KOMENTÁŘ | Slovo šéfredaktora: Jak v Česku pracovat s médii? Očividně stačí jen umět rozdávat nálepky a brzy i pečetě

EuroZprávy.cz dlouhé roky podporují boj proti fake news a samy se na něm aktivně podílejí. Když ale poukazujeme na úmyslně chybně podanou informaci, například šířenou skrze sociální sítě, nestačí ji pouze „onálepkovat“. Na místě je i její důkladné nastudování, vysvětlení a pochopitelně i doložení důkazů, že jde o lež. Právě ty to totiž prokáží nejspolehlivěji.

Totožně, avšak s výrazně větší obezřetností, by se pak mělo postupovat i v případě, kdy je za šiřitele fake news označeno celé médium. Taková nálepka má totiž v dnešní době stále negativnější konotaci, a tudíž je potřeba být nejen eticky a morálně přesvědčen, že tento titul danému serveru skutečně náleží, ale mít pro to i hodnověrné důkazy. S těmi se už ale na českém mediálním trhu poměrně šetří…

Lehce se pak může stát, že je za dezinformátora označeno i takové médium, které ve skutečnosti žádné lži, o to více úmyslné, nepublikuje. V tu chvíli je na místě se proti takovému označení důrazně bránit a celou situaci co nejdříve uvést na pravou míru. Bohužel je k tomu potřeba součinnost obou stran, a pokud s daným hodnotícím subjektem není rozumná řeč, musí na scénu nastoupit česká justice. Vydavatelství proto bylo nuceno v této souvislosti podat několik žalob, a další jsou v závěsu.

Právě soud je totiž orgán, kterému nejvíce přísluší, aby rozhodnul, kdo neříká pravdu. Ostatně v ideálním státě by i samotná nálepka dezinformátora měla podléhat rozhodnutím s podobnými procesními praktikami. Zvážit všechny důkazy, posoudit motiv, a následně titulovat. To se ale v Česku neděje. A navzdory našemu přibližování se Západu jsme se v tomto ohledu od komunistických praktik neoprostili. Pokud se mi někdo nelíbí, tak ho označím, ať si za to nese následky. Důkazy? Netřeba. Motiv? Nezájem. Obhajoba? Nemáš nárok. Samozvaný soudce se stal katem.

Pokud se vám to zdá přehnané, věřte, že boj s dezinformacemi v Česku se za poslední roky určitým směrem posunul, až by se dalo říci, že se místy radikalizuje. Vláda na něj sice dlabe, a ta minulá, Babišova, totálně, za to (či možná proto) se ale rojí stále více samozvaných soudců, jejichž snaha o lepší svět se negativně projevuje na prestiži otitulovaných médií. Prakticky lusknutím prstu lze významně ovlivnit pohlížení společnosti na dané médium, pouhým poukázáním na něj bez doložení jediného důkazu.

Proto se vydavatelství serveru EuroZprávy.cz rozhodlo podat žalobu na spolek Nelež. Ačkoliv jeho vize a cíle plně podporuje, metody, kterými k nim směřuje, jsou neakceptovatelné. Budou to přesně dva roky od chvíle, kdy byly tímto spolkem EuroZprávy.cz označeny jako dezinformační, ale ani po dvou letech neobdržely v této věci jediný důkaz. Existuje tak vážné podezření, že žádný důkaz ve skutečnosti ani neexistuje.

Podle údajné analýzy společnosti Semantic Vision měly EuroZprávy.cz publikovat pár desítek jakýmsi způsobem závadných článků. Pomineme-li, že jde o mizivou desetinu procenta roční produkce serveru, tak je dodnes nikdo neviděl. A samotné praktiky společnosti jsou velice fádní. Dle materiálů, které má redakce k dispozici, Semantic ve svých analýzách poskytovaných státu nedokáže ani správně opsat název subjektu, o němž informuje. Lze mu pak nějakou analýzu vůbec věřit?

