Tání ledovců je stále rychlejší, zmizela plocha o rozloze Hamburgu

I když to představuje asi jen dvě tisíciny celkového objemu obou ledovců, jedná se prý o nejvyšší roční ztráty od počátku satelitního měření před 20 lety.

Od roku 2009 se roční úbytky ledu na západní Antarktidě údajně až ztrojnásobily, grónský ledovec prý začal tát dvakrát rychleji než dříve. S 375 kilometry krychlovými připadá největší podíl ztrát táním právě na Grónsko.

Zdroj: YouTube

Pro představu přirovnávají vědci úbytek hmoty k asi 600 metrů vysokému ledovému bloku o rozloze, jakou zaujímá druhé největší město Německa Hamburg. Ve své východní části se antarktický ledovec prý sice zvětšil, tento nárůst však prý zdaleka nevyrovná ztráty na západě kontinentu.

Klimatický systém v rámci historie Země nikdy nebyl, není a patrně nikdy nebude zcela stabilní. Mění se vlivem proměny vnějších podmínek, tedy faktorů, které na něj působí.

V rámci systému existuje celá řada zpětných vazeb, které jsou dvojího typu:

Pozitivní zpětné vazby, kdy změna jednoho parametru vyvolá odezvu jiného parametru, jehož změna zase zpětně působí na první parametr a to ve stejném směru. Účinek každého faktoru se tak zpětně zesiluje. Příkladem je například tání sněhu a ledu – sníh je bílý a díky své barvě odráží sluneční paprsky zpět do vesmíru. Pokud část sněhu vlivem oteplení roztaje, objeví se na jeho místě zemský povrch, který je tmavší barvy, ten více slunečních paprsků pohltí a zahřívá tak více sebe i okolní vzduch. Toto oteplení vede k roztátí dalšího sněhu a to zase k dalšímu oteplení povrchu a tak dále.

Negativní zpětné vazby, fungující opačným způsobem. Změna jednoho parametru vyvolá změnu jiného, který zpětně zase působí na první, avšak opačným, tedy utlumujícím směrem. Příkladem z podobného soudku je zalednění oceánu. Pokud dojde k oteplení, část ledu roztaje. Tím dojde k naředění slané oceánské vody a tato méně slaná voda pak zamrzá i při menším mrazu, takže se ledová pokrývka zase může snadněji obnovit, vysvětluje meteocentrum.cz.