ROZHOVOR | Když člověk vstoupí do politiky, musí unést vtipy i rýpnutí, říká jeden z nejmladších zvolených poslanců Slovák

Ve věku 27 let jste jedním z nejmladších poslanců, kteří se letos do Sněmovny dostali. Zároveň jste ale v tak trochu komplikované situaci, kdy se k moci pravděpodobně dostane ANO s Motoristy a SPD. Jak jste připraven na první čtyři roky v pozici poslance, který bude muset dělat opoziční politiku?

Chci být aktivní opozicí od prvního dne, která nezdržuje, ale nabízí lepší řešení. Opozice pro mě, ani celou ODS, není synonymem pro křik z lavice. Je to o práci, která může mít reálný dopad, pokud člověk ví, co chce prosazovat. A já to vím. Přicházím do Sněmovny s konkrétní odborností v oblasti zdravotnictví, veřejných zakázek a digitální správy. 

⁠Co podle vás značí fakt, že se do Sněmovny dostalo více mladých poslanců? Dokážete bojovat za věci, které nejvíce trápí mladé lidi?

Je to signál, že voliči chtějí nový vítr a že věk už není překážkou. Obměna poslanců byla v tomhle volebním období opravdu výrazná, téměř polovina Sněmovny je nová. 

Za témata, která trápí mladou generaci, se chci jednoznačně postavit. A jsem rád, že na to nebudu sám – i v rámci ODS máme lidi, kteří už v těchto oblastech odvedli kus práce. Třeba Jirka Havránek, který dlouhodobě řeší dostupnost bydlení nebo moderní regulaci krypta. Mým cílem je na to navázat a přinést další pohledy třeba z oblasti vzdělávání, trhu práce nebo digitálních služeb.

Kandidoval jste na Zlínsku, což je pro ODS poměrně komplikované prostředí, dlouhodoběji jde zejména o baštu sociální demokracie (kde hlasy přebralo zejména ANO) a lidovců. Jak jste přesvědčoval voliče, že mladý muž z ODS je ideální volba?

Já jsem věděl, že pokud chci uspět, musím si to odmakat naplno. Objížděl jsem kraj křížem krážem včetně obcí, kam politici běžně nejezdí. Mluvil jsem s lidmi přímo, dělal jsem door-to-door, komunikoval otevřeně i přes sociální sítě, zadával reklamu shadowposty a mnoho dalšího. Navíc jsem měl skvělý tým a podporu Mladé ODS.

Nesliboval jsem zázraky. Mluvil jsem konkrétně, srozumitelně a bez frází. Ukázal jsem, že i jako mladý člověk z ODS můžu přinést něco nového, konkrétně odbornost, energii a respekt k místním věcem. Možná právě ta kombinace zafungovala. A za důvěru voličů jsem upřímně vděčný.

V posledních letech se často mluví o odtrženosti politiky od běžného života. Vy jste do ní vstoupil ve věku, kdy spousta lidí teprve hledá své místo na trhu práce. Jak chcete zůstat v kontaktu s realitou lidí mimo politickou bublinu?

Tím, že se nenechám tou bublinou pohltit. Řeším úplně běžné věci jako výplatu, nájem, spoření na bydlení a další. Mám silné vazby na region, ve kterém žiju, a chci si je udržet. Nejlepší obrana proti politické bublině je zůstat nohama na zemi, a to chci.

⁠Co bylo pro vás osobně nejtěžší během kampaně? Měl jste někdy chuť to vzdát?

Nejtěžší bylo najít rovnováhu mezi prací, kampaní a osobním životem. Denně jsem řešil právní agendu, bavil se s lidmi, rozdával letáky a zároveň plánoval svatbu. Občas došly síly, ale nikdy chuť. Věděl jsem, proč to dělám a měl kolem sebe lidi, kteří mi věřili. Zvlášť vděčný jsem své manželce, která v tom se mnou byla od začátku. Bez její podpory, pochopení a trpělivosti by to vůbec nešlo. 

⁠Mladí politici často čelí předsudkům, že „nemají zkušenosti“. Cítíte to i vy? Jak na takovou kritiku reagujete?

Beru to s klidem. Věk není zárukou moudrosti, stejně jako mládí není automaticky nedostatek zkušeností. Já jsem si prošel Sněmovnou jako právník, pracoval jsem v advokacii, vedl různé týmy. Zkušenosti mám a brzy o tom přesvědčím i kritiky.  

Když se vrátíme k vašim začátkům – kdy jste se poprvé rozhodl, že politika pro vás dává smysl?

Odjakživa jsem byl politický nerd. Když jsem v osmnácti vstoupil do ODS. Spousta lidí kolem mě sice nechápala proč. Ale já jsem už tehdy seděl u vytisknutých programů, porovnával si je, pročítal, co která strana nabízí a říkal si, že pokud mi něco nedává smysl, nemá cenu čekat, až to někdo vyřeší za mě. Chtěl jsem se zapojit, mít možnost mluvit do věcí, které mě trápily, a hlavně je začít měnit.

 Co říkají vaši vrstevníci na to, že jste ve Sněmovně? Spíš obdiv, nebo ironie?

Cítím hlavně podporu, ironii jen občas, ale i to je v pořádku. Když člověk vstoupí do politiky, musí unést vtipy i rýpnutí. Ale jak říkám, většina mých vrstevníků to bere pozitivně. 

⁠A co na to vlastně říká vaše manželka? Přece jen jste svoji pár měsíců a stát se poslancem je poměrně velká životní změna.

Kdyby pár měsíců, jsou to dva týdny. Je to pro nás oba změna, ale máme vztah postavený na důvěře. Manželka věděla, do čeho jdeme a bez její podpory by to vůbec nešlo. Politika je náročná, ale o to víc si člověk musí vážit toho, co má doma. A já mám doma opravdu hodně. Skvělou lékařku, a ještě lepší manželku.