ROZHOVOR | Za ukrutná vedra si můžeme sami, říká známý klimatolog

Radim Tolasz je přední český klimatolog působící v Českém hydrometeorologickém ústavu. Je činný i v několika mezinárodních organizacích. Mnoho let je expertem na klimatologická data ve Světové meteorologické organizaci (WMO), od roku 2011 zastupuje Českou republiku ve Skupině pro pozorování Země (GEO) a od roku 2014 je členem Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Je také jedním z tvůrců databázové aplikace CLIDATA, která se využívá ve více než 30 zemí světa, a mimo to je autorem či spoluautorem řady odborných, vzdělávacích a populárních publikací.

Proč je v současné době takové horko?

Horko je v meteorologii charakterizováno jako subjektivní pocit jednotlivce, který je u nás zpravidla zapříčiněn vysokou teplotou ve spojení s vysokou vlhkostí. Tento pocit vzniká u citlivějších jednotlivců již při teplotách nad 25° C, které se v létě vyskytují v Česku zcela běžně.

Nepřirozené jsou u nás vícedenní období horkých dní s teplotou nad 35° C, které jsme zaznamenali v srpnu 2015. Výhledy do nejbližších desetiletí nám však říkají, že se budou taková období vyskytovat pořád častěji.

Co je příčinou výkyvů, kdy jeden den je přes 30 stupňů a další prší a je bouře?

Rychlé změny počasí jsou ve střední Evropě obvyklé a horké dny bývají běžně zakončeny bouřkami s deštěm. Přes střední Evropu běžně postupují jednotlivé frontální systémy, které mění stav počasí v jednotlivých regionech. V posledních letech se však vlivem globálních změn klimatu vyskytují častěji déletrvající horké vlny nebo dochází k výše uvedeným změnám rychleji

Souvislé teplé období bývá v létě přerušeno jen jedním nebo dvěma chladnějšími dny, v zimě naopak. To souvisí se změnami atmosférické cirkulace, na kterou má vliv nejen globálně vyšší teplota, ale i například změny albeda v Arktidě nebo posuny tzv. tryskového proudění.

Ovlivňují zvýšené teploty koloběh vody v přírodě?

Samozřejmě. Vyšší teplota znamená vyšší výpar. Ve střední Evropě se teploty postupně zvyšují, ale roční úhrn srážek kolísá kolem průměru. Vyšší výpar tedy znamená méně vody v krajině a snadnější nástup sucha, které mívá v posledních letech delší trvání a horší projevy.

Jak moc se za posledních 50-100 let změnily průměrné teploty? Je tento rozdíl výrazný, nebo si to lidé jen myslí?

Změna průměrných teplot se počítá v desetinách stupňů Celsia. To se může někomu zdát zanedbatelné, ale opak je pravdou. Pokud globální analýzy říkají, že se průměrná teplota zvýšila za 200 let o 1° C, pak v Evropě (i v Česku) je tento vzestup 1,5° C. Změna průměrné teploty však není tím nejdůležitějším projevem změn klimatu u nás.

Zvyšuje se trvání a četnost horkých vln, častěji se vyskytují přívalové srážky, v zimě je menší zásoba vody ve sněhu, zvyšuje se četnost bouřkových situací a období sucha jsou delší. Tyto problémy musíme řešit, ne je odmítat v diskusích o desetinách stupňů Celsia.

Myslíte si, že je něco pravdivého na předpokladech, že do roku 2300 bude polovina Země neobyvatelná kvůli nesnesitelným horkům?

Tyto předpoklady vycházejí pro některé regiony z některých klimatických modelů. Jsou to však takzvaně horní a nejpesimističtější odhady a zatím jsem neviděl, že by se tyto extrémní projekce týkaly „poloviny Země“.

Je možné tomuto nějak předejít?

Světové společenství se snaží vrátit klima do svého přirozeného (přírodního) stavu tím, že zvyšuje tlak na snižování emisí skleníkových plynů a na změny ve využívání půdy. Pařížská dohoda je krok správným směrem – lidstvo by se mělo nad svým přístupem k přírodě zamyslet a konat. Nižší koncentrace antropogenních skleníkových plynů postupně umožní návrat k přirozenému kolísání klimatu, které je dnes zastíněno změnami antropogenními.

Měli bychom se nějak bát změn v nejbližší době přímo v České republice, potažmo v Evropě?

Strach není tou nejlepší reakcí. Dnes známé projekce vývoje klimatu ukazují, že ve střední Evropě budeme muset řešit problém hlavně s nedostatkem vodních zdrojů a s častějším výskytem extrémního počasí. To je zvládnutelné za předpokladu, že nebudeme tyto problémy zlehčovat a řešení odkládat.

Dnes se ve světě hodně diskutuje o tom, jak tyto problémy zvládnout – co a jak změnit, co, jak a kdy připravit, které aktivity podpořit a které naopak zakazovat nebo jinak vytěsnit. U nás diskutujeme o tom, jestli má člověk opravdu na klima nějaký vliv a jestli je vhodné s tím něco dělat. Už bychom i v Česku měli pochopit, že Země je kulatá.