Jak se připravit na jaderný útok? Můžeme se poučit z Hirošimy i Černobylu

Jak píše pro server IFL Science Dallas, účinky jaderných událostí zkoumá již více než 30 let. Účastnil se exkurzí do Černobylu i Fukušimy a teď navrhuje, aby byla vytvořena pracovní skupina, která by se zabývala ochranou zdraví při jaderných událostech. Ta by podle jeho názoru měla sdružovat jaderné i nejaderné vědecké a zdravotnické odborníky, kteří by byli připraveni koordinovat spolupráci při nezbytné reakci na rozsáhlou jadernou krizi.

„Jakýkoliv jaderný úder nebo zhroucení velké jaderné elektrárny povede okamžitě ke globálnímu ohrožení veřejného zdraví. Ebola naučila svět, že bychom měli mít připraveny prostředky pro zvládání velké zdravotnické nouze, ještě než k ní dojde,“ vysvětluje profesor. A na co by tato skupina vlastně měla být konkrétně připravena? Podle Dallase je třeba podívat se na svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki, i na jaderné havárie v Černobylu a Fukušimě.

Co se stane, když se jaderné zařízení vybuchne nad městem?

V Hirošimě a Nagasaki zemřelo 135 tisíc a 64 tisíc lidí. Velká většina lidí zemřela v prvních dnech po svržení bomb kvůli popáleninám, těžkým tělesným zraněním a záření. Více než 90% lékařů a zdravotních sester v Hirošimě bylo zabito nebo zraněno, a proto nebyli schopni pomáhat při reakci na útok. Z velké části to bylo kvůli koncentraci zdravotnického personálu a nemocnic ve vnitřních městských oblastech. Přesně taková koncentrace dnes existuje ve většině amerických městech, a je mrazivou připomínkou, že je obtížné lékařsky reagovat na jaderné události, vysvětluje profesor.

Co by se tedy stalo, pokud byly bomby odpáleny v městských oblastech dnes? „Prozkoumal jsem tuto otázku v rámci studie z roku 2007, kdy jsem modeloval jaderný útok na čtyři americká města. Stejně jako v Hirošimě a Nagasaki, většina úmrtí nastane brzy po detonaci a schopnost zdravotníků reagovat bude velmi omezená. Modely ukazují, že taková událost v městských oblastech nejen zničí stávající ochranu veřejného zdraví, ale s největší pravděpodobností bude velmi obtížné reagovat a obnovit ji," píše Dallas.

Zdravotnická zařízení budou po detonaci zdecimována, ošetřování zraněných bude obrovská výzva. Bude třeba rozdělit zraněné a přijít na to, jak je co nejlépe rozdělit tam, kde ještě budou zdroje a personál. Velmi málo zdravotnického personálu má dnes dovednosti nebo znalosti k léčbě zranění, která může jaderný výbuch způsobit. Zdravotníci mají velmi malé nebo vůbec žádné znalosti o léčení obětí radiace. Tepelné popáleniny by vyžadovaly obrovské prostředky k léčbě, a velký počet pacientů s těmito zraněními by zahltil a zlomil existující zdravotní systém.

Jak by probíhala evakuace?

Protože v současné době neexistují žádné přípravy ani simulace podobných událostí, je role jakési pracovní skupiny, která by pomáhala tyto problémy řešit, ještě důležitější. Dallas poukazuje také na to, že při velkém jaderném výbuchu by zasažené území a velká oblast kolem něj, byly po celé desetiletí neobyvatelné, což by mělo dopad nejen na lidi, ale i na životní prostředí a ekonomiku. „Rozhodnutí evakuovat ohroženou populaci musí být provedeno během několika hodin, ale plány a kritéria takové evakuace chybí. A rozsah těchto evakuací a potenciálního přesídlení je obrovský,“ vysvětluje expert.

