Nacističtí veteráni vytvořili po válce nelegální armádu, odhaluje odtajněný dokument. Kancléř o ní věděl, přesto jí nezrušil

321 stránkový dokument, který pojednává o vzniku nacistické armády po pádu nacismu, byl nalezen náhodou. Historik Agilolf Kesselring objevil v archívech Organizace Gehlen, poválečné německé zpravodajské služby zřízené Američany, dokument označený „Pojištění“. O pojištění však k jeho údivu dokument nepojednával.

Namísto toho se v něm psalo o zřízení o koalici asi 2 000 dřívějších vojenských důstojníků, veteránů Wehrmachtu a Waffen-SS, kteří se rozhodli zřídit armádu poválečném Německu v roce 1949. To bez vědomí německé vlády.

Zřízení jakýkoliv vojenských skupin bylo v poválečném době přísně zakázáno a kdokoliv by se pokusil pravidla porušil, hrozil mu dlouhý pobyt ve vězení. Spojenci však svá vojska postupně stahovali a Západní Němci se tedy museli potýkat s otázkou, jak by se bez armády bránili Východnímu Německu podporovanému SSSR, kdyby se rozhodlo zaútočit?

Myšlenka skryté armády tak brzy získala popularitu a to i mezi vůdčími činiteli země. Podle dokumentů se německý kancléř Konrad Adenauer se dozvěděl o existenci paravojenské skupiny okolo roku 1951 a rozhodl se jí nezrušit. Tato vojenská síla měla mít podporu např. Hanse Speidela, někdejšího náčelníka štábu 8. armády Wehrmachtu, účastníka spiknutí proti Hitlerovi a pozdějšího velitele spojených pozemních sil NATO ve střední Evropě či Adolfa Heusingera, bývalého generálporučíka, jenž byl prvním generálním inspektorem Bundeswehru (dnešní německé armády).

Vznik tajné armády

Ústřední postavou prosazující ideu skryté vojenské síly byl Albert Schnez, který sloužil jako plukovník ve druhé světové válce. Po založení Bundeswehru v roce 1955 rychle postupoval v kariérním žebříčku, až později sloužil jako Inspektor pozemního vojska pod vedením kancléře Willy Brandta (1969-1974) a ministra obrany Helmuta Schmidta.

Schnezův plán počítat zprvu s tím, že v případě invaze SSSR by bylo Západní Německo poraženo a tajná armáda, která měla čítat až 40 000 lidí, by vedla partyzánskou válku za linii. V případě náhlého útoku dle dokumentů Schnez prosazoval stažení vojáků z Německa do bezpečí v zahraničí. Odtud by se pokusili osvobodit Německo. Schnez zvažoval jako tento zahraniční úkryt Švýcarsko, ale vzhledem k velmi chladnému přijetí Švýcarů se později rozhodl pro Španělsko.

Schnez jednal o vytvoření armády s celou řadou aktérů, s bohatými podnikateli i s Organizací Gehlen, od kterých žádal finanční podporu, až k bývalým důstojníkům Wehrmachtu a Waffen-SS jako byl válečný hrdina Třetí říše Otto Skorzeny, kteří měli vznikající armádě poskytnout své vojenské zkušenosti. Schnez chtěl organizovat svoji tajnou armádu na principu Wehrmachtu a proto hledal ideálně celé štáby elitních divizí, kteří by se zajistili výkonnost nové armády.

Existence tajné armády napojené na nacistické důstojníky samozřejmě představovala problém pro kancléře Adenauera. Kdyby se to veřejnost dozvěděla, byl by to skandál obrovských rozměrů. Přesto kancléř ji nechal existovat, zřejmě proto, že považoval mít tajnou armádu za lepší možnost než nemít žádnou armádu.

Nicméně, vznik Bundeswehru, oficiální německé armády, učinil tuto tajnou armádu zbytečnou. Organizacce Gehlen, která už předtím ji financovala jen v malých částkách, je zcela zastavila. Není jisté, kdy byla Schnezova armáda rozpuštěna. Der Spiegel však podotýká, že její existence byla chápána za natolik kontroverzní, že dokument o ní byl nadepsán tak zavádějícím titulem, aby nikdo na ní nepřišel.