Tradiční čínská medicína? Je stará jen 60 let, v Číně se skoro nepraktikuje

Čínská medicína tvrdí, že k léčbě přistupuje jinak než západní medicína. Nedívá se jen na nemoc, dívá se na její fyziologickou i psychologickou stránku. Postupuje podle syndromů, které projevuje konkrétní člověk v určité situace. Léčba je hodně dynamická. Medicína často užívá kombinaci bylin a alternativního životního stylu. Cvičení a zdravá strava podle ní hodně pomáhají.

Tisíce let stará? Ani náhodou

Tradiční čínská medicína je provázaná s filosofickými teoriemi taoismu a lidé provozující tuto praxi s oblibou tvrdí, že její historie dosáhne přes 2 500 let. Není jedinou asijskou alternativní medicínou. I v Japonsku a Korei existují systémy medicíny, které byly hodně ovlivněné Čínou.

Počátky čínské medicíny lze opravdu vystopovat až hluboko do minulosti. Kostěné akupunkturní jehly mohou pocházet z dob už před téměř 7 tisíci lety a první písemné památky se datují do 2. tisíciletí před naším letopočtem. Problém je ale ten, že všechny tyto svazky se věnují medicíně pouze na teoretické úrovni. Chybí popisy metod, diagnostika, a řada termínů je nepřeložitelná či nerozluštitelná.

Historie čínské medicíny dlouho stavěla na pouhých babských radách. Zatímco v západních zemích se už úspěšně operovalo, Čína a tamní lékaři pořádně neznali ani stavbu těla, protože neprováděli pitvy. Ty byly poprvé povoleny až na počátku 20. století, kdy lékaři mohli začít zkoumat vnitřek lidského těla vůbec poprvé v historii.

Ke změně došlo v době velké kulturní revoluce v 50. letech 20. století. Lidé umírali na nedostatek hygieny a problém začal být pro vládnoucí elity neudržitelný. V Číně byl navíc nedostatek léků i lékařů, a proto měl zemi zachránit spásný nápad. I přesto, že se už desítky let do Číny dostávaly západní znalosti o lidském těle, o účincích léků a o vědeckých pokrocích, země se rozhodla uměle oživit tradiční čínskou medicínu.

Nikdo nevěděl, jak vypadala, čemu přesně se věnovala a jaká byla její praxe, zhoršující se situace zejména na vesnicích a v odlehlých oblastech, kde umíraly na banální nemoci desítky tisíc lidí, ale dala podnět k tomu, aby stranické orgány tradiční medicínu prohlásily za základ zdravotnického systému, vyškolily tisíce amatérských lékařů, naučili je základům hygieny a poslali je pod záminkou, že praktikují tradiční lékařství, zachraňovat životy.

V roce 1955 byl v Pekingu založen první Centrální institut čínské lidové medicíny. Na rozdíl od té opravdové tradiční medicíny, o které se toho moc neví, byl zde ale kladen důraz na materiální prvky. Společnost jako taková se materializuje a lidem zkrátka přestávají stačit pouze duševní rady. Zejména ve chvíli, kdy řada z nich s nemocemi nesouvisí.

Čínská tradiční medicíny je tak ve své podstatě uměle vytvořený systém, jehož hlavní součástí byl herbalizmus a akupunktura. Záhy se stal oficiální doktrínou čínské státní medicíny pod názvem "Tradiční Čínská Medicína" a základ mu položila učebnice vydaná v Pekingu, která se rozšířila nejen po celé Číně, ale i v západních zemích. A tak se čínská medicína, považována za tradiční, dostala do světa.

Paradoxem je, že ačkoliv je Čína kolébkou této léčitelské techniky, i tamní lékaři jí podrobují testům a zkoumání. A výsledky zatím nedokázaly potvrdit, že by měla opravdu zázračné účinky. Naopak i v Číně převládá klasická medicína s ověřenými odbornými lékařskými postupy. Tradiční čínská medicíny zajišťuje v zemi odhadem pouze sedminu lékařské péče, a zejména v odlehlých oblastech, kde je vyškolených lékařů nedostatek.

I přesto je čínská medicína v dnešní době je praktikovaná po celém světě, ačkoliv odborní lékaři popírají účinek, který čínská medicína může mít. O čínské léčbě vzniklo množství studií a výzkumů, žádný však zatím nebyl schopen dokázat, jestli je úspěšná nebo ne. Přesto tomu miliony lidí ve světě věří.

Bylinky a jehličky

Při vyšetření čínské medicíny musí pacient odpovědět na základní otázky, stejně jako by dělal u praktického lékaře. Čínský lékař otázky využívá, aby pacienta poznal a zjistil, co je s tělem špatně. Obvykle provede vyšetření jazyka a pulsu – ty mu dokážou o problému říct hodně. Problém je v čínské medicíně popsán jako nerovnováha těla a mysli.

Jednou z technik jsou bylinné potravinové doplňky. Pacient často potřebuje změnit své stravovací návyky a upravit je podle toho, co mu chybí nebo přebývá.

Akupunktura zlepšuje tělní funkce stimulací specifických bodů, které jsou známé jako aku-body. Do těchto bodů bývá zavedená úzká jehla. Efekt se stimuluje teplem, tlakem či slabým elektrickým proudem. Někdy se místo akupunktury užívá baňkování, kdy se na body aplikují sání ze skleněných horkých baněk. Pojem moxibustion označuje pálení bylin nad pokožkou, aby se zahřály akupunkturní body. Čínská medicína používá minimálně 700 různých bylin.

Dále medicína využívá speciální masáže nebo tai chi, což jsou specifické sestavy postojů a pohybů, které pomáhají zlepšit tělesnou a duševní rovnováhu. Tai chi se tradičně cvičí velmi pomalu, pohyby by měly být plynulé, jako voda.

Funguje vůbec?

Není jasné, jestli je čínská medicína objektivně úspěšná. Jsou lidé, kteří přísahají, že je čínská medicína zachránila. Zároveň také existují lidé, kterým léčba nepomohla a označují ji za zbytečnou. I lékaři se ve svých názorech liší, někteří ji podporují, jiní naprosto odmítají.

Za předpokladu, že jsou jehly sterilní, je profesionální akupunktura zcela bezpečná. Oproti tomu některé bylinné doplňky jsou označené jako toxické a nebezpečné. Záleží ovšem na množství, protože i klasická léčiva mohou být škodlivá.

Pokud pacient chce medicínu vyzkoušet, je vhodné ji probrat s lékařem a jít do toho s otevřenou myslí. A jestli léčí medicína nebo víra v ni? Dokud to pro některé lidi funguje, budou v tom pokračovat. Placebo efekt má totiž, na rozdíl od čínské medicíny, prokazatelně léčivé účinky.