Zvuky, které neexistují: Proč lidé slyší v hlavě hlasy?

Lidské vnímání není dokonalé. Už optické iluze napovídají, že se mozek snadno nechá oklamat a zmást. Proč však někteří z lidí trpí zvukovými halucinacemi? Proč slyší hlasy ve svých vlastních hlavách a přísahali by, že jsou opravdové? Proč to tedy ostatní neslyší?

Psychiatr A. R. Powers z univerzity Yale a jeho kolegové se rozhodli najít odpověď. V nedávno publikované studii vysvětlují, proč jsou někteří lidé velmi ovlivnění jejich předpoklady a asociacemi, které si vytvořili na základě zkušeností. Proto mají větší sklon k halucinacím.

Užili Pavlovova reflexu, aby vyvolali zvukové halucinace. Pavlovovo učení probíhá tak, že se jeden stimul představí spolu s jiným, díky čemuž mezi nimi vznikne spojení a asociace. V originálním experimentu Pavlov trénoval psy, aby si zvuk zvonku spojili s časem krmení. Powers s kolegy používali vzor kostek a tón.

Výzkumníci pustili tón a ukázali vzor najednou, aby mezi stimuly pro oči a uši účastníka. Udělali to několikrát, přičemž intenzitu tónů upravovali, jak bylo potřeba. Někdy tón vůbec nezahráli a ukázali vzorec sám o sobě. V průběhu experimentu však mnozí účastníci tvrdili, že ten tón slyšeli. I když přitom žádný nebyl. Někteří tyto halucinace slyšeli více než jiní a také s větší intenzitou.

Před experimenty je výzkumníci rozdělili do čtyř skupin. Ve dvou byli lidé, kteří slýchají hlasy, diagnostikovaní schizofrenici a samozvaní sensibilové. V dalších dvou pak byli lidé, kteří hlasy neslýchají – zdraví jedinci a lidé s psychózami, které se neprojevují zvukovými halucinacemi.

Každý účastník měl před sebou tlačítka „Ano“ a „Ne“. Tlačítka měli zmáčknout v závislosti na tom, jestli tón slyšeli, nebo ne. Čím jistější si svým rozhodnutím, tím déle měli tlačítko mačkat.

Nikoho nepřekvapilo, že lidé, kteří si zvukové halucinace již zažili, neexistující tón slyšeli častěji. Neexistující tóny slyšeli až pětkrát více než ostatní, byli si také o 28 % jistější než ti, kteří v minulosti žádné zvukové halucinace neměli.

Podle IFL Science si vědci také všimli, že lidé s psychotickou nemocí – ať už šlo o schizofrenii či jinou psychózu – si tolik nevšimli, že se ke konci experimentu zvuky ozývaly méně často. To naznačuje, že si hůře uvědomovali změny v korelaci vzorce a zvuku.

Počítačový model mozku účastníků odhalil hodně. Ti, kteří zažívali halucinace, vyjevovali menší aktivitu mozečku. Ten je přitom zodpovědný za plánování a koordinaci budoucích aktivit. Protože toto vyžaduje schopnost uvědomovat si změny vnějšího světa a přizpůsobit se jim, souhlasí to s ostatními nálezy.