Děti kvůli válkám vždy strádají. Historie je toho důkazem

Zejména dvě světové války ovlivnily každodenní život lidí, a tedy i dětí. Na vývoji i zdraví dětí se podepsal nedostatek základních potravin a surovin. Zima a hlad – to byla za války mnohdy každodenní realita. Kvůli nevyvážené stravě i absenci paliva na topení během zimních měsíců děti často marodily a nezřídka také umíraly. Právě hladem a strádáním oslabené děti bývaly častými oběťmi epidemií (například cholery či pravých neštovic), které za války běžně propukaly. Nedostatkové uhlí na topení sháněly mnohdy samy děti, a to i velice nebezpečným způsobem. Čekaly na nákladní vlaky přepravující uhlí, seskočily do vagonu, z něhož vyhazovaly uhlí ven. Když pak vlak v nejbližší stanici zastavil, děti z něj utekly a běžely zpátky podél trati, kde sbíraly vyházené uhlí. Při těchto riskantních akcích několik dětí tragicky zahynulo – buď podlehlo srážce s vlakem, pádu z vagónu, nebo bylo zastřeleno vojáky. 
 
Během válek se dětem značně omezovala povinná školní docházka. Vítězství domácích vojsk bývala mimo jiné spojována s vyhlášením mimořádných prázdnin. To děti pochopitelně vítaly s radostí, ovšem mělo to na ně spíše negativní vliv. Mnohé školní budovy zabrala armáda a využívala je pro své účely (jako zázemí pro vojáky nebo improvizované lazarety), a tak někteří žáci nemohli chodit do školy nebo jim bylo vyučování značně zkráceno. Nedostatek surovin na topení vedl k častému vyhlašování uhelných prázdnin. Mnozí učitelé se navíc museli aktivně zapojit do války coby bojující vojáci na bitevním poli, a proto v některých krajích neměl děti kdo učit. Na děti přestávali dohlížet nejenom učitelé, ale také vlastní rodiče, kteří měli za války především starost o to, jak rodinu vůbec uživit. Kromě vzdělání byla tedy zanedbávána i výchova dětí a ve společnosti rázem přibývalo dětských delikventů. Děti měly na svědomí zejména krádeže jídla a šatů. K těmto zoufalým činům je dohnaly bídné podmínky, které s sebou válka přinášela. 
 
Dětský život byl za zuřících válek téměř každodenně zasažen smrtí. Na bitevním poli umírali otcové od rodin a další příbuzní. Mnoho dětí tak ztratilo milované tatínky, strýce nebo bratry. Zatímco první světová válka si vyžádala především životy mužů, během druhého celosvětového válečného konfliktu umíraly i ženy a děti, a to nejčastěji v koncentračních táborech. Statisíce dětí se staly nevinnými obětmi holocaustu, nejznámější z nich je bezpochyby Anna Franková, která hrůzy války popsala ve svém deníku. I děti zažívaly v koncentračních táborech nelidské zacházení a příšerné podmínky. Značnému počtu dětí zemřeli oba rodiče nebo celé rodiny ve vyhlazovacím táboře. O sirotky se pak staral některý z členů rodiny, nebo děti putovaly na převýchovu do „vhodných“ německých rodin.  
 
Děti, které válku přežily, si z ní nesly mnohá traumata až do konce života. Kromě výše zmíněného to bylo bombardování, zákaz vycházení, ztráta domova, úkryt (nejen) v protileteckém krytu, všudypřítomná smrt a každodenní strach, co zanechalo na dětské duši nezhojitelné rány.