Tragédie v Jaslovských Bohunicích: Při nejhorší jaderné katastrofě u nás zachránili Česko lidé, kteří sami zemřeli

První reaktor, ve kterém se řetězová reakce rozběhla v říjnu 1972, sloužil k výrobě elektrické energie pouze necelých pět let. Před 40 lety, 22. února 1977, byl po havárii odstaven. Tuto etapu budování jaderné energetiky tak nyní připomíná pouze budova stojící vedle čtyř novějších bloků.

Problémem elektrárny v Jaslovských Bohunicích bylo neobvyklé, a jak se později ukázalo i nepříliš bezpečné, technické řešení. V polích u Trnavy totiž již od 50. let vznikal reaktor, který měl využívat jako palivo neobohacený uran z českých dolů. Zařízení vyvíjeli českoslovenští odborníci spolu se sovětskými kolegy, ani jedni však neměli s touto koncepcí reaktoru příliš zkušeností.

Možnost doplňovat palivo za provozu, která se zprvu zdála být velkou výhodou, nakonec vyústila ve dvě vážné havárie, které elektrárnu zvanou A-1 postihly. Při první z nich v lednu 1976 dokonce zahynuli dva muži z obsluhy. Nehodu, která bez hrdinství a nasazení životů dalších zaměstnanců elektrárny mohla dopadnout mnohem hůře, ale komunistický režim před veřejností utajil.

Lidé v Československu se ostatně nedozvěděli ani o mnohem horší havárii, který se stala o rok později a kvůli níž byl reaktor koncem 70. let odstaven. Podobně jako prvnímu neštěstí se nehodě z února 1977 dalo předejít, stačilo více pečlivosti.

V jednom z palivových článků, připravených k zasunutí do reaktoru, se totiž roztrhl sáček s gelem, který pohlcoval vlhkost. Zaměstnanci elektrárny však neposbírali všechnu rozsypanou hmotu a zbylý gel nakonec po zavezení paliva ucpal chladicí kanály. Kvůli tomu se začal palivový soubor přehřívat, teplem se dokonce roztavila část konstrukce reaktoru a do primárního i některých částí sekundárního okruhu unikla radioaktivita.

Na sedmibodové mezinárodní škále závažnosti jaderných událostí byla nehoda označena čtvrtým stupněm. Během nehody sice nebyl nikdo zraněn, havárie ale znamenala pro reaktor definitivní konec. Štěpná reakce v něm byla zastavena v květnu 1979.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) určuje závažnost závažnost jaderných tragédií dle sedmibodové stupnice. Takzvaná Mezinárodní stupnice jaderných událostí (INES) se dělí na havárie (7-4), nehody (3-1) a poplachy bez bezpečnostního významu (0). Havárie 1. bloku jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice byla označena číslem 4.

Nejhorší, sedmý stupeň, donedávna čítal pouze jeden jediný případ. Odehrál se 26. dubna 1986 v Černobylské jaderné elektrárně na severu Ukrajiny a jde o nejhorší jadernou havárii v historii jaderné energetiky. Při pokusu na 4. reaktoru došlo k řadě chyb, které vedly k přehřátí, protavení a výbuchu. Při něm se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky, které zasáhly značnou část Evropy.

Havárie a následný výbuch si přímo na místě a v následujících měsících vyžádaly několik desítek životů. Údaje o celkovém počtu lidí, kteří v souvislosti s havárií zemřeli, se liší, podle ukrajinského ministerstva zahraničí ale zemřelo přes 125 tisíc lidí.

11. března 2011 byl sedmý stupeň přiřazen i druhé události, japonské elektrárně Fukušima I. Elektrárna je v tektonicky aktivní oblasti a k havárii došlo v důsledku zaplavení elektrárny vlnou tsunami vyvolanou silným zemětřesením. Ve třech reaktorech, které byly v době zemětřesení v provozu, došlo k explozím a požárům. Přímo z Fukušimy byly ohlášeny dva případy úmrtí, problém ale představoval i únik radioaktivní vody do oceánu a radioaktivních částí do ovzduší.

Havárie a zejména následná evakuace okolí elektrárny si vyžádala přes tisíc lidských životů, přesné zdravotní dopady na obyvatelstvo ale zatím nejsou známy. Z průzkumů vyplynulo, že pouze 1 procento obyvatelstva bylo vystaveno vysokému záření, byl ale zvýšený výskyt rakoviny štítné žlázy u dětí.