ROZHOVOR | Současná situace si vyžádá turbulentní nárůst „slibovosti“ opozice, říká profesor politické historie

Mají celorepublikové preference stran v průzkumech vliv na komunální volby?

Jen do té míry, pokud se tyto strany ve volbách nabízejí a jsou vnímány hodnověrně. To platí zejména pro větší města. U menších obcí tyto celostátní preference naráží a podléhají místním volebním uskupením, tím spíš, že pokračuje jistá vlna (v části politického spektra uměle přiživovaná) nedůvěry v politické stranictví jako takové. Má to svůj logický aspekt, komunální volby zdůrazňují lokální rovinu a pro ni se „velké“ stranictví nemusí zdát dostatečně důvěryhodné. V případě, že se i třeba nezávislý kandidát rozhodnete využít krytí určité strany s vírou, že převezme kredit jejího obecného postavení, bude to s ohledem na místní podmínky strategie dosti riskantní. 

Na druhou stranu z dlouhodobějšího pohledu se, myslím, tento trend neprohloubí, kampani celostátních stran se podaří ve větší míře než v minulosti přesvědčit voliče, že si situace žádá podporu jejich stranických kandidátek. 

Čím byste zdůvodnil přeliv voličů od koalice SPOLU a PirSTAN směrem k populistickým a extremistickým stranám?

Tím ovšem odbíháme od komunálního rozměru. Na druhou stranu, kdy jindy už by se měly prosadit hlasy populistických stran než v době, která je tak zatížená skutečnými i účelově definovanými či hypertrofovanými démony. Velké i malé strachy se slévají a přelévají do těžko pochopitelného a únosného tlaku. Tou nejlepší a nejžádanější pomocí je pak jednoduchost až trivialita sdělení. Kdy jindy by měl přinést úspěch apel politického národního izolacionismu než v době, která se mnohým zdá nepochopitelná právě v tom, jak masivně se v ní prosazuje vnější politika a dění.   

Dá se říct, že v obdobné krizi se lidé vždy kloní k extrémnějším názorům a tím pádem i stranám?

Krize je náročná ve svém tlaku a nepochopitelná ve své složitosti. Lidé proto intuitivně vyhledávají nabídky jednoduchých a zjednodušených řešení. Mezi ně bohužel patří i zjednodušená hierarchie moci a ideologie, hledání dostatečně silných a přesvědčivých vůdců a dostatečně jednoduchých a přesvědčivých ideálů. To může být výzbroj extrému, byť třeba ne původní záměr. Extrém sílí se svými úspěchy, vyplňuje volný prostor, který mu ponechává ne dosti přesvědčivá či opravdová realistická politika.

Jelikož vím, že se zabýváte Německem, má momentální politická a ekonomická krize v Německu přímý vliv na českou politiku?

Jakýkoli ekonomický a politický pohyb v Německu má a musí mít na českou realitu velký vliv. Ale je tu ještě další rovina. Německo je v očích české společnosti stále ještě zatížené generačním vnímáním. Pro starší generace nadále doznívá jisté emocionálnější přijímání Německa na základě historicky sdílených klišé. Mladší generace již operují racionálnějším hodnocením vztahu.

V tom či onom se ale nadále pro mnohé Čechy pojem Německa překrývá s pojmy Západu, Evropy, evropanství. To jsou identifikační pojmy, které v současnosti zažívají svoji prověrku, i pod tlakem propagandistického třeštění Kremlu. Takže ať už si lidé uvědomují, že je Německo naším největším obchodním a silným politickým partnerem, v jejich úvahách jde o více než jen o prostý vztah. Tento vliv, tuto roli Německa při formování kolektivní identity, sdílení hodnot partnerství a spojenectví bych vedle onoho ekonomického a politického nepodceňoval.

Označil byste nějakou stranu za prorusky smýšlející?  

V současné situaci platí širší souvislosti toho, co jsem naznačil výše. Proruství se dnes odehrává a projevuje na celé škále aktivit, vztahů a deklarací. Nemusí se zdaleka jednat o otevřené vzývání agresivního režimu Putina, ale o postoje těchto stran a jejich členů i sympatizantů vůči civilizačním a ideovým hodnotám, na něž Rusko útočí.

Ptejme se jak ta, která politická strana pracuje s vědomím naší přináležitosti k liberálnímu a demokratickému světu, se zodpovědností vůči našim partnerům a k závazkům, které jsme převzali, jak se staví k podpoře Ukrajině, která se pro tentokrát stala cílem agresora, ale nedobrovolně též prostorem, v němž se staví hranice dvou vzdalujících se kulturně-civilizačních světů. V tomto širším kontextu bych jako „prorusky“ smýšlející jednoznačně chápal strany SPD a Trikolora. 

Koho předpokládáte jako celkového vítěze komunálních voleb?

V obecnějším srovnání budou tradičně silná lokální uskupení. Ve stranickém srovnání se potvrdí trendy posledních průzkumů veřejného mínění.

Co by podle vás teoreticky přineslo zvolení ANO a SPD, potažmo i KSČM, při příštích volbách do Poslanecké sněmovny?

Tak tady se již od komunálních voleb dostáváme k prognózám voleb parlamentních.

Populistická politika dokáže být úspěšná v hospodářsky sílících či alespoň stabilních etapách. Neschopnost plnit předvolební sliby potom vedou k dorovnávání tohoto „handicapu“, k tlaku na přizpůsobení se podmínek vývoje, ať v rovině správní, právní, či hospodářské. A stávající situace si pravděpodobně vyžádá až turbulentní nárůst „slibovosti“ opozice. Ale největší obavu bych v této konstelaci měl o zahraničně politické směrování České republiky. Tím důležitější bude proto výsledek předcházejících voleb prezidentských.