Katyň. K hrůznému nálezu obětí masakru došlo před 80 lety

V noci z 12. na 13. dubna 1943 zazněla v německém rozhlasu zpráva o hrůzném objevení hromadných hrobů polských důstojníků v katyňském lese. Na veřejnost se tak dostala zpráva o masovém vraždění Poláků (konkrétně důstojníků a zástupců inteligence), které spáchalo vedení Sovětského svazu v dubnu roku 1940, tedy o tři roky dříve. Oběťmi byli váleční zajatci, polští vojáci zadrženi Sověty v rámci invaze do Polska na počátku druhé světové války, na podzim roku 1939. Poláci byli nejprve drženi v několika zajateckých táborech, později rozhodl Stalin o jejich zavraždění – považoval je totiž za nepřátele Sovětského svazu a odpůrce komunismu. Dle některých názorů se však vyvražděním především polské intelektuální elity Stalin mstil za porážku Rudé armády polským vojskem v roce 1920. Vraždění v dubnu roku 1940 vstoupilo do dějin pod označením katyňský masakr či katyňský zločin. Jak byl odhalen?

Na přelomu ledna a února 1943 se narazilo na první lidské ostatky v polských důstojnických uniformách v katyňském lese, objevili je ruští zajatci nuceně pracující pro německou armádu. Později se našly tisíce dalších mrtvých! Plukovník Friedrich Ahrens podal o hrůzném nálezu hlášení prvního březnového dne téhož roku. Záhy se rozpoutalo vyšetřování s cílem identifikovat oběti a zjistit, kdo má hromadné vraždění na svědomí. Nacisté navíc celý případ využili ve své propagandistické kampani zaměřené proti komunismu a Sovětskému svazu. V tištěných médiích se objevovaly zprávy o masových vraždách spáchaných bolševickým režimem, stejné informace zaznívaly z rozhlasových stanic i filmových týdeníků vysílaných v kinech. Ačkoliv byla většina těchto zpráv výrazně ovlivněna nacistickou ideologií, přinášela zcela nepochybně pravdivou informaci o tom, že katyňský masakr je dílem stalinismu. Nacistický režim však v té době již napáchal také mnohá podobná zvěrstva, a proto většina lidí těmto zprávám nevěřila a vnímala je jako pouhý nástroj německé propagandy. Sovětský svaz z vraždění v katyňském lese naopak obviňoval nacisty, stejně tak komunisticky orientovaná periodika, například tehdy ilegální Rudé právo. Objev masového hrobu v katyňském lese tak rozpoutal válku i mimo bitevní pole – v médiích.

Celou událost, která měla nemalý vliv na vývoj mezinárodních vztahů (zejména těch mezi Ruskem a Polskem) bylo potřeba prošetřit. Dne 15. dubna 1943 reagoval Sovětský svaz na děsivý objev obviněním nacistického Německa z masových vražd. O dva dny později se do sporu vložila polská exilová vláda s žádostí o řádné prověření celé situace. Vztahy mezi Sovětským svazem a Polskem byly rázem ještě více napjaté. Sovětský svaz neustále veškerá obvinění odmítal.

Dne 20. dubna 1943 vyslalo německé ministerstvo propagandy do Katyně mezinárodní tým novinářů. V něm byl i český zástupce – František Kožík. Ten zaznamenal obsáhlé svědectví přímo z místa nálezu obětí masakru, které následně 30. dubna vysílal rozhlas a 5. května vyšlo tiskem v listu Národní politika:

„Vyvrácené lebky civějí do nebe. Podivným dojmem působí ty drobné předměty, které jsou nalézány v šatech: dopisy, deníky, cvikr, tužka, všechno, co si důstojníci zachovali i v zajetí a co s nimi bylo pochováno. Všude poletují vysoké polské bankovky, které měli mrtví uschovány; doufali stále, že budou vyměněni. Obešli jsme celou smutnou prohlubeň a sladký zápach nám skoro nedovoluje vydechnout. Uchylujeme se spolu k ohni z větví a nastavujeme tvář raději štiplavému dýmu, abychom unikli ovzduší té sladkosti rozkladu. Pak už odjíždíme…S ulehčením dýcháme svěží vítr ruské roviny, když vyrážíme k odjezdu. Katynský les se nám vzdaluje. A s ním svědectví nepochopitelné nelidskosti, na jejíž příčinu snad ani nelze najít lidsky srozumitelnou odpověď.“

Dalším Čechem vyslaným Němci z Protektorátu do katyňského lesa byl patolog František Hájek. Ten se stal členem odborné lékařské komise mající za úkol ohledání lidských ostatků. Skupina odborníků na místě tragédie pracovala ve dnech 28. až 30. dubna 1943. Lékaři z Protektorátu, Itálie, Slovenska, Chorvatska, Dánska, Nizozemska nebo třeba Švýcarska prováděli pitvu několika jedinců, aby zjistili jejich příčinu smrti i totožnost. Zároveň se snažili přijít na to, kdo je zavraždil. Potvrdilo se, že se jedná o osoby s polskými doklady, které byly usmrceny střelou do týlu.

Od počátku nálezu masových hrobů v Katyni se za viníka masakru označovaly vůdčí osobnosti Sovětského svazu. Ten však obvinění popíral, a to až do roku 1990. Teprve tehdy Michail Gorbačov odhalil světu pravdu, že za katyňský zločin je zodpovědný Stalin.