Námluvy Stalina s nacisty: Pakt Molotov-Ribbentrop měl ničivé následky pro Evropu

Smlouva byla vrcholem "námluv" sovětského vůdce Josifa Stalina s hitlerovským Německem a v takzvaném paktu Ribbentrop-Molotov se obě strany dohodly na rozdělení sfér vlivu na severovýchodě Evropy.

Politika Sovětského svazu byla před vypuknutím druhé světové války orientována na spojenectví se západními mocnostmi, druhá varianta ale počítala i s dohodou s Německem. Podle historiků se Stalin po takzvané mnichovské dohodě z roku 1938 zřekl myšlenky kolektivní bezpečnosti a vrátil se k využívání rozporů mezi jednotlivými západními mocnostmi k prosazování vlastních záměrů.

Jednání s Británií a Francií se protahovala a historici se dodnes nemohou shodnout, kdo byl na vině nezdaru. Británii a Francii například znepokojovaly územní požadavky Sovětského svazu, podle Moskvy jí zase Západ nic nenabízel a navíc britsko-francouzské delegace neměly při jednáních příslušné pravomoci. Podle některých historiků byla na straně Británie patrná nechuť se s Moskvou dohodnout.

Kdo učinil první krok ke sbližování mezi SSSR a Německem, nelze podle historiků také přesně určit. Pro Německo bylo jedním ze signálů změny sovětské politiky odvolání šéfa sovětské diplomacie Maxima Litvinova, na jehož místo nastoupil Stalinův blízký spolupracovník Vjačeslav Molotov. Litvinov byl zastáncem sbližování se západními mocnostmi a byl také židovského původu.

Britsko-francouzská delegace pobývala v Moskvě ještě necelé dva týdny před podpisem rusko-německého paktu. Nacistický vůdce Adolf Hitler ale tlačil na Sověty, protože případná dohoda by mu uvolnila ruce při plánovaném přepadení Polska. Plusem pro Němce v tomto období bylo, že se Stalin údajně obával, že by ho při případném konfliktu s Německem nechali západní partneři na holičkách, a Berlín neodmítal ruské územní požadavky.

Moskva tak nakonec přijala nabídku Německa na uzavření obchodní smlouvy a na normalizaci a zlepšení vztahů a rusko-německé jednání završil německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop svou návštěvou Moskvy, kde podepsal 23. srpna 1939 s Molotovem Smlouvu o neútočení. Obě strany se v paktu zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nepřáteli.

Ke smlouvě byl připojen tajný protokol, který byl pojmenovaný podle šéfů diplomacie Německa a SSSR a ve kterém si Moskva a Berlín rozdělily sféry vlivu v Evropě. Německo se vzdalo ve prospěch SSSR politických zájmů v Pobaltí (kromě Litvy), ve Finsku a v rumunské Besarábii a dohoda také určila budoucí podobu Polska: "V případě územního a politického přeskupování oblastí náležejících polskému státu budou sféry vlivu Německa a SSSR ohraničeny přibližně linií řek Narev, Vistula a San." Polsko podle historiků doplatilo na německou rozpínavost a na sovětskou snahu po odplatě za porážku z roku 1920.

Německá armáda vpadla do Polska ze západu 1. září 1939 a 17. září nastoupila z východu Rudá armáda. Na konci měsíce pak Německo a SSSR uzavřely smlouvu o hranicích a přátelství. Do sféry vlivu SSSR připadla nakonec i Litva a jedním z důsledků takzvaného čtvrtého dělení Polska byl i katyňský masakr, při kterém sovětská tajná policie postřílela tisíce zajatých polských důstojníků. Dva dny po napadení Polska sice vypověděly Británie a Francie Německu válku, Polsku ale nepomohly.

SSSR poté začal naplňovat další body dodatku. Výsledkem ruské agrese ve Finsku, tzv. "zimní války", za kterou byl Sovětský svaz vyloučen ze Společnosti národů, se stal tzv. Moskevský mír z března 1940, v němž Finové Rusům postoupili Karelskou šíji a část východní Karélie. Finsko si ale udrželo nezávislost. V roce 1940 SSSR násilně anektoval pobaltské státy a Rumunsko impériu odstoupilo Besarábii, na jejímž území vznikla Moldavská SSR.

Nadále se také naplňovaly dohody o ekonomické spolupráci, v jejichž rámci Německo kompenzovalo dovoz surovin ze Sovětského svazu dodávkami zbraní, mimo jiné z Československa.

Po Hitlerově tažení na západní frontě rostl německý zájem o jihovýchodní Evropu a ve vztazích mezi Německem a SSSR se začaly objevovat třecí plochy. Přes četné informace o plánu Barbarossa na napadení SSSR Stalin nevěřil, že by ho Hitler mohl zradit.

Útok začal 22. června 1941 a boje mezi Německem a SSSR zuřily až do německé kapitulace v květnu 1945. Velká vlastenecká válka, jak byl v Rusku bezmála čtyřletý konflikt proti Německu a jeho spojencům označován, si v SSSR vyžádala životy nejméně 26 milionů lidí včetně vojáků a vedla k zpustošení západní části země. Na německé straně bylo více než tři miliony padlých.