KOMENTÁŘ | Babiš se chová jako filmový boháč Stejskal, všechny si chce koupit. Cena lidské hrdosti je naštěstí nevyčíslitelná

Rozhazuje a přitom už tak zkoušený státní rozpočet skomírá a jeho schodek roste do závratných výšin, který budou splácet následující generace. Premiéru Andreji Babišovi je ale budoucnost lhostejná. Šéf hnutí ANO žije jen přítomností. Deset týdnů před sněmovními volbami se proto začal podbízet a dělat si reklamu na lidumila, jak mu na všech záleží a každému hodlá pomoci. Tváří se prostě jako otec národa, který vše zařídí. Nesvede však nic, jeho manažerské schopnosti jsou naprosto nulové, o čemž se stát přesvědčil během koronavirové krize, kdy po hygienických restrikcích zbankrotoval rekordní počet podnikatelů i živnostníků. A přitom se Babišův kabinet chlubil, jak nikoho nenechá padnout. Nyní se mu zase zalíbila pozice granda, který vyhazuje miliardy. Jeho smysl pro hospodaření je na horší úrovni, než u prvňáčků, kterým rodiče vysvětlují, jak mají rozumně nakládat s prvním kapesným.

Očkovací bonus může vyvolat dusno v kancelářích

Stát se nyní řídí premiérovým PR týmem. A tak státní zaměstnanci pravděpodobně dostanou zpětně jako bonus za očkování proti covidu-19 dva placené dny volna, které vyjdou přes 21 miliard korun. Přilepšení důchodcům pro příští rok zatíží státní kasu 11 miliardami a pokud si prosadí další prémiový růst, účet se vyšplhá na neuvěřitelných 78 miliard korun. Seniory si hýčká, aby mu byli nakloněni. Už před loňskými Vánocemi jim nechal poslat takzvané jednorázové rouškovné ve výši pěti tisíc korun, což z rozpočtu vysálo až osmnáct miliard korun. Pro Babiše prostě nějaké miliarda tam či sem nehraje žádnou roli. Hlavní je, aby si vybudoval pověst hodného lídra, z něhož srší empatie.

Premiér však žije ve velkém omylu. Všechny penzisty si představuje jako naprosté chudáky, kteří každý měsíc na lavičce čekají na pošťačku, jež jim donese důchod a poslední dny před jeho vyplacením žijí jen z tvrdých rohlíků namáčených do kávy. Ano, existuje řada seniorů, kteří žijí na hranici chudoby, ale pak jsou i důchodci, jež v aktivním věku podnikali, anebo stále žijí z rodinné firmy, a tak si moc dobře uvědomují, jak Babiš hazarduje s budoucností země. Dobře si umí spočítat, že nic není zadarmo a každou opulentní hostinu musí někdo zaplatit. A tak si mnozí uvědomují, že účet budou muset vyrovnat jejich vnuci a hlavně pravnuci. Proto někteří bonus vraceli, anebo jej poslali samoživitelkám.

Předseda vlády se rád stylizuje do role chápavého politika a s tím, jak čas přibližuje konání klíčových voleb, se Babiš doslova mění v bohatého, štědrého Ježíška. Už si ale neuvědomuje, že některé dary jsou doslova danajské a problematické. Například dva dny placeného volna zpětně za vakcinaci může na pracovištích státních zaměstnanců způsobit hustou atmosféru. Řadě lidí totiž lékaři z vážných rodinných důvodů nedoporučili očkování, neboť by se jejich stav mohl zhoršit. Nestáli tedy před svobodným rozhodnutím, zda si injekci do ramene nechají aplikovat či nikoli. Může tak v kancelářích docházet ke sporům, proč kolega může být dva dny doma díky bonusu a já nikoli, neboť by mně vakcína spíše uškodila. I když je nepravděpodobné, že by někdo z těch, kteří nemohli dostat vakcínu, uspěl u soudu kvůli placenému volnu, jde o typické hurá Babišovo rozhodnutí, aniž by domýšlel, jaké mohou být jeho následky. Zcela ve svém návrhu ale ignoruje podnikatele, soukromníky a jejich zaměstnance. U nich totiž tuší, že mu žádné body nepřinesou, a tak nemají na žádnou úlevu od státu nárok. Rovněž opomněl, že ve státní správě existují nepřetržité provozy, kde je velmi obtížné si vzít ve větší kapacitě volno.

