ROZHOVOR | Aby zubař nešel do mínusu, má na plombu sedm minut. Nereálné, v Česku chybí ucelený systém, je potřeba reforma, říká známý stomatolog

Je podle vás v Česku nedostatek zubařů?

Když se na to podíváme bez hlubších analýz, dá se říct, že v Česku je obrovský nedostatek zubařů. Ale když se na to podíváme hlouběji, problém není jen v nedostatku zubařů, ale v tom, že jejich péče není systematická.

Jak to myslíte?

Dám příklad. K zubnímu lékaři přijde pacient, lékař ho ošetří, a přitom bude mít dostatek času. Práci udělá kvalitně a její životnost bude například deset let. Pacient bude dobře instruovaný, bude o něj dobře postaráno. Když na tu stejnou práci nebude mít lékař dvě hodiny, ale jen deset až dvacet minut, zkrátí se její životnost na dva nebo tři roky.

Zakopaný pes je v tom, že péči u většiny lidí hradí pojišťovna, proto zubní lékaři musí za krátkou dobu udělat nějaký úkon, ale ten úkon reálně nejde provést kvalitně za tak krátkou dobu, aby měl delší životnost. Takže ten ekonomický obrat nahrazuje rychlostí práce. Lékaři jsou neustále utlačovaní v tom, aby museli donekonečna předělávat svou práci. Já věřím tomu, že když se práce udělá dobře a kvalitně, razantně se prodluží její životnost. Stručně lze říci, že nemáme systematickou kontrolu kvality péče. Zde je obrovský prostor pro zapojení moderních digitálních technologií.

Jak probíhá stomatologická péče u vás?

My máme v našem zařízení zaregistrováno okolo 8 tisíc pacientů a stále přijímáme nové. Když ošetříme pacienta, víme, že několik let na něm nebude potřeba žádná práce. Nechci říct, že stoprocentně, samozřejmě se něco neočekávaného vyskytnout může. Ale nemáme tolik akutních případů, které potom práci ještě zdržují.

U lékařů, kteří mají malou ordinaci, může být problém, když přijdou ráno do ordinace a před ní čeká patnáct nebo dvacet lidí na pohotovost. Lékař je musí nějakým způsobem rychle ošetřit, aby zajistil nejakutnější péči, a až následně se začne věnovat svým objednaným pacientům. A zase s málem času. To je pořád začarovaný kruh.

Jak tedy má vypadat kvalitní péče?

Kvalitní péče spočívá nejenom v kvalitním materiálu, ale zejména v čase, který lékař věnuje pacientovi. Buď péči udělám za delší čas a její životnost bude delší, nebo za kratší čas a životnost se zkrátí. Ale v součtu bude nakonec lékař potřebovat víc času, aby pacienty ošetřil, protože se mu budou do ordinace zase rychle vracet na předělávky. To je ta problematická věc, že se pořád něco slepuje, ale není ucelený systém v péči. Věřím tomu, že když pacient dorazí do ordinace, udělá se mu ucelený léčebný plán od A do Z, ten se naplánuje, pacient se v klidu a kvalitně ošetří, tak výsledek bude mít dlouhou životnost a pacient tak často nebude potřebovat chodit na předělávky. Následně musí být pacient zařazen do kvalitního, přehledného a srozumitelného preventivního programu. Z velké části se tato preventivní část péče předá do rukou hygienistky. Hygienistek je bohužel stále nedostatek.

Proč kvalitní péči nejde běžně provádět?

Aby mohl zubař dělat práci dlouho, někdo to musí zaplatit. A zde je největší problém. My jsme řízení systémem minutové kalkulace, každá ordinaci si musí udělat svoji. Minutová kalkulace znamená, jaký musím udělat obrat za jednu minutu nebo hodinu. Průměrná minutová kalkulace v České republice je kolem padesáti korun, někde tedy až devadesát podle toho, jaké má lékař reálné náklady v ordinaci, materiál, vybavení, nájem a podobně, je to velmi tvrdě regulováno. Když vyjde minutová kalkulace šedesát korun a zdravotní pojišťovna hradí za jednu zubní výplň čtyři sta korun, tak by ji lékař měl mít hotovou za sedm minut, aby nešel do mínusu. To ale reálně nejde udělat.

Co se tedy stane?

Ta práce se udělá nekvalitně a rychle, nebude mít životnost. Špatná výplň povede k tomu, že pacienta začne zub bolet, tak přijde na vyjmutí nervu. Zde opět pojišťovna hradí základ, lékař práci odvede rychle. Když se ale ošetření kořenového kanálku neudělá dobře a nerv není dobře vytažen, vznikne na místě časem váček, oslabený zub praskne a potřebuje korunku. Takže základním nekvalitním ošetřením otevírá lékař další a další nutnost ošetření, které zase v limitovaném čase nebude kvalitní a je to začarovaný kruh.

Co mohou zubaři dělat, aby se situace zlepšila?

Je potřeba, aby si řekli ne, do takového systému nebudu vstupovat, já budu dělat práci kvalitně i za cenu toho, že pacienti budou muset doplácet. Ale pacientům se to nakonec vyplatí, investice se jim vrátí, protože nebudou potřebovat další a další péči.

Jak na to podle vás budou reagovat pacienti?

