KOMENTÁŘ | Babiš selhal i jako otec. Na syna se neštítí použít praktiky komunistického režimu. Hlavní je přece vyhrát volby

Žije v hlubokém omylu, když tvrdí, že jeho spor se synem se výhradně týká rodinného soukromí. Premiér Andrej Babiš se plete a sám moc dobře ví, že nemluví pravdu. Pokud by kdekoli v demokratické zemi syn vypovídal na policii v tak závažných kauzách proti otci, který je ministerským předsedou, pak by se žurnalisté i veřejnost pídili po informacích stejně vehementně jako u nás. Tady totiž už nejde o žádný privát. Národ má právo vědět, proč se Babiš mladší ohledně Čapího hnízda ocitl na anektovaném Krymu, stejně zda je opravdu relevantní juniorovou tvrzení, že otec v údajném dotačním podvodu souvisejícím právě s Čapím hnízdem udělal ze syna takzvaného bílého koně. Jedná se o závažná témata, která by každého občana, jemuž není lhostejný osud republiky, měla zajímat. Řeči, že ochrana rodiny je na prvním místě, v tomto případě skutečně neobstojí. Tady opravdu nejde o žádné bulvární slídění či pokleslou novinařinu, ale o to, zda se premiér státu nedopustil protiprávního jednání. A Babiš by si závaznost situace měl uvědomit a podle toho jednat.

Je trapné, když premiér neví, jak funguje v zemi právo

Předsedovi vlády je ale bohužel férové chování cizí. Pokud přijde otázka na jeho syna, připomíná zaseknutou gramofonovou desku. Neustále tvrdí, že je schizofrenikem, tedy duševně nemocným, a jeho stavu zneužívají oponenti, kteří na něj tlačí, aby jej špinil. Je smutné, že v čele státu stojí člověk, který neví, že jeho obžalobu si novináři či odpůrci prostě objednat nemohou. Poslat dotyčného před soud může jen dozorující státní zástupce, což je v tomto případě Jaroslav Šaroch. Falešné jsou rovněž Babišovy nářky i stesky, že vše jeho kritici záměrně vytahují necelý měsíc před volbami. Kauza Čapí hnízdo běží šest let a syn se už drahnou dobu dožadoval, aby mohl na Policii České republiky podat vysvětlení. A signál předvolat jej, vyslal opět Šaroch, a to v poslední den, kdy se měl rozhodnout, zda Babiše postaví před justici. PR marketéři tady vsadili na špatný směr. Chtěli sice ze šéfa udělat chudáčka, jemuž všichni ubližují, ale neuvědomili si, jak vyzní trapně, když premiér neví, kterak funguje právo v zemi, neboť jeho odpůrci jej prostě nemohou obžalovat a ještě k tomu na objednávku.

Premiér Babiš může mít další problém. Opakovaně totiž tvrdí, že jeho syn je duševně nemocný. Nemá však pro své tvrzení žádné důkazy, takový verdikt může stanovit jedině soud, a to na základě vypracovaných posudků od soudních znalců. Justice doposud neřekla, že je jeho syn chorý či snad nesvéprávný. Potomek by se tak mohl právně bránit, navíc podle jeho advokáta Františka Vyskočila disponuje posudky od psychiatrů a psychologů, že je zcela duševně zdráv a experti se vymezují proti původně vypracované zprávě doktorky Dity Protopopové, která se o juniora starala od roku 2015 a jeho stav vyhodnotila jako nezpůsobilý. Vrcholem všeho bylo prohlášení ministra dopravy a šéfa průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, který na dálku premiérovu synovi diagnostikoval psychickou nemoc. Pan vicepremiér by se měl především starat, aby se mu na železnici nesrážely vlaky, nedrolila se mu čerstvě opravená dálnice a cesta po ní z Prahy do Brna netrvala celý den. Havlíček si hraje, že rozumí všemu, nyní dokonce i medicíně, ale ve skutečnosti jen papouškuje věci po Babišovi, aby se mu zalíbil. Neschopní lidé se vždy snaží dostat do přízně svého šéfa, jinak by přišli o práci. Pan všeuměl by měl svá prohlášení korigovat, aby mu nepřišla případná žaloba za pomluvu, což reálně hrozí.

