ROZHOVOR | Petr Fiala hraje o svou politickou kariéru. Dá se očekávat drsná kampaň, říká Brunclík

Koalice Spolu v úterý spustila kampaň. Jak ji vnímáte?

Nejvíc mě asi překvapily barvy – těch si prostě nelze nevšimnout. Působí to jako pokus o restart nebo rebranding, jde o nové barvy, na které jsme dosud nebyli zvyklí. Je to tedy snaha udělat tlustou čáru za tím, co bylo. Koalice tím vlastně přiznává, že se jí ne všechno podařilo, že udělala i chyby, ale chce pokračovat dál.

V kampani vnímám snahu upozadit jednotlivé strany, které tvoří koalici Spolu. Zdá se, že se kampaň bude soustředit na osobu premiéra, ale otázkou zůstává, jak na to zareagují voliči. To si netroufám odhadnout. Umím si představit smíšené reakce – ne každému se ten přístup líbí. V ODS jsem například zaznamenal, že se Martinu Kubovi nelíbí způsob, jakým byla sestavena kandidátka.

Teď nezbývá než počkat, jestli to nějak pomůže, nebo ne.

Není Fiala už tak trochu slabý lídr vůči hnutí ANO?

Může to tak působit – vláda není příliš oblíbená a Petr Fiala nevystupuje tak razantně jako například Andrej Babiš, je ve svých vyjádřeních opatrnější. Hodnotit, kdo je slabý a kdo silný lídr, je samozřejmě velmi složité. Nakonec rozhoduje spíš celkový dojem, a ten zatím nahrává tomu, že ANO jednoznačně dominuje. V tomto světle Babiš působí jako silnější lídr. Zároveň mu ale lze vyčítat celou řadu věcí – selhání, neschopnost řešit problémy nebo prosadit své lidi do vlády přes odpor Miloše Zemana. Tyto problémy Petr Fiala nemusel řešit. Rozhodující ale nejsou názory politologů, nýbrž hlasování voličů.

Myslím, že koalice Spolu bude klást důraz na postoje v zahraniční politice a na podporu Ukrajiny. ANO v tomto ohledu často přešlapuje – chvíli tak, chvíli onak. Je v tom dost nečitelné, zatímco koalice Spolu působí jednoznačněji, razantněji a přímočařeji. Její postoj je srozumitelnější. Zahraniční politika sice tradičně nepatří mezi hlavní témata domácích voleb, ale žijeme v přelomové době. Válka je relativně blízko, mění se světový geopolitický řád a zahraniční politika tak bude hrát větší roli, než jsme byli zvyklí v posledních desetiletích.

Jak vnímáte snahy ANO postavit se proti kampani Spolu? Alena Schillerová například zmínila, že Spolu otevřela víko od kanálu kampaně.

Nepřekvapuje mě to. ANO vnímá koalici Spolu jako svého hlavního rivala, takže je logické, že právě mezi těmito dvěma subjekty budou probíhat nejostřejší střety. Patří to k negativní kampani vůči vyzyvateli – nijak mě to nezarazilo ani nepřekvapilo. Dá se očekávat, že kampaň bude poměrně drsná i ze strany Spolu vůči ANO – například s obviněními, že ANO představuje bezpečnostní riziko a podobně. Tyto poměrně nevybíravé útoky budou pravděpodobně pokračovat po celou dobu kampaně.

Zdá se ale, že třeba Piráti z toho začínají docela vypadávat. Teď čelí personálním problémům, odcházejí jim různí politici.

Ano, vnímám to podobně. Piráti se postupně dostávají na okraj dění a budou bojovat o to, aby se vůbec udrželi ve Sněmovně – to by pro ně byl v této situaci už samo o sobě úspěch. Pokud to zvládnou, budou moci říct, že ustáli odchod vedení i řady členů a prošli určitou reorientací. Ze spíše protestní strany se stali spíše „normálnější“, standardnější stranou. Riziko, že z parlamentu vypadnou, ale existuje.