Pacienti mají občas pocit, že stát je povinen poskytovat stomatologickou péči zdarma. Je ale vědecky prokázáno, že vyčištěné zuby se nebudou kazit. Když si člověk dobře vyčistí zuby, nemůžou se kazit. Genetika zde hraje minoritní roli, zuby jsou o stravě a o vlastní péči. Když bude člověk každý den od rána do večera pít Coca Colu a energetické nápoje, nemůžeme očekávat, že zuby budou fungovat. A člověk, který nedodržuje pravidla ústní hygieny, má pocit, že by se o něj měla postarat společnost.

Zuby ale nejsou pro život důležité, dá se bez nich žít. Není to sice estetické ani komfortní, ale jde to. Proto by lidé měli brát zubní ošetření jako věc, kterou sami chtějí. Musí sami pochopit, že je to důležité pro ně samotné, udělat všechno pro to, aby se o ně dobře starali, a neočekávat, že společnost jim zkažené zuby zaplatí.

Funguje to už takto v některé zemi?

Nejlepší stav zubů je ve Švýcarsku, kde je plně péče plně hrazená samotnými pacienty. Oni vědí, že přijdou, že si tu péči uhradí, a bojí se, aby nemuseli přijít znovu. Starají se, aby byla starost o zuby pečlivá. Když přijdou Češi k zubaři a mají péči zadarmo, v závěru tu kvalitu moc neřeší. Přijdou znovu za nějakou dobu a znovu to bude zadarmo, znovu neřeší kvalitu. Když si ale jednou ošetření zaplatí, ono například za půl roku selže a člověk by si ho měl zaplatit znovu, už by nechtěl, a lékaři se také nebude líbit, pokud by to měl dělat za své peníze v rámci reklamace. Takže si bude dávat extrémní pozor, aby udělal práci kvalitně.

Takže největším problémem jsou finance, nebo i něco dalšího?

Tím, že jsou ty platby od pojišťoven v podstatě anonymní, pacienti nevědí přesně, kolik za to zubař nebo obecně lékař dostane, a nevědí, za co přesně vlastně platí. Musíme prosadit transparentní zdravotní systém, díky digitalizaci je to velmi snadné. Myslím si, že systém by se měl  nastavit tak, aby se lékař postaral o pacienta, když bude oteklý a v ohrožení života od zubu, kromě toho také o pacienty v dětském věku. Musíme se postarat o hendikepované jedince nebo o naše seniory, ale dospělý člověk v produktivním věku se musí o svoje zuby starat sám, musí za ně převzít plnou zodpovědnost.

Velká část zubních lékařů neustále volá po nastavení standardů stomatologické péče. Podle České stomatologické komory nejsou potřeba, ale já tvrdím opak, protože žádná pravidla nejsou. My nemáme definici, jak má vypadat výplň ani jak má vypadat minimální kvalita péče nebo prevence. K zubaři by přišel pacient s dvaceti kazy, udělal by se mu rentgen, naplánovala léčba krok po kroku a poté by měl i počet zubařů stačit. Potřebujeme koncepční péči, nikoliv péči založenou na záplatování.

Co říkáte na přijímání zubních lékařů z Ukrajiny?

Člověk, když studuje mimo Evropskou unii, musí složit takzvané aprobační zkoušky. Ty dají člověku licenci, že může provozovat profesi zubního lékaře nebo jinou lékařskou profesi i v Česku. Aprobační zkoušky jsou dle mého názoru neobjektivní, otázky neprokazují zkušenost a nevypovídají o skutečných potřebných znalostech. Ty zkoušky nemají logiku, která by dokázala filtrovat kvalitní lékaře, které tak potřebujeme.

Za mě by lékaři, kteří tady chtějí ordinovat, měli vystudovat poslední, pátý ročník na českých univerzitách a na konci složit státní zkoušku úplně stejně, jako ji skládají čeští lékaři. Tím by to bylo více férové a mohli bychom přijmout kvalitní lékaře, kteří by si to studium navíc sami zaplatili, což navíc by přineslo velký příjem financí pro české vysoké školy.

A co zahraniční lékaři, kteří by na studium neměli peníze?

Ti by se mohli například uvázat státu na několik let, stát by jim určil ordinace v místě, kde je zubních lékařů nedostatek. Studium by jim zaplatil a vyřešil by se tím nedostatek lékařů v některých městech nebo krajích. Většina lékařů, kteří přijdou ze zahraničí, chtějí jen do Prahy. V Praze je zubařů dost, některé ordinace zde dokonce mají nedostatek pacientů, přitom je spousta oblastí, kde je to naopak. To by tedy mohl být systém, jak dostat zahraniční zubaře do méně atraktivních lokací v České republice.

Jak se bude podle vás situace v tomto směru dále vyvíjet?

Podle mě je potřeba udělat zásadní reformu stomatologie. Máme iniciativu Lékaři pomáhají Česku, s ní jsme připravili plán, jak by mohla reforma vypadat. Měli jsme rozjednané s minulou vládou, že se do toho pomalu pustíme. Myslím si, že největším problémem je, že Česká stomatologická komora nepřichází s žádnými návrhy, oni jsou ta instituce, která by pro to měla něco dělat. Žádný plán zatím není, žádná dvouletá, pětiletá nebo desetiletá strategie, jak by měla vypadat stomatologická péče. Péče. Je to guláš bez chuti s okoralým gumovým knedlíkem v době racionální chutné výživy plné zeleniny a ryb. To musíme změnit.