Nezveřejňovat, apeloval před lety vědec. U tučňáků odhalil skandální manýry

V roce 1911 vyslal polární badatel Robert Scott ze své antarktické základy tři kolegy, aby sebrali vajíčka tučňáků. Bylo to uprostřed zimy, panovala teplota minus 60 stupňů. Jeden ze členů výpravy, Apsley Cherry-Gerrard, dokonce tehdy přišel o zuby. Rozlámaly se mu v mrazu na kousky, jak neustále brebentil. Ačkoli by proto mohl tučňáky nenávidět, do deníku si poznamenal, že vypadají jako mužíčci, kteří jdou v černých fracích a bílých košilích pozdě na oběd, uvedla BBC.

Tučňáci byli nejprve pokládáni za zvláštní druh ryb, později byli řazeni kamsi mezi ryby a ptáky. Na začátku 20. století dominovala teorie, že tučňáci jsou spojovacím článkem mezi dinosaury a ptáky. A právě pro jej potvrzení potřeboval Scott studovat vejce tučňáků. Dnes víme, že tučňáci obývají naši planetu už 70 milionů let. Jejich předci ztratili schopnost létat, zato se stali výbornými plavci. Pod vodou „létají" rychlostí až 40 km/h a dokáží se ponořit do hloubky 500 metrů.

Jedním z mýtů kolem tučňáků je, že obývají mrazivé oblasti na pólech. Ve skutečnosti v Arktidě nežijí, obývají výhradně jižní polokouli. Většina z 18 druhů tučňáků si dopřává teplé moře subtropů a tropů (Nový Zéland, Galapágy). Ještě před 42 miliony let žili i na území dnešního Peru. Přímo v Antarktidě narazíme jen na dva druhy tučnáků – tučňáka císařského a tučňáka kroužkového. Na ostrovech u Antarktidy pak žije tučňák žlutorohý. Jeho kolonie jsou obří a lze je pozorovat až z vesmíru, jelikož čítají i 100 tisíc jedinců. Naopak kolonie tučňáků galapážských mají jen okolo dvou tisíc hlav.

Zdroj: YouTube

Dokument, který není vhodný ke zveřejnění

Douglas Russell z Přírodovědeckého muzea v Londýně v roce 2012 „vykopal" studii s názvem Sexuální zvyky tučňáka kroužkového. Napsal ji před více jak sto lety George Murray Levick, člen vědecké výpravy Roberta Scotta, a připsal poznámku, že tento materiál není určen k publikování. Mimo jiné v něm stojí, že se tučňáci rádi oddávají homosexuálnímu styku, že zneužívají mláďata a že se dokonce páří s mrtvými jedinci.

Nutno podotknout, že studie tehdy nesplňovaly tak přísné nároky jako dnes a že Levick nejspíš pozoroval jen několik mladých tučňáků-chuligánů, kteří teprve nabírali zkušenosti. Jejich chování se však nevymykalo z biologické normality.

Bitky o mláďata, prostituce za kamínky

Samičky tučňáka císařského, které přišly o své mladé, často „adoptují" potomky ponechané bez dozoru. To se neobejde bez násilí. Vědci pozorovali několik tučňáčích rodin, jak se perou o mláďata. Boje trvají několik minut, ale i několik dní. Únosy často stojí mláďata život. Pokud je rodič nezahřívá, umrznou. Byly dokonce zaznamenány případy, kdy samice vychovávaly mláďata chaluh, tedy svých nepřátel.

Proč k takovým krvavým potyčkám dochází? Tučnáci císařští jsou unikátní tím, že hnízdní uprostřed zimy. Samičky odcházejí k moři za potravou a vajíčka zahřívají samci. Jak známo, když ptačí samička přijde o vajíčka, klesne u ní hladina prolactinu, tedy mateřského hormonu. Zájem o mláďata tím zmizí. Jenže samičky tučňáka císařského si prolactin tvoří do zásoby, aby vydržel během dvou měsíců, kdy shánějí potravu. Když se pak vrátí k hnízdu, mateřský pud je u nich stále aktivní. Pokud své mládě tedy nenajdou, začnou nevybíravým způsobem shánět jiné.

O tučňáccích se také traduje, že si jsou věrní. Chyba lávky. Na celoživotní monogamii si tučňáci nepotrpí. 80 procent z nich se každý rok páří s někým jiným. U třetiny tučňáků Humboldtových dochází k nevěře.

Prostituce se vyskytuje u tučňáků kroužkových. Samičky staví hnízda z kamínku a při jejich nedostatku se nabízejí samečkům. Ti pak za služby platí stavebním materiálem. Některé samičky jsou ale pořádně vychytralé. Předstírají, že jsou ochotné se pářit. Než se samec nachystá, kamínek mu z hnízda ukradnou a dají se na útěk.