Symbol vietnamské války? Vrtulník Huey prakticky nic neumí, přesto neměl konkurenci

"Najděte nepřítele a zničte ho," zněl typický rozkaz pro vojáky vzdušné kavalérie - a často jej mohli splnit jen díky pomoci strojů Huey. Typická hranatá silueta vrtulníku, spolu se zvukem vydávaným jeho dvoulistým rotorem, je nedomyslitelně spojena právě s Vietnamem. Neexistuje například film o válce, která výrazně ovlivnila americkou společnost, ve kterém by Huey chyběl. Objevil se v Zelených baretech s Johnem Wyenm (1968), oscarové Četě (1986) i Forrestu Gumpovi (1994).

Letka vrtulníků UH-1 Iroquois, jak zní oficiální název stroje, pak hraje hlavní roli v jedné z nejpůsobivějších scén válečných filmů všech dob. Útok na vietnamskou vesnici za zvuků Wagnerovy Jízdy valkýr z Apokalypsy režiséra Francise Forda Coppoly (1979) trvá sice jen dvě minuty a nechybí v něm umělecká licence, je však ztělesněním toho, co Huey generálům nabídl. Tedy možnost dopravit pěšáky na nedostupné místo, poskytnout jim palebnou podporu a nakonec je odvézt zpátky.

Americké ozbrojené síly sice používaly vrtulníky už před Vietnamem, známé je třeba nasazení menších strojů pro přepravu raněných v Koreji, až ve vietnamské válce byl jejich potenciál využit naplno. Předtím, než se na scénu dostal v roce 1962 Huey (původní označení bylo HU-1 a odtud i přezdívka), používali Američané pro výsadkové jednotky vrtulníky Sikorsky S-58, až příchod menšího, lehčího a hlavně jednoduššího UH-1 ale umožnil používat taktiku aeromobilních operací ve velkém měřítku.

Huey, jehož první verzi americká armáda zkoušela už koncem 50. let, konstruovala firma Bell tak, aby v polních podmínkách vyžadoval co nejmenší servisní zásahy. Jeho turbínový motor vydržel bez generálky tisíc hodin, v případě potřeby navíc bylo možné vyměnit pohonnou jednotku přímo na přistávací ploše za pár desítek minut. Turbína také nebyla příliš náročná na kvalitu paliva a Huey, který vydržel ve vzduchu asi dvě a čtvrt hodiny, zvládal létat na různé druhy pohonných hmot.

Mužům na palubě - tedy kromě pilotů - sice Huey neposkytoval prakticky žádnou ochranu před střelbou ze země, vyvážil to ale rychlostí a obratností. Navíc spolu s přepravním verzí, která obvykle vezla desítku vojáků, létaly téměř vždy do akce také vrtulníky doslova ověšené zbraněmi. Huey mohl nést raketomety, mohutný rotační kulomet, čtveřici kulometů zaměřovanou jedním z pilotů nebo granátomet. Zkrátka arzenál, se kterým dokázal místo přistání zabezpečit před nepřátelskými útoky.

"Tažný kůň" armády dokázal přežít i vážné poškození, kvůli frekvenci nasazení se ale ztráty strojů nakonec počítaly na tisíce. Ze 7000 helikoptér, které Američané na vietnamské bojiště dodali, jich bylo zničeno přes 3300, zahynula tisícovka jejich pilotů a dalších 1100 mužů z posádek. Vrtulníky UH-1 nad Vietnamem létaly i poté, co Američané v roce 1973 ze země odešli a nechybějí tak ani na ikonických snímcích evakuace po pádu Saigonu (dnes Ho Či Minovo město) koncem dubna 1975.

Více než půlstoletí poté, co vzlétl prototyp, už americké ozbrojené síly původní jednomotorové vrtulníky UH-1 nepoužívají, poslední byly ze záloh vyřazeny před pěti roky. Námořní pěchota má však stále ve výzbroji výkonnější dvoumotorovou variantu, zejména model UH-1Y Venom zvaný Super Huey. Úkoly, které kvůli kterým vznikl Huey, dnes plní modernější vrtulníky, ať už UH-60 Black Hawk nebo menší a obratnější UH-72 Lakota. Řada armád světa dodnes používá původní, byť modernizované stroje Huey.