Vědci chtějí oživit mamuty. Stojí to ale za to?

Co když cenou za naplnění tohoto snu bude vyhynutí současných slonů asijských a afrických, jejichž počty rychle klesají kvůli pytláctví a zužování jejich přirozeného životního prostředí?

"Za 50 let už nemusíme mít slony," řekl Joseph Bennett, profesor Carletonské univerzity v Ontariu a vědec specializující se na ochranu přírody. Celá jeho kariéra se točí kolem zásadních otázek priorit ochrany přírody.

Vzhledem k tomu, že do ochrany přírody jde jen omezená suma peněz, pak podle jeho názoru rozhodnutí o tom, který druh zachránit a který ne, může být stejné jako třídění zraněných po hromadné nehodě či katastrofě.

Před časem před ním a jeho týmem vyvstala nová otázka: Pokud by molekulární biologové mohli potenciálně rekonstruovat vyhynulé druhy, jako je mamut srstnatý, měla by společnost vynaložit své omezené zdroje na nápravu předchozích pochybení, anebo na předejití budoucímu vyhynutí jiných druhů?

Ve studii, kterou minulý měsíc zveřejnil časopis Nature Ecology & Evolution, došli vědci k závěru, že cenu a výhody biodiverzity nemůže prakticky nikdy převážit to, že by se na svět vrátil některý z vyhynulých druhů.

"Pokud vezmete miliony dolarů, které bude znovuoživení druhu stát, a rozhodnete se je do toho investovat, pak činíte etické rozhodnutí vrátit jeden druh zpátky a nechat několik jiných vyhynout," dodal Bennett. "Byl by to jeden krok dopředu a tři až osm kroků zpátky."

Závěry jeho týmu ovšem nesdílí všichni vědci - především pak ti, kteří se sami angažují ve snahách vrátit k životu vyhynulé druhy. Jednou z takových skupin je nezisková iniciativa Revive & Restore (oživit a vrátit), která usiluje o záchranu vyhynulých a ohrožených druhů prostřednictvím genetického inženýrství a biotechnologie.

Tato skupina se sídlem v San Francisku pracuje na návratu holuba stěhovavého, mamuta srstnatého a tetřívka prériového. Podle Bena Novaka, hlavního výzkumníka a vědeckého poradce skupiny, je na prvním místě snahy Revive & Restore ochrana přírody.

Krom toho by podle jeho slov měl návrat ztracených druhů ekologické výhody. V některých případech jsou žijící druhy "částečně ohrožené proto, že jim chybí ekologický partner nebo některý článek potravního řetězce". "Každý snaha o zvrácení osudu vyhynulých druhů musí mít z dlouhodobého hlediska výhody, které převyšují náklady," dodal Novak.

S tím, že by návrat vyhynulých druhů byl dlouhodobým přínosem, souhlasí i Bennett. Jen se bojí, že jde o luxus, který si svět aktuálně nemůže dovolit. Podle některých odhadů nyní 20 procent druhů na Zemi čelí hrozbě vyhynutí a do konce století se jejich počet může zvýšit na 50 procent.

Bennett uvádí, že by nechtěl zavřít dveře pro snahy o znovuoživění vyhynulých druhů navždy. Připouští, že mohou nastat případy, kdy by to mělo cenu - a tato snaha by mohla pomoci posunout dál vývoj genetických technologií. "Pokud chce někdo pracovat na znovuoživení druhu, protože je to technicky fascinující, pak je to v pořádku," řekl.

"Ale pokud se dotyční snaží znovu-oživení druhu zaobalit termíny z oboru ochrany přírody, pak by se měli velmi střízlivě podívat na to, co by ty miliony dolarů mohly dokázat pro žijící druhy. Jsou rozhodně potřebnější na spoustě míst," dodal.