se tak dělo na územích, kde Židé a muslimové žili dlouhá léta pospolu.

Ačkoliv nacisté využívali muslimy ke svým strategickým cílům, tento oficiální postoj zakrýval velkou nedůvěru, kterou k nim chovali. Hitler ve své knize Mein Kampf se o nich vyjádřil jako o podřadné rase. Během invaze do Ruska nacisté popravili stovky muslimů, o kterých si díky jejich obřízce mysleli, že to jsou Židé. Na okupovaných územích se též setkávali s židovskými či romskými konvertity k islámu, tj. s osobami odsouzených k smrti nacistickou ideologií.