Piráti už vypadli například na Islandu a pokud vím, dnes jsou zastoupeni už jen v Lucembursku, a právě v České republice. Teď hrají o hodně, ale zároveň jsou mimo hlavní dění – mluví se především o koalici Spolu, hnutí ANO nebo o Tomio Okamurovi a koalici Stačilo! V případě Pirátů se řeší hlavně odchody členů a jejich složitá situace. Nepodařilo se jim přijít s výrazným tématem, které by upoutalo veřejnost – jedinou věcí, která je v poslední době zviditelnila, jsou právě jejich vnitřní problémy.

Jak jste zmínil SPD, teď se spojili do jedné strany s Trikolorou a dalšími, aby jim stačilo pětiprocentní kvórum. Myslíte, že toto propojení jim nějak významně pomůže, nebo to zase bude možná ten desetiprocentní zisk?

Výsledky voleb se nedají jednoduše porovnávat mezi sebou – vždycky se mění okolnosti. Jak už jsem říkal, pro Piráty bude úspěch, pokud se vůbec dostanou do Sněmovny. Ani Tomio Okamura to nemá jednoduché – v určité fázi mu preference klesly, což ho zjevně znejistělo. Myslím, že pokud dosáhne dvouciferného výsledku, bude spokojený.

Opakuje to, co už dříve zafungovalo – podobně jako koalice Spolu nebo PirSTAN, i když ta se po volbách rozpadla kvůli rozdělení křesel. Myslím, že Okamura zvolil podobný postup a jeho voliči to vnímají pozitivně. Tradičním problémem stran na krajní pravici bylo, že jich bylo mnoho, byly malé a spolupráci komplikovala silná ega jednotlivých lídrů. Tuto překážku se teď podařilo překonat a podle mě jde z pohledu Tomia Okamury o správný krok.

Tímto způsobem se může zbavit opozice i konkurentů tím, že je integruje pod svá křídla. Výsledkem je kompaktnější a důvěryhodnější obraz celku, který bude moct útočit i na jiné strany než jen na ty programově blízké. Podle mého názoru jim toto spojení pomůže – především proto, že se nebudou tříštit hlasy.

Mají šanci být poté ve vládě s ANO?

Tady bych byl velmi, velmi opatrný. Andrej Babiš se nikdy jasně nevyjádřil, že by o takovou stranu ve vládě skutečně stál. Samozřejmě zatím nevíme, jak dopadnou volby, ale je pravděpodobné, že je Babiš vyhraje – a zároveň nebude mít dostatek mandátů na to, aby mohl vládnout sám. Bude si tedy muset hledat podporu.

Jednou z možností je, že někoho přizve přímo do vlády. Pokud by to ale nebylo možné, může se domluvit na určité formě spolupráce – například že jedna z opozičních stran nebude ve vládě, ale podpoří ji výměnou za programové ústupky. Šlo by o jakousi moderní variantu opoziční smlouvy, samozřejmě v novém formátu a jiném kontextu.

Myslím si ale, že tento blok – v mnoha ohledech problematický – nakonec ve vládě přímo nezasedne. Nevylučuji ale možnost, že vládu podpoří z opozice právě výměnou za programové ústupky.

To je v podstatě to samé jako Babišova vláda, která fungovala za podpory komunistů.

Myslím si to také – je to model, který už jsme tu viděli a který se v praxi osvědčil. Můžete mít formálně menšinovou vládu, která se opírá o legislativní podporu při složitějších hlasováních. Tento způsob vládnutí není nijak výjimečný – funguje například v některých severských zemích, kde je to poměrně běžná praxe.

Pro strany, které zůstanou v opozici, to navíc nemusí být vůbec nevýhodné. Nenesou sice přímou vládní odpovědnost, ale přesto mohou výrazně ovlivňovat vládní politiku. V některých případech dokonce dokážou prosadit více ze svého programu, než kdyby byly skutečnou opozicí.