Mladý Babiš na první pohled skutečně nevykazuje, že by duševně strádal. Zvládl pětihodinové podání vysvětlení na policii, což není jednoduchý proces. Kdyby měl psychické problémy, takovou maratonskou zátěž by neunesl. Čelit neustálým otázkám vyšetřovatele není snadné, i mnohé silné nátury se v této pozici zhroutily. Premiérův syn však nikoli. Když ve čtvrtek vyšel z Bartolomějské, sídla policie, kde hovořil o svém údajném únosu na anektovaný Krym, byla na jeho tváři znát úleva, že jej konečně orgány vyslechly. Nepřipomínal žádný uzlíček nervů, který by se třásl. Navíc před kriminalisty zamíří znovu, a to hned v pondělí, kdy má vypovídat ohledně kauzy Čapí hnízdo. Vystupovat proti otci, před nímž se pomalu třese celá země, vyžaduje velkou dávku odvahu i zdravý rozum.

Návratem ze Švýcarska nabyla kritika na autentičnosti

Nabízí se však otázka, proč Andrej Babiš mladší na svého otce zaútočil až nyní. Jeho aktivita totiž může také budit rozpaky. Pravděpodobně až nyní odhalil, jak s ním otec jednal, a má pocit, že byl zneužit. Sám říká, že ohledně Čapího hnízda podepsal několik dokumentů a otec jej opakovaně ujišťoval, že se jedná jen o formalitu. Najednou procitl a vidí, že realita je jiná. Je přesvědčen, že otec jej podrazil a na jeho osudu mu vůbec nezáleží. Když člověk dostane v životě ránu, jsou dvě možnosti: buď se stáhne do svého žalu, anebo začne bojovat. Junior si vybral druhou možnost. Pro transparentní vyšetřování je rovněž dobré, že se vrátil ze Švýcarska. Zabránil tak spekulacím, že za jeho kritickými tweety na adresu otce skutečně může stát někdo jiný. Když ale přijel osobně, je hned z jeho rétoriky znát, že jedná za sebe a hovoří z něj jeho přesvědčení i autentičnost.

Bylo by naivní si myslet, že synovo vymezování vůči otci může dramaticky ovlivnit nadcházející volby. Babišův elektorát je do svého guru bezmezně zahleděn a u něho mu projde úplně vše. Mnozí si navíc řeknou, že kauza Čapí hnízdo tady běží už šest let, a proto dlouhotrvající vyšetřování působí nedůvěryhodně. Ne všichni příznivci hnutí ANO jsou ale fanatičtí milovníci premiéra. Nikdo totiž nemůže vědět, jaké detaily či nechutnosti z vyšetřování mohou vyplavat na veřejnost, jejíž část přece jen může změnit názor.

Při nejmenším má Andrej Babiš starosti a velké. Paradoxní je, že na něj zaútočil člen z vlastní rodiny a povedlo se mu ho dokonale rozhodit, o což se marně v zemi už osm let snaží opozice. Nikdy však neměla na svého oponenta takovou munici jako jeho potomek. Synovo vzbouření opětovně dokazuje, že se Babiš neumí k problémům postavit čelem jako chlap. Místo, aby nabídl konstruktivní vysvětlení, začne na své vlastní dítě házet špínu a ponižovat ho před národem, když se nestydí říkat, že je duševně nemocný. Premiér se prostě neštítí ničeho a nejsou mu cizí ani bolševické praktiky, které se vyznačovaly tím, že se o nepohodlném rivalovi řeklo, že je psychicky chorý a nakonec se umístil do ústavu. Bývalí sovětští či českoslovenští disidenti by mohli vyprávět. Dehonestovat svoji vlastní krev jen abych vyhrál volby, je už opravdu za hranou. Babiš selhal nejenom jako politik, ale nyní i v roli otce. Nevadí mu špinit syna. Když dítě podrazí rodič, jedná se o velkou ránu a je lhostejné, kolik vám je let. Babiš junior ale takovou turbulenci ustál s grácií a prokázal, že proti zlu se musí bojovat.