Například během několika týdnů po havárii v Černobylu, bylo evakuováno z více než 116.000 lidí z nejvíce znečištěných oblastí Ukrajiny a Běloruska. Dalších 220.000 lidí bylo přemístěno v následujících letech. Tisíce lidí však nadále žijí v oblastech, které ukrajinské a běloruské úřady přísně kontrolují a kde je kontaminace radioaktivním cesiem stále problém. Druhý den po zemětřesení a tsunami ve Fukušimě bylo evakuováno z obav před zářením 200 tisíc lidí žijících v oblasti do 20 kilometrů. Třetí den byli lidé žijící v okruhu 20 až 30 kilometrů kolem elektrárny byli požádáni, aby zůstali doma, nakonec jim doporučili, aby sami také odjeli.

Proces evakuace byl komplikován dezinformacemi, nepřiměřenými a matoucími příkazy a zpožděním při zveřejňování informací. Byl také problém evakuovat úplně všechny z postižených oblastí. Senioři a nemohoucí obyvatelé byli ponecháni v postižených oblastech, problémy byly i u pacientů v nemocnicích. Všechny tyto problémy vedou ke ztrátě důvěry veřejnosti ve vládu, varuje Dallas. A to se týká pouze problémů v případě jaderných elektráren. U jaderného útoku by následky byly mnohem horší.

V USA existují simulace útoku jadernými zbraněmi

Jak poukazuje odborník, například americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti očekává spíše scénář, kdy by došlo k jadernému útoku na USA menšími jadernými zbraněmi – asi 10 kilotunovými. „Například při hypotetickém výbuchu takové atomové bomby nad Washington DC je naplánovaná pouze omezená evakuace. Podle projekce by to znamenalo 100 tisíc mrtvých a asi 150 tisíc zraněných, oblak radiace by však ve skutečnosti byl omezen pouze na relativně malý prostor. Lidé na návětrné straně by nemuseli dělat nic, a většina těch, kteří žijí v oblastech po větru, by zasáhlo relativně malé množství radiace – alespoň z hlediska zdravotních problémů související se zářením,“ popisuje Dallas.

Skupina The Radiation Effects Research Foundation (RERF),  která byla založena za účelem studovat účinky záření u těch, kteří přežili Hirošimu a Nagasaki, pozorovala zdravotní účinky radiace po celá desetiletí. Podle RERF lze připsat atomovým bombám asi 1900 úmrtí na rakovinu, asi 200 případů leukémie a 1700 nádorových onemocnění. Některé tyto případy ale mohou také souviset s vrozenými vadami, poukazuje Dallas. Zároveň se debatuje o tom, jaký vliv má radiace na potomky těch, kteří tyto události přežili.

Dopady na veřejné zdraví jsou obrovské

Rozsáhlá studie Světové zdravotnické organizace dospěla k závěru, že nebyly zjištěny žádné rozdíly v mírách mentální retardace a emocionálních problémů u děti z Černobylu a dětí z jiných kontrolních skupin. Experti z Harvardu pak došli k závěru, že neexistuje žádný podstatný důkaz ohledně účinků záření na embrya či plodu. Další studie se zaměřila na vrozené abnormality v 16 evropských regionech, které byly zasaženy spadem z Černobylu, a dospěla k závěru, že rozšířený strach obyvatel z možných účinků ozáření na nenarozený plod bylo neodůvodněné.

Přesto měl Černobyl radikální dopad na veřejné zdraví, byl zaznamenán dramatický nárůst volitelných potratů – a to i ve velké vzdálenosti od místa nehody. Důvodem byla „jaderná fobie“ způsobená nedostatkem informací a nedostatečných oficiálních doporučení. Lidé nebyli informováni o tom, že nehrozí nebezpečí, takže panovaly pochopitelné obavy ohledně možných účinků záření na plod a panika mezi nastávajícími maminkami, které se bály, že porodí dítě s vrozenou vadou.

Pracovní skupina, jejíž vytvoření Dallas navrhuje, by měla lidem pomáhat při vysvětlování toho, jaká jsou reálná rizika a co jsou jen mýty – tak, aby lidé pochopili, čemu skutečně čelí. „Navzdory chmurným vyhlídkám na zdravotních důsledků jakékoli jaderné události velkého rozsahu, je naší morální a etickou povinností reagovat,“ burcuje další odborníky Dallas.