Co kdyby třeba nějaká současná vládní strana, řekněme, zkousla hrdost a šla do vlády s hnutím ANO?

Ani to bych nevylučoval, ale samozřejmě se zatím pohybujeme v rovině spekulací. Pokud koalice Spolu ve volbách neuspěje, může to vést k rezignaci Petra Fialy na post předsedy strany – a bude záležet, co se pak bude dít v jednotlivých stranách. Pokud by v ODS nastoupilo jiné vedení, těžko předvídat, jak by se zachovalo.

Dlouhodobě se například spekuluje o tom, že by se Martin Kuba nebo někdo podobný dokázal s Andrejem Babišem dohodnout. Domluva mezi Babišem a Petrem Fialou je zřejmě vyloučená, ale domluva mezi ANO a ODS pod jiným vedením už nikoli. Lidovci už v minulosti s Babišem vládli, takže i to je jeden ze scénářů.

Petr Fiala teď hraje o svou politickou kariéru. Buď dosáhne slušného výsledku, který bude možné obhájit – i kdyby ODS nebo koalice Spolu skončily v opozici. Anebo výsledek dopadne špatně, například hluboko pod dvacet procent, a pak ho to pravděpodobně bude stát předsednický post, možná i celou politickou kariéru – minimálně na nějaký čas.

Možností, jak může budoucí vláda vypadat, je více. Nevíme, jak uspějí Motoristé, koalice Stačilo! nebo jiné menší strany. Může se ještě stát ledacos – před čtyřmi lety byl Ivan Bartoš považován za možného premiéra a nakonec Piráti získali jen čtyři poslanecká křesla. Voličské nálady se zřejmě ještě promění a v tuto chvíli je potřeba počítat s vícero scénáři. Nedokážu říct, který z nich je nejpravděpodobnější – ale pokud se nestane něco opravdu zásadního, hnutí ANO volby pravděpodobně vyhraje.

Předpokládám, že tentokrát ale budeme mít nejvíce roztříštěný parlament od vzniku České republiky.

To je otázka – možné to určitě je. Záleží na tom, komu se podaří překročit pětiprocentní hranici. Riziko fragmentace existuje, ale zároveň bude záležet na tom, jak jednotně budou vystupovat současné koalice. Fragmentace nemusí být nutně problém, pokud se jednotlivé subjekty dokážou sladit a spolupracovat.

Obecně ale platí, že čím víc je parlament roztříštěný, tím složitější je sestavit vládu, řídit zemi a přijímat rozhodnutí. V takovém prostředí může téměř každá strana sehrát roli při obstrukcích a ztěžovat vládnutí.

Vzniká celkem hodně nových politických subjektů, myslíte si, že některé z nich mají šanci se do budoucna prosadit?

Aby politická strana uspěla, potřebuje dostatek zdrojů, schopné lidi, dlouhodobě atraktivní program a mediální pozornost. Pro nové subjekty to není jednoduché, pokud nepřicházejí s něčím skutečně novým nebo nemají charismatického lídra, který dokáže narušit současný politický diskurz a přinést něco zajímavého a jiného.

Myslím si, že novinek na scéně je aktuálně poměrně hodně. Stačí se podívat třeba na Motoristy, koalici Stačilo! nebo nové uskupení kolem Tomia Okamury – to všechno jsou nové nebo nově poskládané projekty. Volič tedy rozhodně má z čeho vybírat.

Zároveň si ale myslím, že skutečně nové strany to mají velmi těžké a často je to téměř předem prohraný boj. Nabídka je dnes poměrně široká a někdy nerozumím tomu, jak si někteří voliči mohou říct, že si „nemají z čeho vybrat“. Spektrum lídrů i názorových proudů je dnes velmi pestré.