Zkáza lodi Tirpitz? Nejmocnější plavidlo historie bylo téměř nezničitelné

Tirpitz měl, alespoň tedy na papíře, úžasné bojové charakteristiky. Při váze 42 900 tun a délce 251 m dosahoval rychlosti až 30 uzlů, přičemž při rychlosti 19 uzlů mohl operovat na vzdálenost do 16 400 km. Pancéřování lodi místy dosahovalo tloušťky 32 cm a k jeho výzbroji patřilo osm 380 mm děl, dvanáct 150 mm děl, 16 kanónů o ráži 105 mm a dalších 16 o ráži 37 mm. Tirpitz navíc disponoval osmi torpédomety, šesti průzkumnými letouny a 2400 muži na palubě. Podle internetových stránek History Learning Site představoval vážnou hrozbu nejen pro konvoje mířící do SSSR, ale i pro celý severní Atlantik.

Na základě zkušeností, které v květnu 1941 získalo britské námořnictvo při potopení bitevní lodě Bismarck, měl útok na Tirpitze zahrnovat nejméně dvě bitevní lodě třídy King Georg V a jednu letadlovou loď.

V březnu 1941 byl Tirpitz plně vyzbrojen a v Baltském moři zahájil zkoušky všech systémů. Na základě Hitlerova rozhodnutí nenásledoval Bismarcka v plavbě na volné moře, ale dostal za úkol střežit norské pobřeží. Tam totiž mělo, podle domněnek německé generality, dojít ke spojenecké invazi do Evropy. V noci ze 14. na 15. ledna 1942 Tirpitz vyplul směrem do norského Trondheimu. Následné útoky Royal Air Froce (RAF), tj. britského letectva, skončily neúspěchem.

Zničit Tirpitze se opakovaně nedařilo 

RAF hrálo ústřední roli v pokusech zničit Tirpitze. Série náletů v dubnu 1942 se minula účinkem, neboť špatné počasí a úspěšně vytvořená kouřová clona znemožnily zaměřit cíl.

Alternativní přístup, jak vyřadit Tirpitze z aktivní služby, představovala ozbrojená operace malých a nenápadných rybářských člunů, již ale zmařila neočekávaná bouře. Britské námořnictvo se posléze uchýlilo k nasazení miniponorek známých jako X-craft. Na jejich palubách se nacházely čtyřčlenné posádky a výbušniny, které měly být přepraveny k určenému cíli.

Až k Tirpitzovi se dostala pouze jedna miniponorka, označená jako X7, a X6 se podařilo umístit nálož nedaleko německé bitevní lodě. Následná exploze způsobila plavidlu značné poškození, např. poničení dělových věží, vyhození jedné turbíny z uložení a rozbití elektrických zařízení. Tirpitz se kvůli následným opravám dostal na šest měsíců mimo aktivní službu.   

Po opuštění loděnice na jaře 1944 se znovu stal nebezpečím pro konvoje spojeneckých sil. Tirpitz však musel záhy čelit útoku letadel během kotvení nedaleko Altenfjordu. Překvapivý útok 2. dubna vedl k vážnému poškození plavidla. 122 členů posádky přišlo o život a 316 bylo zraněno. K úplnému zničení Tirpitze nedošlo jen proto, že se 725 kg bombě shozené z nízké výšky nepodařilo proniknout obrněnou palubou do vnitřku lodi. Následné opravy trvaly tři měsíce.

Tirpitz vázal značné množství sil

15. září Tirpitze napadly bombardéry Lancaster. Jedna ze svržených bomb loď zasáhla a poničila pancíř chránící podpalubí. Po tomto útoku již Tirpitz nebyl schopný plavby. Plavidlo bylo ukotveno u ostrova Haakoy, asi pět km od norského města Tromsø, kde měl sloužit jako plovoucí pevnost.

12. listopadu, necelých šest měsíců před koncem války, na něj zaútočilo dalších 29 Lancasterů. Bombardování z asi 4000 m výšky loď poničily a vytvořily v ní asi 30 m otvor. Zaplavování vnitřních prostor pak způsobilo převrácení Tirpitze dnem vzhůru. Asi 80 mužů plavidlo opustilo vzniknuvším 30 m otvorem. Mnoho dalších takové štěstí nemělo. 

„Přestože se může zdát, že Tirpitzovo nasazení nepřineslo moc úspěchů, dařilo se mu na sebe vázat značné množství plavidel britského námořnictva. Ta musela být v neustálé bojové pohotovosti, aby se Tirpitz nedostal do Atlantiku a aby neobtěžoval spojenecké konvoje,“ uvádí článek na internetových stránkách historylearningsite.co.uk.