Vnucovat lidem bonusy je pro Andreje Babiše vítanou příležitostí před volbami, jak se svými problémy utéci z centra pozornosti. Objevil téměř dokonalý recept. Dám národu výhody či finanční prémie a on zapomene na můj střet zájmů, kauzu Čapí hnízdo i moji předlistopadovou minulost. Jednoduše si vás jako vesnický boháč Bohumil Stejskal z Dědictví „kúpim.“ Zřejmě tak podobně uvažuje. Naštěstí nejsme ještě úplným stádem ovcí a například seniorům, kteří za minulého režimu byli perzekuovaní, vadí, že existuje vážné podezření o Babišově spolupráci s StB. A také svůj protest dávají mnozí nahlas najevo.

Koudelku zatím neřeší, přednost dostává populismus

Rodák z Bratislavy by měl nabídnout smysluplný program, ale protože jej nemá a nikdy ani od vstupu do politiky neměl, tak sází na populistickou kartu. Neumí se k řadě věcem postavit čelem jako chlap, a to platí i v případě mandátu ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky, který má ve své funkci skončit v polovině srpna a doposud od čtvrtého nejvyššího ústavního činitele nezaznělo, jaká bude jeho další budoucnost. Vážně totiž hrozí, že prozápadně orientovaný plukovník a zpravodajec, jeho ocenila i CIA, bude nahrazený loutkou z Hradu a civilní kontrarozvědka by pak mohla jít na ruku totalitním diktátorským režimům jako je Čína a Rusko a může dojít k destabilizaci BIS. Místo rázného dupnutí, které se od premiérů čeká, však Babiš vyčkává a lavíruje, jen aby si nic nerozházel s prezidentem Zemanem, jehož bude po volbách tolik potřebovat, pokud ve volbách razantně neuspěje.

Kauza Michala Koudelky by ve Strakově akademii měla být nyní prvořadou. Místo toho, ale její šéf hlásá, jak naočkovaní státní zaměstnanci budou mít dva dny placeného volna a důchodci, které finančně koronavirová krize vůbec nepostihla, dostanou další peníze. Záhy se totiž může stát, že BIS bude pro západní spojence nedůvěryhodná a zády se k nám může otočit i NATO. Babiš však takový malér neřeší a další Koudelkovo působení jen nebezpečně odkládá.

Zarážející rovněž je, jak premiér krátce před volbami vyhrává veškeré spory u soudů. V tomto týdnu vyhrál hned dva. Krajský soud v Praze rozhodl, že se nemusí omlouvat protikorupční organizaci Transparency International za výroky o tom, že je zkorumpovaná. Uspěl i ve sporu s Miroslavem Kalouskem, ani jemu se podle soudu Praha-západ nemusí ospravedlňovat za poznámky, že „zabil lidi cez pádaky“ či za „ožralu“  a „zloděje zlodějské“. Oba verdikty sice nejsou pravomocné, ale někdo může jejich výsledky vnímat jako podivné. Mohou vysílat signály, že justice otálí jít proti Babišovi, i když se neustále zaklíná, jak je nezávislá. Babiš tak může získat pocit beztrestnosti a nabýt dojmu, že je nedotknutelný. A aby před volbami nebyl jen v roli otloukánka, jehož všichni jen žalují, ukázal, že umí také zaútočit. V pondělí zažaloval městský úřad v Černošicích. Důvodem je řízení o přestupku proti zákonu o střetu zájmů, které s ním tamní radnice vede kvůli vlastnictví mediálních společností Londa a Mafra. Žaloba zamířila na Krajský soud v Praze.

Babiš se ale bude nyní soustředit hlavně na upevňování pozice lidumila, který srší empatií. Můžeme být tak svědky, jak opět na ulici vytáhne pětitisícovku a věnuje je ji před televizními štáby žebrákovi, jistě opět nebudou chybět jeho koblihy. Může ale v kampani ještě přitvrdit, neboť hrozí, že pokud prohraje, může se změnit exekutiva, která by už kauzu Čapí hnízdo nemusela donekonečna odkládat. A tak není žádným sci-fi, že mladým rodinám slíbí bydlení či studentům nová auta. Populismus má totiž Babiš ve svém DNA. A aby se zalíbil větším masám, je na svých platformách schopen vyprávět, že za olympijským medailemi v Tokiu stojí on, neboť jen díky jemu jdou do sportu peníze.

O všem rozhodnou volby. Babiš by v nich neměl uspět. Prokázal, že není žádným krizovým manažerem, ale obyčejným zmatkářem, který umí jen svalovat vinu na druhé, je tragickým hospodářem. Neustoupil ze své utopistické vize, že stát lze řídit jako firmu. Alarmující je i jeho temná předlistopadová minulost. Říjnové volby by měly opravdu ukázat, že Babiš si všechny nekoupí. Stále je totiž v národě ještě dost lidí, kteří mají svoji čest a hrdost. Cena těchto vlastností  je nevyčíslitelná.  A to dává určitou naději.