Inovace v rukou dezinformátorů. Jaké technologie užívají?

Ani jeden z těchto konceptů přitom není žádnou novinkou, co se ale velmi podstatným způsobem změnilo, jsou právě platformy, skrze které je možné obsah šířit a nástroje, které k jeho šíření dopomáhají. I zprávy seriózních médií jsou přitom pod rostoucím tlakem reagovat na události okamžitě, čímž se zkracuje prostor pro ověřování informací a systematickou práci se zdroji.

Častou strategií dezinformátorů je podle zprávy Evropského parlamentu vytvořit bulvární titulek, který je provokativní a cílí na emoce, opatřit ho nepravdivým článkem (propracovanější tvůrci pak pracují částečně s pravdivým základem, který v některých případech prezentují manipulativně nebo vytržený z kontextu) a přidat zavádějící obrázky, případně rovnou video.

U obrazového materiálu se často jedná o obrázky znovu použité z jiných zdrojů, ale čím dál častěji dochází také k využití umělé inteligence. Ta díky dostupnosti vysokého výpočetního výkonu umožňuje tvorbu syntetických obrazových, zvukových i audiovizuálních materiálů.

Technologie na úpravu fotografií umožňují zásadní úpravy původního obsahu, ale přestože obrazové podklady se těší velké popularitě, možnosti úprav jsou u nich notoricky známé.

Naproti tomu záznam hlasu nebo dokonce video jsou zdroje, které byly často vnímány jako téměř záruka autenticity, což už dávno neplatí. Takzvané „deepfakes“ umožňují tvorbu na první pohled zcela věrohodných videonahrávek i s relativně základním počítačovým vybavením.

Nejen novináři a média tak podle The Guardian ruku v ruce s postupující technologií potřebují zavádět postupy jak nejen „deepfakes“ odhalovat. V současnosti jsou tato uměle vytvořená videa a zvukové záznamy ještě relativně snadno identifikovatelné, to ale nemusí platit do budoucna.

Další technologie používaná pro šíření dezinformací a propagandy jsou různí boti. Tyto algoritmy jsou schopny automatizovat úlohy jako je retweetování, lajkování nebo sledování různých příspěvků. Mají obvykle za cíl zvyšovat povědomí o již existujícím obsahu, ale experimenty s generováním nových příspěvků již probíhají také. Další falešné profily využívají kombinaci automatizace a lidské činnosti.

Jedná se přitom mimo jiné o velmi výnosný business. Existují společnosti, které prodávají falešné sledující nebo retweety. V některých případech přitom dochází ke krádežím identity, tak aby vytvořené falešné profily byly uvěřitelnější.

Dopad těchto technologií na veřejnou debatu může být značný. Například v Mexiku bylo podle Evropského parlamentu odhadnuto, že 18 % provozu na Twitteru bylo vygenerováno robotickými uživateli, kteří platformu zaplavili zmanipulovaným obsahem a dohledání seriózních informací tak bylo významně ztíženo.

Další významnou technologickou výhodou pro šíření dezinformací je možnost maximální personalizace, ukazuje zpráva Foreign Policy. Sociální sítě o svých uživatelích sbírají mnoho informací, které využívají primárně pro prodej dražší reklamy – plošné kampaně vycházejí levněji nežli úzké zaměření přímo na velmi specifickou cílovou skupinu. Stejné nástroje je ale možné využít i pro šíření propagandy. Například v případě amerických prezidentských voleb docházelo v průběhu kampaně k šíření cílených manipulací směrem ke zcela specifickým skupinám obyvatel ve snaze ovlivnit výsledek.