Neznamená to, že EuroZprávy.cz nemohly někdy v minulosti publikovat špatný článek. Každé médium má nějaký vroubek na kráse a redakce má za sebou během celé doby provozu serveru na kontě více než čtvrt milionu zpráv. Statisticky se v nich tedy může objevit nějaká, která je určitým způsobem chybná. Všichni jsme jen lidé, a proto také považujeme za lidské, pokud selžou kontrolní mechanismy a nějaký špatný článek se v produkci přece jen objeví, na to kolegiálně upozornit. To, že se nic takového nestalo, už asi není třeba zdůrazňovat. Co naopak je třeba zdůraznit: Omyl rozhodně není fake news.

Titulování bez hodnověrných důkazů je ale jen špičkou ledovce. Stále více se v poslední době objevuje i další negativní trend, a sice poukazování na někoho na základě skutečnosti, že to už dříve udělal někdo jiný. V praxi jde o podobný princip jako byl nastíněn výše, i zde je ona pomyslná nálepka udělena bez jediného zveřejněného důkazu. Obhajoba takového konání pak spočívá v principu, který z dětských let známe asi všichni: „Ale on to udělal první.“

Netřeba dodávat, že i tento přístup je jen velmi těžko akceptovatelný. Pokud se rozhodnu někomu uškodit na pověsti, měl bych pro to mít, hovorově řečeno, sakra dobré důvody a sakra dobré důkazy. Bez nich pak lze opět jednoduše skončit pod kladivem justice. O tomto ví své například společnost Monitora, která se za dehonestaci serveru EuroZprávy.cz musí omluvit. Pokud se ale chcete upřímně pobavit, zkuste na hlavní stránce jejich webu onu omluvu najít. Mikroskop k tomu bohužel společnost nepřibaluje. Pan ředitel Tomáš Berger z Monitory prostě ztratil najednou gule (jak se tak hezky v minulostí v politických kruzích říkalo), které na více jak dvouletou dehonestaci naší značky ale měl.

V této souvislosti pak EuroZprávy.cz nedávno vystoupily i proti serveru Mediář.cz. Ten totiž informoval o úspěchu našeho vydavatelství během soudního řízení s Monitorou, bohužel ale také zveřejnil informaci, u níž se sice odkazuje na tiskovou zprávu našeho vydavatelství, která přitom situaci popisuje úplně jinak. Škoda, že redakce navzdory našemu apelu nepřipouští diskuzi o nápravě, ke změně tak bohužel dodnes nedošlo…

Vraťme se závěrem ještě k oněm nálepkám, či spíše k pečetím. Právě ty totiž nedávno představil NFNZ v rámci svého MediaRatingu, který na základě vybraných kritérií hodnotí, jak vybraná média zachází s informacemi (a to dvojité užití slova „vybraný“ není překlep…). Dobře ohodnocený server se pak může (vyjma jiných výhod např. od Seznamu) onálepkovat dokonce sám. Je ale diskutovanou otázkou, na kolik je takový rating prospěšný, neboť ne každý je mu očividně nakloněn.

Pero je zkrátka a dobře stále mocnější než meč, jak poprvé napsal ve své divadelní hře Edward Bulwer-Lytton. A my žijeme ve stále uspěchanější, někdo by jistě dodal i informacemi napěchovanější době, ačkoliv se množství zpráv, které denně konzumujeme, mění spíše v závislosti na jejich dostupnosti. Tak či tak je dnes a denně každý z nás vystaven masivnímu množství informací, a to jak pravdivých, tak zcela smyšlených. Právě schopnost tyto informace třídit, ověřovat, skládat a předkládat čtenářům je hlavní devízou žurnalistů, kteří tím šetří čas a práci lidí vykonávajících jiné profese. I proto si uvědomujeme, jak důležité je dbát na každé jednotlivé slovo a jeho význam, konotaci, či jak s v poslední době stále častěji uvádí, narativ. Až se stejně začnou chovat i subjekty pracující s médii, bude svět opět o něco hezčím místem.