ROZHOVOR | Uprchlíci nejvíce trpí podchlazením a dehydratací, problém je i tuberkulóza, říkají Lékaři bez hranic

Liší se v něčem ukrajinská uprchlická krize od té syrské? Má nějaká specifika?

Zatím se nepochybně liší v jejím rozsahu. Zatímco ze Sýrie už muselo podle OSN kvůli déle než deset let trvajícímu konfliktu uprchnout zhruba 6,8 milionu osob, z Ukrajiny se k dnešnímu datu (rozhovor byl veden v závěru minulého týdne, pozn. red.) bavíme o 4 milionech lidí. Samozřejmě je ale potřeba si uvědomit, že se jedná o daleko kratší časový horizont. Válka na Ukrajině trvá „pouze“ asi měsíc a půl.  

A v čem jsou naopak totožné?

Naprostá většina uprchlíků zůstává v zemích, které přímo sousedí se státem, ze kterého utíkají. Tak je to během krizí vždy. Nejvíc syrských uprchlíků dnes hostí Libanon, těch ukrajinských zase Polsko. Ani v jednom případě se většina lidí nevydávala někam do dálek „za lepším“, jak je to často prezentováno. Určitou podobnost vidíme také v tom, že mezi lidmi na útěku jsou převážně ti, kteří si to mohou dovolit. Ti nejchudší a nejslabší často musejí zůstat. Na cestu zkrátka nemají sílu nebo prostředky.

S jakými zdravotními potížemi k vám přicházejí ukrajinští uprchlíci nejčastěji?

Nejčastěji naše týmy upozorňují na podchlazení, dehydrataci a psychické potíže. Naši pomoc proto přizpůsobujeme tak, aby právě tyto problémy efektivně řešila. 

Jak je to s obávanou tuberkulózou?

Tuberkulóza byla na Ukrajině velký problém už před vypuknutím války. Spousta lidí neměla přístup k adekvátní péči. Teď, když se v podstatě celý tamní zdravotnický systém přeorientoval na krizovou medicínu, jsou pacienti ještě ve složitější situaci než dřív. Snažíme se jim proto zajistit alespoň částečnou kontinuitu péče například tím, že nemocnice a lékárny zásobujeme nezbytnými léky.   

A pokud jde o covid-19?

Šíření Covidu-19 hrozí především ve stísněných prostorách bez vhodného hygienického zázemí, jako jsou bunkry, sklepy nebo stanice metra, ve kterých se často na jednom místě ukrývají desítky nebo dokonce stovky lidí. Kolega, který spravuje naše projekty na Ukrajině, právě z tohoto důvodu nedávno varoval, že válka je často nejlepší přítel infekčních onemocnění. 

Předpokládám, že uprchlíci mají i psychické problémy. Dokážete jim zajistit pomoc i v tomto směru?

Ano, poskytování psychologické péče se věnujeme především na moldavsko-ukrajinských hranicích uprchlíkům a také vnitřně vysídleným lidem přímo na území Ukrajiny. Je to skutečně extrémně důležité. Ti lidé za sebou mají velmi traumatizující zážitky. 

Mají ukrajinští uprchlíci strach nechat se ošetřit, nebo se setkáváte spíše s důvěrou?

Nemají, s takovou nedůvěrou jsme se nesetkali. 

Jaký zdravotnický materiál je typicky „nedostatkovým zbožím“?

Nejvíce teď podle zaměstnanců ukrajinských nemocnic chybí chirurgické vybavení a léky – obzvláště ty na chronické nemoci, jako je astma, cukrovku, HIV nebo již zmíněná tuberkulóza. 

Válka na Ukrajině zastínila jiné uprchlické krize. V které oblasti světa je situace momentálně alarmující?

Oblast centrálního Středomoří je stále jedna z nejsmrtelnějších uprchlických tras na světě. Hodně se teď ale věnujeme například také lidem, kteří kvůli špatné bezpečnostní situaci a ekonomické i politické krizi utíkají z centrální a jižní Ameriky přes Mexiko do Spojených států. Jejich příběhy jsou opravdu těžké na poslech. Často se na cestě stávají obětmi násilí. Poskytujeme jim jak psychologickou, tak klasickou zdravotní péči.   

Jak v současnosti vypadá uprchlická krize ve Středomoří?

Jak jsem říkal, stále se jedná o jednu z nejsmrtelnějších uprchlických tras na světě. Jenom minulý týden tam podle dostupných informací zemřelo přes 100 lidí. Stále tam proto provozujeme i naše záchranné a pátrací operace, jako to ostatně děláme už od roku 2015.