Hitler mohl svět srazit na kolena? Nacisté dobu předběhli o desetiletí. Chyběly jen dvě věci

O co více pronikala spojenecká vojska v letech 1944/1945 do Německa, o to hlasitěji ohlašovali Hitler, Goebbels a další vedoucí nacističtí vůdci údajné "zázračné zbraně", které zaručovaly "konečné vítězství". Tři měsíce po kapitulaci wehrmachtu srovnaly se zemí dvě americké jaderné zbraně japonská města Hirošimu a Nagasaki. Od té doby jsou v nepravidelných odstupech údajné německé "zázračné zbraně" identifikovány jako atomové bomby. Většinou následuje určitá forma zájmu v televizi a v málo renomovaných časopisech.

Potom předmět zájmu mizí v nekonečném vesmíru internetu a budí zájem hlavně konspiračních teoretiků. Naposledy utrpěl značnou újmu v roce 2005 do té doby uznávaný historik Rainer Karlsch s jeho knihou "Hitlerova bomba". Tvrdil, že vědci kolem Kurta Diebnera a Walthera Gerlacha měli v říjnu 1944 na Rujáně a v březnu 1945 u města Ohrdruf dvakrát úspěšně testovat nukleární bomby o velikosti pozdějších taktických nukleárních zbraní, tedy podstatně menších než byly americké bomby v Hirošimě a Nagasaki. To se ukázalo jako nesmysl. Karlschova pověst tím byla vážně poškozena.

Přísady filmu by měly být známy především z Karlschovy knihy. Jedná se evidentně o Gerlacha a Diebnera, stejně tak jako o generála SS zodpovědného za zbraně Hanse Kammlera, který nechal vězně z koncentračních táborů dřít, aby stavěli továrny pro tyto "zázračné zbraně", které měly být umísťovány pod zem. Existují expertní rozhovory s odborníky, například s americkým vědcem Markem Walkerem, který se již v roce 2005 pozitivně vyjadřoval ke Karlschově knize. Tedy nic nového? Možná přece jen, alespoň podle Brauburgera: V Moskvě se objevila zpráva od maršála Žukova určená Stalinovi. V listě z října 1945 má být uvedeno: "Na základě námi shromážděného materiálu je možné dospět k závěru, že Němci dosáhli na poli jaderné energie dobrých výsledků v oblasti teoretického i praktického výzkumu a využití jaderné energie ke stavbě atomové bomby. "

Již Karlsch citoval několik sovětských tajných zpráv z let 1944 a 1945, ve kterých bylo v podstatě uvedeno to stejné. Je snadno představitelné, dokonce pravděpodobné, že se v Žukovově podkladech, pokud je pravý, jedná především o souhrn předchozích informací. Na stavu věci se na základě Žukovova dokladu nic nemění: Třetí říše neměla nikdy průmyslové kapacity k vyprodukování Plutonia 239 nebo dokonce vysoce obohaceného uranu 235 v množství postačujícím pro nukleární zbraně. USA zřídily v Oak Ridge (Tennessee), Hanfordu (Washington stát) a na dalších místech obří továrny, které spotřebovávaly tolik energie jako milionové město. V červenci 1945 bylo k dispozici právě tolik stěpného materiálu pro uranovou a dvě plutoniové bomby. Čtvrtá byla k dispozici teprve 24. srpna 1945.

Vzhledem k tomu, že ZDF tuto skutečnost nemůže bagatelizovat, mohlo by se v dokumentu ještě jednou, tak jako už u Karlsche, jednat o v podstatě jiný typ nukleární bomby. Údajný "alternativní jaderný koncept". Ovšem ani tady není stopa důkazu a zda ty stále se opakující zdroje informací ze třetí nebo čtvrté ruky mohou být posuzovány jako důvěryhodné nebo spíše jako ryzí spekulace, je otázkou úhlu pohledu. Jedna věc je jistá: Bez výjimky všech více než 200 od roku 1945 odpálených atomových bomb, byly postaveny buď na plutonovém designu imploze, často používané také jako podpalovač pro fúzní bombu, nebo na principu kanónové trubky s uranem.

Navíc ani jeden interní dokument, ani deníkový záznam Josepha Goebbelse a žádná zpráva Nejvyššího velení ozbrojených sil se nějak specificky neodkazuje na možnost "super bomby". Pokud ani Hitlerův nejbližší důvěrník, ani špička německé armády nevěděli, že se něco takového vývíjí: Jaká je pravděpodobnost, že tedy existovala?

ZDF se odvolává na zprávu americké tajné služby OSS, kterou měl poslat agent z centrály polního maršála Alberta Kesselringa. V souladu s tím německý velitel na západní frontě v druhé polovině března 1945 řekl, že Hitler a jeho doprovod seděli na "tajné speciální zbrani", pro kterou používali termín "zoufalá zbraň". Podle zprávy OSS věřil Kesselring, že by tato zbraň prodloužila válku, ne ovšem ve prospěch Německa. Výsledkem by byl jen "strašný masakr". Pokud by měl Hitler dát pokyn k použití této zbraně, Kesselring by se vzdal svého vedení.

Pravděpodobně se jednalo o čistý produkt představivosti agenta s krycím jménem "Kritik", za kterým se skrýval Himmlerův důvěrník Karl Wolff. Kesselring sám nikdy neuváděl nic o této údajné "zoufalé zbrani", ani ve svých pamětech "Vojákem do posledního dne" a "Myšlenky o druhé světové válce", ani ve svém procesu. Naopak, se nikdy nedistancoval až do své smrti v roce 1960 od Hitlera.

Mimochodem, dokument, který je uveden v rámci ZDF, není v žádném případě nový. Již v roce 2005 citoval americký právník a historik Stephen P. Halbrook dokument na setkání v Luganu. Jeho prezentace je zveřejněna na internetu. Kesselringův údajný citát byl dokonce zveřejněn v červnu 1945 v Curyšském "Weltwoche". Další často uváděné "důkazy", jako třeba verze Hitlerových hovorů od Henryho Pickerse nebo z rozhovorů vůdce s jeho rumunským spojencem Ionem Antonescu, je těžké porazit v oblíbenosti.

Kromě toho jsou známy již desítky let, takže v žádném případě neodůvodňují nová šetření. Neobjasněným zůstává, proč téma Hilterovy atomové bomby i přes faktografické důkazy, stále přitahuje dobře informované historiky. Dalo by se tyto peníze také ušetřit nebo lépe vydat, například pro seriózní dokument. Jelikož německá jaderná zbraň nikdy neexistovala, přinejmenším ne taková, kterou by bylo možné použít. Na tom nic nezměnily sovětské ani americké tajné služby.