Sněžný muž alias yetti: Pověra nebo přerostlý medvěd?

Teorie o sněžném muži není novinkou, kde přesně se vzala ale na rozdíl od jiných, podobných, není jasné. O existenci velkého neznámého tvora se hovoří už stovky let, především v himalajských vesničkách, ale i jinde po světě. Dopátrat se tak původu těchto informací je prakticky nemožné.

Samotné slovo yetti má o poznání jasnější původ. Pochází z jazyka šerpů, v němž vyjadřuje obecné označení divokého horského zvířete. Právě odtud může podle některých odborníků plynout báje o existenci tvora nadlidských rozměrů, neboť šerpové tímto slovem nejčastěji označují medvěda tibetského. Jednoduše tak může jít pouze o chybu v překladu, kdyby tu nebylo jedno velké ale.

Většina z nás si při slově "yetti" vybaví velkého, asi dva a půl metru vysokého chlupatého tvora obývající zamrzlé vrcholky tibetských hor. Podle obecného podvědomí je sněžný muž zvíře vzhledově se pohybující mezi člověkem a velkou opicí, které přežívá vysoko je schopno se dokonale orientovat i za největší sněhové vánice.

Ve skutečnosti ale yetti není výsadou pouze Asie. Hlášení jeho údajného výskytu totiž přišla ze všech koutů světa. Údajně byl spatřen ve Vietnamu, v Číně, Thajsku, na Sibiři, Borneu, v Afghánistánu, Pákistánu, Kanadě, v Amazonii, Kolumbii, Venezuele, v Peru, ale i v Evropě. A v mnohém se jeho popis liší.

Jednou je tvor bílý, jindy má hnědou srst, někdy černou nebo dokonce rudou. Občas je vyšší než člověk, jindy má zhruba 180 centimetrů. Každý popis sněžného muže je jiný a každá kultura a národ si zidealizovaly jeho představu podle svého, jeden poznávací znak však zůstává. Ohromný otisk tlapy ve sněhu.

Ten poprvé objevil v roce 1899 britský důstojník Laurence Waddell v Himalájích. První fotografie yettiho stop pochází ale až z roku 1937 a zachytil je horolezec Frank Smythe. Přelomový byl také rok 1972, v němž američtí horolezci Jeffrey McNeely a Edward Cronin udělali první sádrové odlitky stop.

Podle mnohých odborníků se ale jedná pouze o deformované zvířecí stopy, čemuž nahrávají i poslední vědecká bádání. Experti se už dříve rozhodli prozkoumat DNA všech dostupných vzorků srsti pocházejících údajně z tohoto legendárního himálajského tvora, a zjistili, že pocházejí z medvěda či kozy.

Teorie kolem výskytu yettiho a jemu podobných tvorů spekulovaly, že může jít o přeživší neandertálce či další menší vývojové větve člověka, anebo o vyhynulý druh obřího lidoopa jménem Gigantopithecus.

Aby tuto záhadu konečně rozlouskli, požádali v květnu 2012 vědci pod vedením profesora genetiky Oxfordské univerzity Bryana Sykese muzea i nezávislé sběratele - včetně slavného horolezce Reinholda Messnera - o vzorky chlupů pocházejících údajně z těchto "anomálních primátů". Dostali 30 vzorků ve stavu natolik dobrém k tomu, aby bylo možné provést sekvenování genu.

Tři vzorky měly údajně pocházet z yettiho. Jeden z nich ve skutečnosti pochází z jihoasijské kozy serau velký (Capricornis sumatraensis). Další dva - jeden z oblasti Ladákh v indickém státě Džammú a Kašmír a druhý z Bhútánu - poskytly vědcům zajímavé spojení s... ledním medvědem (Ursus maritimus).

Vědci proto usuzují, že tyto chlupy pravděpodobně pocházejí ze vzdálených potomků ledních medvědů, anebo z jejich křížence s hnědým medvědem. "Pokud by se tito medvědi vyskytovali v Himálaji, pak by mohli přispět ke vzniku legend o yettim, zvlášť pokud by jejich chování vůči lidem bylo agresivnější než u místně známých druhů," uvedli vědci.

Osm vzorků, jež měly patřit hominidovi známému jako almas (mongolsky "divoký muž", který se údajně vyskytuje v pohořích Kavkaz a Pamír ve střední Asii, pocházely z medvěda hnědého (Ursus arctos) nebo z krav, koní a mývalů. Jediný vzorek, který měl pocházet z malajsijského legendami opředeného hominida orang pendek, ve skutečnosti pochází z tapíra čabrakového (Tapirus indicus).

Genetik Brian Sykes se vydal jinou cestou než většina záhadologů a kryptozoologů. Nehodlal najít přímo samotného yettiho, ale zaměřil se na dostupné stopy pocházející z údajného "sněžného muže". Ty podrobil moderní vědecké analýze.

Divoké teorie o sněžném muži tvrdí, že se jedná o dávného potomka vyhynulého lidského druhu, který přežívá v izolovaných ledových oblastech.

Sykes se svými kolegy z university v Loussane provedl genetické testy chlupů dvou zvířat, které byly nalezeny v himálajských regionech Ladaku a Bhútánu vzdálených od sebe na 1300 kilometrů.

Výsledky jsou překvapivé. DNA nejvíce odpovídá dávnému polárnímu medvědovi, jehož dříve nalezené pozůstatky jsou nejméně 40 tisíc let staré. V té době se zřejmě lední a hnědý medvěd začal rozdělovat na dva samostatné druhy.

Bill Amos, profesor evoluční genetiky z univerzity v Cambridge se na základě Sykesových závěrů domnívá, že je až 90% pravděpodobnost, že v himálajské oblasti žije neznámý medvěd, který je zaměňován za yettiho. Zároveň zachovává obezřetnost. Nelze podle něj vyloučit možnost, že vzorky chlupů pochází z dnes žijícího ledního medvěda a někdo je na místo zanesl.

Dvěma vědcům se ale tyto výsledky nezdály, proto se rozhodli znovu analyzovat vzorek vlasů sněžného muže. Doktoři Ceiridwen Ewards a Ross Barnett přišli s tvrzením, že vlasy jsou pouze srst vzácného medvěda plavého, který obývá horské lesy v Himalájích.

Svůj výzkum prezentovali ve vědeckém magazínu Royal Society. Podle jejich testů se jedná o poddruh medvěda hnědého, jak informoval server BBC. Předchozí výzkumný tým prý špatně určil DNA a chybně si jej přiřadil k prastarému medvědu, který na Zemi žil před mnoha lety.

Jak vidno, ani vědci se nedokáží shodnout, co přesně by mohl yetti být zač. Řada odborníků existenci tvora ohromných rozměrů nepopírá, zatímco podle některých ale jde o zvířata nám známá, jiní tvrdí, že sněžný muž je ve skutečnosti medvědovité zvíře, které jsme ještě neměli šanci poznat. Otázkou poté jen zůstává, kolik jich vlastně je a kde všude po světě se tito tvorové nacházejí.